Článek
Michal Pavelka, Jan Pavelka, Lenka Tučková, tři jména, která možná dnes už nikomu nic neřeknou. Navždycky a nesmazatelně ale zůstanou v myslích jejich nejbližších, kteří stále nedostali odpověď na to, co se s jejich blízkými stalo tehdy v zemi plné bunkrů - v Albánii.
Balkán byl po pádu komunistických režimů velmi oblíbeným cílem cest mladých lidí. Skrývala se tam nepopsatelná syrovost, drsnost, neuchopitelnost, což byly možná ony pomyslné spouštěče pro poznávání něčeho nepoznaného, zapovězeného, i když to vlastně bylo po celou dobu na dosah ruky.
Dnes už přesně nezjistíme, zda tam ti tři vyrazili z těchto, nebo jiných důvodů. Jisté je pouze to, že cesta, kterou se rozhodli podstoupit, se jim stala osudnou, a už nikdy se z ní nevrátili.
Plán jejich putování Balkánem byl na samém začátku vcelku prostý a jednoduchý. Tučková se s bratry Pavelkovými měla setkat v Budapešti, odkud měli už společně jet dál do Rumunska a pak přes Srbsko do Albánie. Je s podivem, že ani tak moc nestáli o to vidět albánskou metropoli Tiranu, ale zato měli namířeno do rodného města Envera Hodži Gjirokastëru. Hlavním cílem pak byly hory na severu země. To ale ještě tak docela nestačilo, protože po přejetí Albánie ze severu na jih měli odjet do Řecka, následně Bulharska a velké „balkánské turné“ chtěli zakončit v Rumunsku, odkud se měli vrátit již zpátky domů.
Později se podařilo zjistit, že všichni tři vstoupili do Albánie na černohorském přechodu Han i Hotit dne 7. srpna 2001. To bylo naposledy, co po nich zůstala oficiální dohledatelná stopa. Tučková se měla domů vrátit 10. září a oba bratři pár dnů po ní 18. září. Když se tak nestalo, obrátili se jejich nejbližší na příslušné úřady s žádostí o pomoc. Albánské úřady prověřily veškeré možnosti jejich opuštění země, ale nenašly sebemenší stopu o tom, že by se tak stalo. Do pátrací akce se zapojila nejen albánská policie, ale i církevní organizace jako františkáni z Bajzy a misionářky milosrdenství Matky Terezy. Ti všichni se snažili najít sebemenší stopu, která by je přivedla ke zmizelým. Bezvýsledně. Případ se i hojně medializoval a fotografie pohřešovaných se objevila v médiích.
Na výzvu s žádostí o sebemenší informace se přihlásil taxikář, který údajně ty tři vezl. Měli prý namířeno do hor.
5. října se do Albánie rozjela pátrací expedice z Čech. Devět jejích členů startovalo z Řevnic a cílem jejich cesty, kterou podstoupili ve čtyřech terénních automobilech, se mělo stát město Skadar. Tady měli dohodnutou spolupráci s klášterem salesiánů, kteří jim nabídli azyl a možnost zřídit si tam místo, odkud budou vyrážet dál během svého pátrání po krajanech.
Další zajímavé poznatky se členové expedice dozvěděli právě ve Skadaru. Pavelkové a Tučková se odtud měli údajně přesunout taxíkem do Vraku a odtud pak do Kopliku. Taxikáři, který je vezl, se měli zmínit o tom, že chtějí do hor, kde se chtějí sedm až deset dnů zdržet a poznávat krásy tamní přírody. Z Kopliku pak cestovali již jiným taxíkem do Bogy a následně se měli již pěšky přesunout do Thethi.
Místní obyvatelé, kterých se pátrači na trojici vyptávali, však o pohybu žádných mladých cizinců nevěděli, nikoho neznámého si nevšimli. Nakonec se přece jen ukázalo, že ztracení tudy, tedy městem Theth, prošli, ale tady už jejich stopa definitivně skončila.
10. října se s pátrači spojila albánská kriminální policie se sdělením, že pohřešovaní studenti se našli ve vesnici Dukagjini. Všichni se tam okamžitě rozjeli. Na místě se však ukázalo, že se tato zpráva nezakládá na pravdě a jednalo se o docela jiné cizince, kteří se zde nacházeli.
Kde tedy pohřešovaní jsou? Zůstali někde v horách? Nebo se přesunuli někam dál? Do Řecka? Bulharska? Záchranná expedice se vrací domů s nepořízenou a nad osudem těch tří zůstává viset pomyslný otazník.
Do pátrání se angažují i tehdejší čeští politici, kteří apelují na albánské vládní představitele s prosbou o pomoc. Albánská policie dokonce vypisuje finanční odměnu v přepočtu na naše peníze ve výši 150 000 Kč za poskytnutí informace, která by vedla k nalezení ztracených. Bezvýsledně. Znovu se rozbíhají pátrání v horách, prohledávají se jeskyně, opět se prověřují hraniční přechody. Nic. Ti tři úplně zmizeli z povrchu země.
Pátrat po svých synech se rozhodla i paní Helena Pavelková, která společně s přáteli odcestovala do Albánie 9. listopadu. Ale ani tato její cesta nepřinesla žádný úspěch a ani nevnesla žádné nové světlo do celého případu.
Co se stalo někde poblíž Thethi? Jak je možné, že si nikdo ničeho nevšiml? Že nezůstala žádná stopa a ti tři jako by se do země propadli? Stali se obětí zločinu? Zahynuli tragicky při pádu do nějaké propasti?
Takové a další otázky si museli dozajista klást jejich nejbližší, kteří ještě dlouho potom čekali, že se třeba jednoho dne objeví ve dveřích a řeknou, že jsou zpátky, že se vrátili…
Jak vzpomínali čeští pátrači po zmizelých, nad celým případem viselo plno otazníků a mnohdy se zdálo, že jim ani oficiální místa nenabízejí opravdovou pomocnou ruku. Dověděli se třeba i o tom, že se v celé záležitosti angažovalo i albánské ministerstvo vnitra, které pro údajně zachráněné vyslalo dva záchranné vrtulníky. Později se ukázalo, že vyslalo jen jeden a ten druhý byl zřejmě výmyslem někoho z místních. Chtěl tím někdo pátrače zmást? Proč?
Snad největší otazník zůstal viset nad údolím Valbone, kde byli jedním z místních náčelníků varováni, aby odtamtud rychle zmizeli, protože by se jim mohlo stát něco zlého. V době, kdy v Albánii stále ještě panovala vendeta neboli krevní msta, to nebylo nic zvláštního. Od policistů se pak dověděli, že právě v tomto údolí se v hojném množství pěstuje konopí, jsou tam umístěny sklady s kradenými zbraněmi a vede tam i trasa obchodu s bílým masem mezi Kosovem a Albánií.
Co když se ti tři připletli právě k něčemu, co mělo jejich pohledům zůstat skryto? Co když foťákem zachytili něco nebo někoho, kdo o to rozhodně nestál? Co když v tom, že vůbec do Valbone došli, spatřoval někdo ohrožení a rozhodl se proto jednat a zbavit se jich? Ať tak či tak, z tamních obyvatel se nepodařilo dostat ani slovo a bylo více než patrné, že mají z něčeho nebo někoho strach.
Osm let po události se v tisku začaly objevovat zprávy o tom, že během války v zemích bývalé Jugoslávie, docházelo k obchodu s lidskými orgány, což údajně prováděli i kosovští Albánci. Byly to sice neověřené a nikdy nepotvrzené zprávy, ale v souvislosti s pohřešovanými studenty je nešlo jenom tak ignorovat. Kosovští Albánci měli během válečného konfliktu unášet obyvatele srbského etnika, vraždit je a jejich orgány prodávat do Švýcarska a Německa. Oběťmi se údajně měli stát i Pavelkovi s Tučkovou. Ač se tato varianta nabízela jako možné tragické vyústění pátrání po pohřešovaných, ukázalo se, že se tyto hrůzné činy děly dva až tři roky před tím, než do Albánie dotyční přicestovali, a ne na albánském území, ale v Kosovu, což se také neslučovalo se zjištěním, že Albánii již nikdy po svém zmizení neopustili. Teorii o tom, že by se ti tři stali obětmi obchodu s lidskými orgány, vyvrátila i albánská policie, která se případem zabývala.
V roce 2016 se na popud maminky Michala a Jana Heleny Pavelkové a bratra Lenky Petra Tučka vypravil do Albánie i spisovatel a scénárista Josef Urban. Pátral v místech, která už před tím procházela záchranná expedice z Řevnic. Napsal o tom dokonce dvě knihy Návrat do Valbone a Stíny Valbone. I on ale narazil na hradbu mlčení místních obyvatel a nad zjištěnými skutečnostmi, které se mu podařilo vypátrat, jako by se stále vznášel podivný neproniknutelný stín. Ve svém pátrání ale stále narážel na to, že se ti tři dostali do rukou obchodníků s lidskými orgány.
A ještě jedna věc zůstává viset ve vzduchoprázdnu. Pas Lenky Tučkové, který zhruba dva roky po jejím zmizení zabavila policie jisté zadržené osobě při jednom ze zátahů ve Velké Británii. Tato zadržená osoba zneužívala ve svůj prospěch Lenčinu identitu. Jak se ale pas do Velké Británie dostal? To by nasvědčovalo tomu, že byl na těch třech v Albánii spáchán trestný čin. Jejich těla se ale nikdy nenašla. Vlastně se kromě toho pasu nenašlo vůbec nic.
Dne 12. září 2021 byla pod záštitou Českobratrské církve evangelické na jednom z venkovních křídel kostela U Jákobova žebříku v Praze 8 – Kobylisích odhalena Michalu a Janu Pavelkovým a Lence Tučkové pamětní deska.
Dozvíme se ale vůbec někdy pravdu o tom, co se stalo tam v Albánii v údolí Valbone?
