Článek
Narodil se v Lysé nad Labem, kde ve věku 76 let i zemřel. Pohřben je ale v rodinné hrobce na Kuksu, který je s jeho jménem na věky nesmazatelně spojen.
Jeho otec Jan Antonín pocházel z Německa ze selské rodiny. V mládí vstoupil do armády a zúčastnil se i bitvy na Bílé hoře na straně císařských vojsk. V těch se proslavil i v bojích proti Turkům a za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu, získal titul hrabě, a zároveň se stal majitelem několika panství. Jeho syn František Antonín Špork pak rodinný majetek značně rozšířil.
Jako chlapec studoval František Antonín na jezuitské koleji v Kutné Hoře a později na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze filosofii, právo a teologii. Po studiích se vydal na cestu po Evropě, během které navštívil Itálii, Francii, Anglii, Holandsko a Německo. Měl tak možnost poznat, jak se v těchto zemích žije. Osvojil si znalosti v oblasti architektury, sochařství, malířství, literatury, divadla.
Pod vlivem poznatků z cest i nejrůznějších směrů, se kterými se setkal, začal František Antonín po návratu do vlasti vystupovat jako ostrý kritik společenských i náboženských poměrů v monarchii. Byl zastáncem myšlenek náboženské tolerance, stal se stoupencem jensenismu a svobodných zednářů. Na podporu těchto nových proudů vydával ve své tajné soukromé tiskárně v Lysé nad Labem i knihy. To se ovšem nelíbilo církevním hodnostářům, se kterými vedl dlouhý soudní proces, který vyvrcholil tím, že mu knihovna byla zkonfiskována a on sám byl nařčen z kacířství. Vyšetřovatelem v jeho věci byl nechvalně známý Antonín Koniáš, proslulý likvidací, hlavně pálením, knih, které přinášely nové pokrokové myšlenky a které se tudíž nehodily do zavedených šablon církve. František Antonín vyvázl z celé patálie nakonec jen zaplacením vysoké pokuty, ale jinak kdo ví, jak by to s ním dopadlo. Kacíři končili většinou na hranici.
Dá se říct, že František Antonín žil šťastným rodinným životem. Se svou manželkou Františkou Apollonií, ze slezského roku Swéerts zu Reist měl tři děti, dvě dcery a syna, který ale zemřel ve věku necelých dvou měsíců. A protože by tak František Antonín zůstal bez mužského potomka, a tudíž i dědice, zvolil si svým nástupcem manžela své dcery, Františka Karla, kterého adoptoval.
Během svého života žil v zámku v Lysé nad Labem, kde je dnes umístěn domov seniorů. Kolem zámku se rozkládá jednak anglický krajinářský park, a jednak i park francouzský se sochami od předních sochařů té doby, Matyáše Bernarda Brauna a Ignáce Františka Platzera. Vybudoval a finančně zajistil i hospital Kuks, který mohl pojmout až sto chudých lidí a válečných vysloužilců. O sochařskou výzdobu se opět postaral Matyáš Bernard Braun a dodnes zde můžeme obdivovat nejen jeho sochy Ctností a Neřestí, ale i Betlém umístěný v Novém lese. Šporkova stopa je znatelná i ve vojenské Invalidovně v pražském Karlíně. Zasloužil se i o založení fondu na vykupování křesťanských zajatců. V Byšičkách poblíž panství Lysá nad Labem založil špitál pro nemocné a přestárlé pod názvem Dvorec Karlov. Na špitál přestavěl i zámek v Konojedech.
František Antonín podporoval nejen výstavbu špitálů a staveb pro potřebné, ale i sochaře a malíře, kteří mnohdy při výstavbě již zmiňovaných staveb nacházeli svoje uplatnění.
František Antonín založil i dva řády. Lovecký Řád svatého Huberta a Řád orla s křížem.
Na svou dobu to byl velmi pokrokový muž, a proto se nelze divit tomu, že byl mnohým trnem v oku a snažili se některá jeho počínání očerňovat a napadat.
V Kuksu lze téměř všude narazit na heslo „Memento mori“. Nabádá k tomu, že náš život je omezený, a v čase, který je nám určený, bychom se měli chovat tak, aby po nás zůstalo něco pozitivního, druhým prospěšného, nezapomenutelného. A Františku Antonínu Šporkovi se to v plné míře podařilo.
