Článek
„V květnu roku 1970 stál u jezera Llanganuco základní tábor československé horolezecké expedice. Při zemětřesení dne 31. 5. 1970 byl zasypán kamennou a sněhovou lavinou z vrcholu Huascaránu. Všichni členové expedice spolu se svým chilským přítelem zahynuli. Vzpomínáme na vás, kamarádi.“
To hlásá nápis na památníku umístěném nedaleko bývalého základního tábora horolezecké expedice. Všichni členové výpravy mají rovněž na Symbolickém hřbitově horolezců v Českém ráji svou pamětní cedulku. Památník od sochaře Miloslava Hejného pojmenovaný Život věnovaný Československé expedici Peru 1970 stojí také v pražských Strašnicích, v ulici V Úžlabině. Ve své době to byla velká tragédie, při které zahynulo čtrnáct československých horolezců.
Dá se říct, že expedici provázela smůla od samého začátku. Když dostali horolezci z horolezeckého oddílu Lokomotiva Liberec nápad uspořádat výpravu na nejvyšší severoamerickou horu Mount McKinley, psal se rok 1968, ve kterém došlo k invazi „spřátelených vojsk“ do Československa, a nastalá situace znamenala pro takovýto podnik jasnou stopku. V následujícím roce ale svitla naděje. Stalo se tak během kongresu Mezinárodní horolezecké federace, kde bylo dohodnuto, že se expedice přece jen uskuteční. Ovšem severoamerický kontinent nahradí kontinent jihoamerický, a cílem se stanou peruánské Andy a tamní hora Huandoy.
Expedice čítající patnáct členů, mezi nimiž byli velmi zkušení horolezci, odletěla z Prahy do Limy dne 23. 4. 1970. Svůj základní tábor si zřídila u jezera Llanganuco v nadmořské výšce 3 850 metrů. Mezi její členy se zařadil i horolezec Ivan Bortel, který ve své době patřil mezi světovou horolezeckou špičku a ve výpravě byl nejzkušenějším členem. Proto je velice smutné, že právě tento horolezec zahynul jen pár dnů po příletu do Peru, dne 18. 5. 1970, při pádu z třicetimetrové výšky na túře pod horou Huandoy.
S jeho smrtí tak padly plány na výstup na Huandoy obtížnou jižní stěnou a bylo nutné najít náhradní řešení, kterým se stal výstup na nejvyšší horu Peru, Huascarán.
Členové expedice se po této tragické události vrátili do základního tábora, aby se připravili na další cestu, ale právě tady je dne 31. 5. 1970 v 15.23 hodin místního času zastihlo mohutné zemětřesení dosahující sílu 7,9 stupňů Richterovy stupnice. Zemětřesením se ze severní stěny Huascaránu uvolnila mohutná lavina složená z ledu, kamení a bahna. Během svého pádu s sebou strhávala všechno, co jí stálo v cestě, a svou smrt pod ní bohužel našlo i čtrnáct zbývajících členů československé expedice a jejich chilský průvodce.
Až mnohem později vyšlo najevo, že zemětřesení bylo fatální i pro města Yungay a Huaraz, v nichž zahynulo na 20 000 lidí, a postižena byla i část pohoří Cordillera Blanca, kde našlo smrt 30 000 lidí. Takovýto vysoký počet obětí znamenal, že se jednalo o největší přírodní katastrofu v Jižní Americe.
Arnošt Černík, Milan Černý, Vilém Heckel, Jiří Jech, Valerián Karoušek, Jaroslav Krecbach, Miloš Matras, Ladislav Mejsnar, Milan Náhlovský, Bohumil Nejedlo, Zdeněk Novotný, Jiří Rasl, Svatopluk Ulvr, Václav Urban, čtrnáct jmen čtrnácti mužů, kteří se zpátky do Československa už nevrátili.
Účastníkem horolezecké výpravy se měl stát i horolezec Jiří Bolech z Liberce. Ale kvůli názorům, které hlásal a které poněkud nebyly v zájmu republiky, mu nebylo umožněno vycestovat. Ač byl po tomto verdiktu jistě zklamaný a naštvaný, to, že zůstal doma, mu vlastně zachránilo život.
S úskalími se expedice potýkala nejen na úplně samém začátku, ale další se nabalily i po cestě na jihoamerický kontinent, která vedla přes africký Dakar, a odtud pak do Santiaga de Chile a Limy. Parník se zásobami pro horolezce, měl dva týdny zpoždění a když konečně připlul, zjistilo se, že se ztratila značná část potravin a oblečení.
Byly všechny tyto signály a neúspěchy součástí nějakého osudového znamení, které mělo účastníky výpravy odradit od cesty? To už dneska bohužel nikdo nezjistí, ale protože to byla celá škála varování, nejde se nad tím alespoň nezamyslet.
Zprávy o masívním zemětřesení na jihoamerickém kontinentu se záhy dostaly i do Československa. V době, kdy neexistoval internet a mobilní telefony, bylo ale značně zdlouhavé dozvědět se jakoukoliv konkrétnější informaci o osudu československých horolezců. Jejich rodinní příslušníci do poslední chvíle doufali, že tu strašnou katastrofu přežili a vrátí se zpátky domů. Téměř čtrnáct dnů žili v nejistotě, ale i v naději, a informace, které se k nim dostávaly byly protichůdné.
První důvěryhodná zpráva o smrti všech čtrnácti členů dorazila dvanáctý den, a potvrzovala bohužel to, co nikdo nechtěl slyšet, ale co byla bohužel pravda. Všech čtrnáct členů expedice společně s chilským horolezcem, zahynulo pod lavinou pod Huascaránem.
Nezasvěcení možná nevědí, že s touto smutnou horolezeckou expedicí je spojená Jizerská padesátka. Ta se běhá od roku 1968, kdy proběhl první ročník. Smyslem závodu byla příprava horolezců na sezónu, a jejími účastníky byli právě i účastníci výpravy na Huscarán. Po jejich tragické smrti získala Jizerská padesátka přídomek Memoriál Expedice Peru 1970 a vzpomínka na horolezce je nedílnou součástí každoročního zahájení tohoto jedinečného vytrvalostního běžeckého lyžařského závodu.
Zdroje:
