Článek
Malá vesnička Noutonice se nachází 1 km od Okoře a cca 20 km od Prahy. Nebyla by ničím zajímavá, nebýt tamního hřbitova. O podivných jevech vyprávějí nejen místní lidé, ale i návštěvníci, kteří zde údajně slyší podivné hlasy, jejich fotoaparáty přestávají fungovat, objevuje se zde zvláštní světélkující mlha, stíny a poryvy větru při úplném bezvětří. Z historie víme, že se zde v pravěku pohřbívali lidé ve zvláštní skrčené poloze, ve středověku pak lidé, kteří zemřeli na mor. Podle vyprávění těch, kteří se rozhodli přijít záhadě na kloub, se údajně na hřbitově cítili jako vetřelci, slyšeli šepot, nářek, měli pocit, že je někdo skrytý pozoruje. Negativní energie se má nejvíce vyskytovat u pískovcového sousoší manželů Poláčkových. Dalším místem je pak náhrobek u zadní strany kostela rodiny Dlauhoveských, kterým patřilo zdejší panství. V těchto místech pak mají prý lidé bolesti hlavy nebo závratě. Podivné úkazy jsou také přisuzovány Barboře Dlauhoveské, přezdívané Biri, která zemřela ve 26 letech. Byla zlá, provdala se za maďarského důstojníka, lidé na panství ji nenáviděli. Zemřela prý za podivných okolností, když spadla ze skalního útesu, kam ji na koni zahnali lupiči. Její duch údajně bloudí krajem a nenachází klidu. Na hřbitově je pohřbený i hudební skladatel Petr Hapka, který žil na nedaleké Okoři.
Noutonický hřbitov jsem navštívila dvakrát. Kostel sv. Jana Křtitele, který je součástí hřbitova, se tyčí na malém návrší za vsí, odkud je vidět do krajiny. Pokaždé tu panovalo až ohlušující ticho. Na hřbitově jsem se podívala k hrobu manželů Poláčkových se sousoším, k hrobu Petra Hapky, i k náhrobku Dlauhoveských, situovanému k zadní straně kostela. Fotoaparát fungoval, stísněný pocit jsem neměla. Světélkující mlhu ani šepot nebo nářek jsem neslyšela. Při první návštěvě jsem měla jen trochu zvláštní pocit u zadní strany kostela. Při druhé návštěvě jsem slyšela hlasy, ale záhy se ukázalo, že jsou to dvě ženy, které jdou po cestě za zdí hřbitova, do kterého záhy vešly. Takže zase žádné tajemno. Možná jsem měla smůlu, nebo tajemné bytosti a negativní energie zrovna neměly chuť se projevit. Nevím. Noutonický hřbitov na mě působil jako každý jiný venkovský hřbitůvek a pokud se tam opravdu dějí nějaké nadpřirozené tajemné věci, pak jsem je neodhalila. Jediné, co pro mě bylo nepřirozené, bylo to neuvěřitelné, až ohlušující ticho. Ale pozoruhodné místo, které stojí za návštěvu, to rozhodně je. I proto, že jen kilometr daleko odtud, po modré turistické značce, je hrad Okoř, a na Okoř je cesta…
