Článek
Zámek Smolotely
Smolotely jsou obcí nacházející se ve Středočeském kraji, přibližně 12 kilometrů jihovýchodně od Příbrami a zhruba 6 kilometrů od hráze vodní nádrže Orlík.
Místní krajinnou dominantou, která se tyčí na vrcholku nad obcí, je barokní poutní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, který je vyhledávaný nejen turisty, ale i věřícími – poutníky, kteří se zde mohou zúčastnit bohoslužeb.
Smolotely si svoje jméno nesou pravděpodobně od 9. století, kdy se zde měl nacházet trh se smolou. První písemná zmínka o nich je ale až z roku 1336, v majestátu Jana Lucemburského.
Téměř o dvě století později je zmiňována zdejší gotická tvrz, kterou v roce 1605 koupil rod Chanovských z Dlouhé Vsi. Jsou to právě Chanovští, kdo nechal tvrz během let 1706–1732 přestavět na zámek, ke kterému v té době náležel ještě pivovar s chmelnicí, a postupně přibývaly další budovy pro hospodářské účely. Nejvýznamnější představitel tohoto rodu, Jan Felix Chanovský-Krasilovský z Dlouhé Vsi pak nechal ještě v letech 1719–1722 postavit poutní kostel na nedalekém vrchu Maková. Jeho jméno nesouvisí s mákem, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale se slovy má kovy, tudíž lze předpokládat, že vrch mohl skýtat ložiska nerostných surovin. Dnes je ale známý pod jménem Maková hora.
Ale vraťme se na chvíli zpátky do obce a do zámku, který po Chanovských získávají Ergeletové.
V jejich držení je do roku 1915, kdy zbankrotovali, a zámek zakoupil pražský advokát JUDr. Eduard Schwarz. Po jeho smrti v roce 1938 emigrovala celá rodina do Ekvádoru. Zůstal pouze Schwarzův syn Karel, který ale zemřel v Osvětimi. Během 2. světové války zabrala majetek rodiny Schwartzových Německá říše. Po jejím skončení, v roce 1945, byl vrácen Emě Schwarzové, která jej ale dlouho neužívala, protože o tři roky později, v roce 1948, byl zámek znárodněn a dostal se do správy obce. Byl využíván pro konání plesů, zábav, nebo filmových promítání. Sídlil v něm třeba místní národní výbor, byla zde ordinace praktického lékaře nebo i mateřská školka. Za této situace, zámek spíše chátral, než aby o něj bylo řádně postaráno. V roce 1988 již nevyhovující objekt, opouští místní národní výbor. Teprve v devadesátých letech 20. století se začíná blýskat na lepší časy, když se v rámci restitucí o majetek přihlásil vnuk Eduarda Schwarze Joseph Kohn, matematik světového jména. Ten nechal vysokým nákladem zrekonstruovat bývalý pivovar, nyní přeměněný na penzion se sálem, který je centrem společenského dění v obci.
Z centra obce – návsi Smolotel, vychází naučná stezka, která návštěvníky provede nejen nejbližším okolím, ale zavede je hlavně na Makovou horu, která je zdejším nejpřitažlivějším cílem.
Zajímavostí je, že naučnou stezku „Okolím Smolotel a Makové hory“ vybudovali studenti gymnázia Přírodní škola z pražských Letňan ve spolupráci s obyvateli Smolotel a s podporou nadace Vodafone ČR. Vybudovali ji včetně turistického značení, přípravy, osazení a zabetonování tabulí, a každoročně se starají i o její údržbu. První informační tabuli lze nalézt právě na smolotelské návsi, kde na první kroky poutníků po šestikilometrovém okruhu, dohlíží sv. Jan Nepomucký, jehož socha právě zde stojí. Cestou zúčastnění míjejí celkem sedm informačních tabulí, z nichž se dozví nejen něco z historie Smolotel, o poutním místě Maková hora, ale seznámí se i s různými zajímavostmi krajiny, dalšími zdejšími památkami, a místními pověstmi.
Magnetem a vyhledávaným místem tohoto kraje, je kromě Orlické přehrady a dalších nezanedbatelných památek, barokní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, stojící necelé dva kilometry od Smolotel na 544 metrů nad mořem vysoké Makové hoře. Vede k ní nejen již ona zmiňovaná naučná stezka, ale i křížová cesta.
Kostely spojené s poutními a křížovými cestami stojí údajně na místech, kde došlo k nějakému zázraku. Buď se zde někdo uzdravil, nebo zachránil, nebo tam více věřících rozeznalo duchovní atmosféru. Takováto místa měla vždy svou vlastní duchovní historii, a ani u kostela sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské tomu údajně nebylo jinak, a na místě, na kterém stojí, nevznikl prý náhodně.
