Článek
Narazíme na něj zhruba dva kilometry od autobusové zastávky Nádraží Hlubočepy, pokud se vydáme po zelené turistické značce do Prokopského údolí neboli „Prokopáku“. Šla jsem tudy už mockrát, a pokaždé ten zvláštní objekt obestíralo jakési tajemno a nepřístupnost, podtržené instalovanými kamerami, a výstražnými tabulkami upozorňujícími na vojenský prostor, zákaz vstupu i zákaz fotografování. Párkrát mě při cestě Prokopským údolím míjely i osobní automobily s vojenskou registrační značkou, které pak mizely za bránou tajemného objektu. Co se tam skrývá? A proč právě tady, v místech určených k relaxaci pro širokou veřejnost, se vyskytuje takto přísně střežený objekt? Pokusila jsem se poodhalit ten nepropustný závoj mlhy, ale obávám se, že pokud příslušná místa a osoby nerozhodnou prolomit mlčení, pak se nad místem Prokopského lomu bude už napořád vznášet nádech tajemství a konspirace.
K-116, to je krycí označení pro vojenský objekt v pražském Prokopském údolí. Někdy se můžeme setkat i s označením čísla vojenského útvaru VÚ 2508. Přesný rozsah a účel k čemu slouží jsou však předmětem utajení.
V místech, kde objekt stojí, bývala rozsáhlá Prokopská jeskyně s pramenem podzemní vody. V 19. století se zde těžil vápenec, a zároveň zde byly prokopány štoly. Již na začátku 20. století, ještě před 1. světovou válkou, se o území začala zajímat armáda. Během 2. světové války byl pak objekt Němci zčásti přebudován na podzemní továrnu koncernu Junkers, která měla vyrábět motory a díly do letadel. Její krycí jméno bylo Kali. V podzemí byly vybudovány tři rovnoběžné tunely o délce cca 300 metrů s výškou až 8 metrů. Údajně se počítalo s tím, že by do těchto míst mohl zajíždět i obrněný vlak, a proto v podzemí vzniklo i nádraží s překladištěm. Rok 1944 znamenal dokončení 200 metrů dlouhé výrobní haly, ale jelikož se pomalu schylovalo ke konci 2. světové války, nacisté již továrnu nestihli dokončit. Konec války pak znamenal její úplnou likvidaci a podzemní prostory zůstaly prázdné. Nějakou dobu se zde nacházel sklad zeleniny. Další, byť krátké dějství spojené s armádou, se začíná odehrávat v roce 1948. Československá armáda se údajně snažila najít vhodný objekt pro zkoušky zbraní a Prokopské údolí se dostalo do jejího zorného pole. Nakonec si jej ale pro nevyhovující podmínky nevybrala. Ze zřetele jej ale úplně až tak nepustila a v roce 1957 byl podle operačního plánu Československé lidové armády objekt určen pro hlavní velitelství ČSLA pro případ války, a měl pojmout až 1000 lidí. Ale, protože se neuskutečnil ani tento armádní záměr, začal se zde opět těžit vápenec a jeho těžba trvala až do roku 1966. To už se objektu znovu zmocňuje armáda, která údajně přece jen v bývalé podzemní továrně provádí zkoušky zbraní. Podzemní prostory navíc využívá ke skladování zásob nutných pro případ války.
Toto definitivní a zatím trvalé převzetí objektu armádou mělo ale devastující účinky na historické stavby v sousedství. V roce 1966 byl údajně kvůli statickému narušení odstřelen kostel svatého Prokopa, který stával na vrcholu vápencových skal nad vstupem do Prokopské jeskyně a který nechal postavit v letech 1711–1712 Adam Schwarzenberg. Pravý důvod zničení sakrální památky byl ale jiný, a sice, aby bylo ztíženo zaměření vojenského prostoru. Stejný osud devastace postihl i Dalejský mlýn, který stával v těsné blízkosti Prokopského lomu a byl připomínán již v 16. století. Nacházel se v něm vyhlášený výletní hostinec. Na počátku 80. let 20. století údajně armáda svůj objekt doslova od základů přestavuje, modernizuje a rozšiřuje. Možná si někteří vzpomenou, že v té době bylo zhruba rok nepřístupné jezírko u Hlubočep, u nějž ústí jedna ze štol vedoucích z lomu, kde se vojenský objekt nachází. Do povědomí se v souvislosti s modernizací a rozšířením objektu v dobách socialismu, dostávala i informace, že byl v podzemním objektu vybudován bunkr pro vládnoucí elitu a velení armády, které by se zde ukryli v případě jaderné války. Svoje hlavní záložní pracoviště si zde údajně zvolilo i ministerstvo národní obrany. Do objektu je několik vstupů. Kromě toho hlavního, se jeden nachází v lomu u bývalého Dalejského mlýna. Pokud se ale o objekt, potažmo o Prokopskou skálu, začal kdokoli zajímat, ať už to byli horolezci, nebo třeba zahraniční geologové, byli okamžitě zadrženi ostrahou vojenského prostoru.
To samozřejmě probudilo a stále probouzí zvědavost a otázku, co se v tajemném objektu, řadícímu se k jednomu z největších a nejrozsáhlejších evropských podzemních systémů, skrývá. Podle neoficiálních zpráv je objekt velmi rozsáhlý, sahá až pod pláň Děvína a na území Radlic. Jeho součástí jsou i nadzemní stavby v Prokopském údolí. Prostory mají být propojeny na vodárnu a telekomunikační věž Děvín na Dívčích hradech, nebo na větrací šachty tunelu Mrázovka. Spekuluje se i o propojení na ochranný systém metra, případně i spojení s objektem ministerstva vnitra (Krulišovou vilou) na Pavím vrchu, nebo s dalším záhadným vojenským prostorem nacházejícím se pod Černým vrchem v Duškově ulici. Vlastně se má za to, že celá oblast je doslova provrtána chodbami a tunely, které vedou do objektů, které jsou ve správě ministerstva vnitra nebo ministerstva obrany.
K jakému účelu je ale K-116 určen? O tom se objevují pouze různé neověřené informace. Sklad spojovacího materiálu, možné využití vojenskou zpravodajskou službou, sídlo tzv. spojovacího uzlu? Pouze jen domněnky a dohady. Armáda mlčí a nic bližšího se nedověděli ani představitelé městské části Prahy 5, kteří se v 90. letech 20. století, po pádu socialismu, rovněž snažili o objektu získat nějaké informace a dostat se dovnitř.
Jezírko v Prokopském údolí
Armáda ve svém vojenském prostoru dovolila jediné, na malém prostoru na Prokopské skále, který pronajala Magistrátu hlavního města Prahy, vztyčit kříž svatého Prokopa. To byl jediný ústupek z její strany. Jinak je nadále celý vojenský objekt obestřen mlčením a nepropustnou mlhou, hustou tak, že by se dala krájet.
Tunel v Prokopském údolí
