Článek
Plavba parníkem po Nilu. Při vyslovení té věty se mi vybaví Agatha Christie, její slavný detektiv Hercule Poirot a neméně slavné dílo Smrt na Nilu. V živé paměti mám film, který byl podle její románové předlohy natočen, a za sebou má již mnoho repríz. Kromě slavného detektiva ztvárněného zde neméně slavným Peterem Ustinovem, zde defiluje celá plejáda známých herců světového kalibru. Vše se odehrává na luxusním parníku Karnak, kde se schází zdánlivě nesourodá společnost, a kde během plavby dochází k několika rafinovaným vraždám, jejichž pachatele bravurně odhalí Hercule Poirot. Jedinečný film, který navozuje atmosféru počátku 20. století, ale zároveň jako by poukazoval na poplatnost přísloví „Všichni se bojí času, ale čas se bojí pyramid“. V Egyptě jako by se zastavil čas.
Plavbu lodí po Nilu jsem na začátku 21. století měla možnost absolvovat. Musím přiznat, že jsem chvílemi měla pocit, jako bych se ocitla právě v onom románu Agathy Christie. Na horní palubě se opravdu podával čaj o páté, večer se konala společenská party a loď zastavovala v místech s památnými chrámy, které jsme měli možnost navštívit. Oblečení místních lidí nedoznalo žádné změny. Chudoba, kterou jsme viděli při kotvení lodi v Asuánu nebo při čekání na zdymadlo v Esně, byla zdrcující. A nám, plujícím na honosné výletní lodi, měla možná otevřít oči a připomenout, abychom si vážili toho, že žijeme v Evropě, a máme vlastně všechno. Po pravdě byla plavba opravdovým zážitkem s nádechem „starých časů“.
Příběh, který se na Nilu odehrál před více jak čtvrt stoletím, měl ale do idyly daleko. Bylo pár let po sametové revoluci a turistický ruch zažíval svůj boom. Zvláště takové exotické země, mezi které lze Egypt řadit, se začínaly ocitat v hledáčku těch, kteří dosud v Karosách podstupovali vesměs jednodenní zájezdy po evropských městech.
Výletní loď Princezna Džihání měla při svém vyplutí z Asuánu do Luxoru na palubě 128 pasažérů. Z toho víc jak polovinu tvořili Češi (61 osob) a Slováci (14 osob). Všichni z nich si dozajista chtěli užít jedinečnou plavbu po nejdelší africké řece, podívat se na starověké chrámy a načerpat informace z egyptské historie. Nakonec bylo ale všechno jinak. Vlivem nepříznivého počasí se v blízkosti města Edfu loď 14. listopadu 1996 potopila. Smrt na Nilu našlo celkem 20 turistů, z čehož bylo 8 české a 5 slovenské národnosti.
Co se tehdy na Nilu vlastně stalo? Proč se Princezna Džihání převrátila na bok? A byla pravou příčinou nehody opravdu nepřízeň počasí?
Vyšetřovací protokoly poukazovaly na to, že Princezna Džihání měla vážné konstrukční problémy, týkající se její stability. Nakonec jedno potopení už za sebou měla. V osmdesátých letech, kdy se ještě jmenovala Bardees. Po této neblahé události ji nechal její majitel zrenovovat, ale to tak nešťastným způsobem, že šířka lodi neodpovídala její váze, a její původní kapacita uzpůsobená na méně pasažérů byla několikanásobně navýšena. To vše se událo bez řádného povolení. Ve vyšetřovací zprávě se uvádí, že příslušné úřady při udělování licence tyto nedostatky přehlédly. Všem, kteří vědí, jak to v zemích, jako je Egypt, chodí, musí být jasné, že za tučný bakšiš, jistě úředníci rádi zavřeli obě oči a majiteli lodě příslušnou licenci bez dalších průtahů udělili.
A pak už stačila pouhá neblahá souhra okolností, v tomto případě nepřízeň počasí, a dílo zkázy bylo dokonáno. Nečekaná bouře a silný vítr způsobily, že loď ztratila rovnováhu a kapitán ani posádka už nemohli udělat nic, čím by ztroskotání odvrátili.
Edfu leží zhruba na polovině cesty mezi Asuánem a Luxorem. Tamní chrám je zasvěcen bohu Horovi.
Hloubka Nilu je v průměru 8 až 11 metrů. V mnohých místech dosahuje až dvoukilometrové šířky. Jeho hlavní hrozbou je silné znečištění. Kontakt s jeho kontaminovanou vodou způsobuje schistosomózu, známou též jako bilharzióza.
Příznačné Hérodotovo rčení praví „Jeden doušek vody z Nilu, aby ses k němu vrátil. Vypiješ-li dva, nikdy odtud neodejdeš“.
A tak dovolená, která zúčastněným měla přinést plno nových zážitků z Afriky, měla bohužel smutnou tečku, smrt na Nilu.
Zdroje:
