Článek
Chrám Nejsvětějšího srdce Páně (Sacré Coeur) na pražském Smíchově, v Holečkově ulici, je místem, kde mají být pasováni noví templářští rytíři.
Po pravdě, nad bývalým klášterem řeholních panen Srdce Pána Ježíše, se vznáší stejná aureola tajemna, jako nad rytířským řádem, který ač mnozí považují za zaniklý, přežil do dnešních dnů.
Může za to možná i neobvyklý status zdejšího kostela, který byl na začátku 20. století odsvěcený. Co to znamená? Takový kostel přestává sloužit svému původnímu bohoslužebnému účelu a stává se místem určeným pro světské využití. A právě takovým je i novogotický kostel Nejsvětějšího srdce Páně, který je součástí areálu bývalého kláštera.
Původně se v místě dnešního areálu Sacré Coeur nacházely viniční usedlosti hraběte Claryho a vila továrníka Riedla z Riedelštejna. To až do roku 1872, kdy zde na podnět Josefiny Goetzové začíná vznikat klášterní konvent. Autorem projektu klášterních budov je architekt Václav Láska. Brzy se součástí kláštera stává i kostel Nejsvětějšího srdce Páně (Sacré Coeur). Autorem projektu kostela je beuronský benediktin, architekt, páter Felix Gislain Béthune a stavba je realizována v letech 1882-1884. Mimochodem, páteru Béthunemu, lze připsat i autorství nedalekého kláštera svatého Gabriela. Velkou finanční přispěvatelkou se stala císařovna Marie Anna, která navíc kostelu darovala relikvie římské mučednice Flavie Viktorie, které byly do Čech přineseny z římských katakomb. Jejich součástí je i náhrobní deska s nápisem. Ostatky mučednice byly vloženy do hlavního oltáře a deska pak vsazena do stěny oltářní menzy. Součástí kláštera byl i penzionát. Konvent, který původně patřil francouzské kongregaci Dames du Sacré Coeur (paní Nejsvětějšího srdce Páně), byl určený pro výchovu dívek ze šlechtických rodin, které se zde převážně měly učit náboženství, francouzštinu a němčinu.
Podíváme-li se na klášterní budovu, musíme konstatovat, že se jedná o půdorysně i architektonicky značně členitou stavbu, jejíž součástí je právě onen zmiňovaný odsvěcený jednolodní kostel Nejsvětějšího srdce Páně. Má sedlovou střechu, a přiléhá k němu i čtyřboká hranolovitá věž s kruhovými hodinami, zakončená křížem. Uvnitř kostela bychom našli nástěnné malby, které se řadí ke stylu tzv. beuronské benediktinské školy. Svou stopu zde zanechali i benediktini z Emauzského kláštera. K hlavní kostelní lodi přiléhá kaple svatého Jana Nepomuckého, do které lze vstoupit od hlavního oltáře. Součástí klášterního areálu bývala samozřejmě i rozsáhlá zahrada. Dnes se z ní zachovala jenom malá část včetně kašny a malého jezírka. Bývalý klášterní dvůr je dnes využíván jako parkoviště.
Pojďme se ale vrátit zpátky do minulosti a podívat se, jaký byl osud zdejšího konventu, poté, co byl kostel Nejsvětějšího srdce Páně odsvěcen.
Rozhodujícím se stal rok 1919, kdy klášter opouštějí zdejší řeholnice, které mluví převážně jen německy. Cílem jejich nového působiště se stává Německo a Rakousko. Řád, ve kterém působí, tedy Dames du Sacré Coeur (paní Nejsvětějšího srdce Páně), následně celý klášterní areál včetně kostela i kaple svatého Jana Nepomuckého, prodává Československému státu. Prodány jsou i oltářní obrazy, mezi něž se řadí i díla malíře Lva Lercha. Kostel i kaple jsou odsvěceny a v klášteře vznikají kancelářské prostory pro Ministerstvo pošt a telegrafů. Po skončení 2. světové války zde pak nachází sídlo i Poštovní muzeum a řada dalších institucí. Od roku 1958 je klasicistní areál Sacré Coeur zapsán mezi nemovité kulturní památky České republiky. Památkovou ochranu mu dnes kromě toho zajišťuje i fakt, že leží v Městské památkové zóně Smíchov.
Během devadesátých let 20. století prošel klášterní areál stavebními úpravami a restaurací, která se týkala i přilehlé klášterní zahrady. V roce 1998 se pak dostává do soukromého vlastnictví. V lodi kostela, která byla stavebně upravena na eventový prostor, se pořádají soukromé společenské akce, mezi něž se řadí svatby, aukce, módní přehlídky, charitativní akce, ale možná, kdo ví, i již ono zmiňované, pasování nových templářských rytířů.
Klasicistní areál Sacré Coeur je od Holečkovy ulice oddělen ohradní zdí, proto možná působí trochu nepřístupně a tajemně. Jedná se o mimořádně architektonicky cenné místo s nepominutelnými prvky umělecko-řemeslného charakteru. Navazuje na něj rozlehlý park stejného jména, tedy Sacré Coeur, který je vyhledávaným místem nabízejícím nejen odpočinek, ale i sportovní vyžití na venkovní posilovně či workoutovém hřišti. A pokud ani to nestačí, lze navštívit sousední stanici přírodovědců DDM, tzv. minizoo, kde najdeme nejen nejrůznějšími druhy rostlin, ale i zvířat, a to jak těch tuzemských, tak i exotických.
Jméno Sacré Coeur nese i známá bazilika v Paříži na Montmartru v 18. pařížském obvodu. Ta má za sebou ale docela jiný příběh, a s pražským kostelem ji spojuje jen společný název. Takže…není Sacré Coeur jako Sacré Coeur…
