Článek
4. 9. je Světový den sexuálního zdraví. Mohla bych tedy svědomitě připomenout kondomy, roztodivné pohlavně přenosné infekce, antikoncepci strkací, polykací i lepící a preventivní prohlídky čípek prostata a spol.
Všechno důležité věci.
Jenže kdybychom sexuální zdraví zredukovali na seznam všeho, čemu se máme úspěšně vyhnout, bylo by to trochu podobné, jako kdybychom zdravé stravování definovali jako stav, kdy jsme se úspěšně neotrávili obědem.
Sexuální zdraví totiž nemůžeme vnímat jako prostou nepřítomnost průšvihu. Mělo by být přítomností něčeho dobrého, ne?
Žijeme v době, která je sexem doslova vytapetovaná. Nahá těla máte v kapse. Pornografii několik pohybů palcem daleko. Seznamovací aplikace nám předkládají potenciální partnery jednoho za druhým a dovolují nám je palcem přijmout nebo odsunout podobně, jako vybíráme hotel na víkend.
Když nám už nestačí skuteční lidé, vyrábíme virtuální. Umělá inteligence umí flirtovat, lichotit, poslouchat a nikdy ji nebolí hlava. Průmysl sexuálních pomůcek mezitím došel od nenápadného vibrátoru v šuplíku k realistickým pannám prodávaným mimo jiné k ukojení fantazií sexuálního násilí.
Člověk by při pohledu na to všechno čekal, že lidstvo právě prožívá sexuální zlatý věk.
Jenže ono to tak úplně nevypadá.
Paradoxně právě v době, kdy je sexuální obsah všudypřítomný, část mladých dospělých sexuje méně než jejich předchůdci. Méně randí, méně vstupují do partnerských vztahů a tráví ohromnou část svých životů před obrazovkou.
Pozoruhodný civilizační výkon…
Dokázali jsme dostat nekonečné množství sexuálního obsahu do zařízení, které nosíme celý den v kapse, a přitom se stále méně dotýkáme jeden druhého a zaměnili jsme dostupnost sexuálního obsahu za dostupnost sexuality.
A to není totéž.
Sexualita není obsah.
Není to video, fotografie ani vymazlený profil na seznamce. Není to ani počet partnerů, orgasmů nebo položek, které jsme ochotni odškrtnout z bucket listu toho, co by měl údajně sexuálně osvobozený člověk alespoň jednou za život vyzkoušet.
Je to vztah k vlastnímu tělu a také k tělu druhého člověka. Schopnost poznat, co chci a co nechci. Možnost říct ano bez studu a ne bez strachu. Možnost změnit názor, i když jsme před pěti minutami říkali něco jiného - jako ve virálním videu o souhlasu, sexu a čaji, které oslovilo přes deset miliónů lidí.
Ve zdravé sexualitě je nezbytná důvěra, bezpečí, zvědavost, blízkost, respekt a potěšení - a někdy je mimochodem projevem naprosto zdravé sexuality také to, že člověk žádný sex nechce.
V době, kdy jsme chtě-nechtě bombardováni sexuálně explicitním obsahem od rána do večera z debat o sexuálním zdraví uniká radost jako vzduch z prasklé duše. Čirá radost a potěšení, bezstarostnost. Jsme velmi dobří v popisu katastrof - umíme vyjmenovat infekce, spočítat nechtěná těhotenství, umíme diagnostikovat dysfunkce a ukázat prstem na zločinné algoritmy vyvolávající závislost unavených zástupů na rychlém dopaminu.
Mnohem méně ale mluvíme o tom, že zdravá sexualita by také neměla bolet, ponižovat, děsit ani člověka nutit dělat něco, co dělat nechce. A že by ideálně měla přinášet také něco tak medicínsky obtížně vykazatelného, jako je radost.
Navíc není výsadou mladých, krásných a bezdětných.
Sexuální zdraví nás provází prakticky celý život, jen pokaždé vypadá trochu jinak.
Jinak ho řešíme v pubertě, jinak při prvních vztazích. Jinak když se děsíme nechtěného těhotenství a jinak o deset let později, když každý měsíc zkoumáme dvě čárky na testu a zjistíme, že reprodukce kupodivu není automat na dítě, do kterého stačí vhodit sem tam jeden nechráněný pohlavní styk.
Pak může přijít těhotenství. Porod. Šestinedělí. Kojení. Nedostatek spánku. Dítě, které má záhadnou schopnost procitnout přesně ve chvíli, kdy jeho rodiče po několika týdnech projeví zájem jeden o druhého.
A potom se valí další život. Nemoc. Léky. Stres. Menopauza. Andropauza. Stárnutí. Tělo si začne dělat věci po svém a sexualita s ním.
Září je měsíc sexuálního a reprodukčního zdraví - tyhle dva termíny spolu mají mnohem těsnější vztah, než napovídají dvě sousední kolonky, které okupují v odborných dokumentech.
Porodní poranění může ovlivnit sex. Kojení může ovlivnit libido. Hormonální změny mohou ovlivnit prožívání vlastního těla. Neplodnost může proměnit milování v projektové řízení s ovulačním kalendářem a teploměrem pod polštářem. Zkušenost s necitlivým gynekologickým vyšetřením nebo porodem může ovlivnit vztah člověka k vlastnímu tělu ještě dlouho poté - traumatický porod může rozsekat sexualitu na měsíce i roky.
Proto všechno a jistě mnohem víc sexuální zdraví není žádný veselý přílepek skutečného zdraví, který můžeme začít řešit, až teprve když budou tlak, cholesterol a cytologie v pořádku.
Je jeho součástí.
A tak na Světový den sexuálního zdraví, vůbec nemusíme nikoho nabádat, aby měl více sexu, ani méně. Nemusíme lidem vysvětlovat, jak často by ho měli mít, s kým, v jakém věku a kolik orgasmů představuje statisticky uspokojivý život.
Připomeňme pár jednodušších věcí.
Že lidské tělo není obsah. Partner není produkt. Intimita není výkon. Souhlas není otravná formalita před tím zajímavým co má možná přijít. A sexuální zdraví nezačíná kondomem a nekončí úlevou nad negativním testem na pohlavně přenosné infekce.
Začíná mnohem dřív.
U pocitu, že naše tělo patří nám. Že v něm můžeme žít bezpečně. Že můžeme rozhodovat o tom, kdo se ho dotýká a jak. Že dokážeme totéž právo přiznat člověku vedle nás.
A že v tom všem zůstalo místo nejen pro prevenci, ale také pro blízkost, něhu a radost.
Sexuálního obsahu máme koneckonců dost.
Možná je nejvyšší čas zase trochu objevit sexualitu.
__________________________________________________
Díky, že mě čtete a sledujete - celou mou tvorbu najdete ZDE.
__________________________________________________