Vybudován byl z popudu Jana Felixe Chanovského-Krasilovského z Dlouhé Vsi. Architektem barokního kostela byl Ital Marco Antonio Canevalle. Po dokončení stavby a vysvěcení, zde v roce 1722, založili karmelitáni škapulířské bratrstvo a přinesli sem Milostnou sošku Panny Marie Škapulířské, jejíž kopii můžeme vidět v současné době na oltáři. Podle některých pramenů se uvádí, že na počátku existence kostela, stál opodál i karmelitánský klášter s ambity. Toto je však velmi spekulativní informace a důkazy o tom nejsou dochovány žádné.
Kostel samotný, byl původně zasvěcen výhradně Janu Křtiteli, ale protože kult Panny Marie Karmelské, se prosadil mnohem více, jak dokládá i červencová slavnost této patronky karmelitánského bratrstva sv. Škapulíře, byl záhy zasvěcen i jí. Bratrstvo samotné bylo zrušeno po josefínských reformách. Kostel ale nezůstal ani zapomenutý ani opuštěný, ba naopak, v průběhu dalších let se stal velmi vyhledávaným poutním místem.
V roce 1877 zde vznikla poutní křížová cesta, po které již ale nenajdeme žádné stopy. Dnes ji nahradila křížová cesta nová, o jejíž vznik se zasloužila Jana Kollárová z Klenovice.
Strop kostela zdobí malby čtyř evangelistů od Josefa Bosáčka, přítele Mikoláše Alše.
Během 1. světové války byly zrekvírovány zdejší kostelní zvony a za své málem vzaly i varhany. Kostelu neprospěla ani 2. světová válka, kdy stejně jako ostatní stavby, a to nejen církevní, utrpěl mnoho ztrát a škod. Nemilosrdná k němu byla i následující éra komunismu, která církevním památkám nepřála.
Generální opravy poničeného kostela začaly v polovině devadesátých let 20. století. Tehdy, v roce 1996, přišel na Makovou horu františkán František Angelo Homola, který vytrvale sháněl finanční prostředky pro kostel, a to třeba i prodejem léčivých bylin nasbíraných v okolí. Jeho činnost byla záslužná nejen pro kostel samotný, ale i pro zvelebení okolí.
Na Makové hoře dnes najdeme mimo kostela i opodál stojící bývalou faru.
V kostele se nyní jedenkrát měsíčně konají mše, a každoročně, vždy v červenci, je možné, zúčastnit se pouti k Panně Marii Karmelské. Jedná se o největší pouť středního Povltaví. A tak se tady, v den hlavní pouti, v neděli, po svátku Panny Marie, scházejí tisíce poutníků. A zatímco se v kostele slouží mše, dole ve vesnici Smolotely probíhá světská pouť, při které nemohou chybět kolotoče, houpačky a stánky s nejrůznějším zbožím.
Z Makové hory, od kostela sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, se nabízejí úžasné pohledy do okolí. Údajně lze dohlédnout až ku Praze, možno je prý vidět i těžní věže příbramských dolů, a pohled se nabízí i na Orlickou přehradu. Ta vznikla v roce 1960 a stala se součástí tzv. vltavské kaskády, tedy soustavy přehrad na Vltavě.
Když se přehrada v padesátých letech 20. století budovala, patřil zdejší kraj tak trochu mezi zapomenutá místa, tedy místa mimo hlavní dění. Cest sem vedlo málo, a z pravého vltavského břehu na břeh levý, se dalo dostat pouze s pomocí několika přívozů. Jako připomínka na dobu stavby přehrady, zde zůstala jedna zajímavá památka, kterou by zde asi málokdo hledal a čekal. A sice silnice z tzv. kočičích hlav, což jsou pečlivě opracované žulové kostky, které se pokládaly ručně, až vznikla cesta. Pokud se ze Smolotel vydáte k hrázi Orlické přehrady autem, u Bohostic si na tuto silnici najedete. Údajně ji v padesátých letech 20. století budovali perzekuovaní lidé, kteří za sebou měli politické procesy, a pro tehdejší režim se stali nepohodlnými. Že tomu tak skutečně je, ale není jisté, protože přímé důkazy o tom neexistují. A silnice, která je stále kvalitní, na většině míst nikdy neopravovaná, i přes to, že od její výstavby uplynulo přes sedmdesát let, nám o tom bohužel žádné svědectví nevydá.
