Článek
Zbiroh leží v jižní části chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a první zmínku o něm bychom moli vypátrat v roce 1230. Jméno Zbiroh získal údajně podle legendy, která vypráví o tom, že ve zdejších lesích lovila a zabloudila šlechtická družina. Lovcům nezbývalo nic jiného než v lese přenocovat. Když se pak ráno probudili, všude kolem nich se povalovalo jelení paroží, které začali následně sbírat, a tak vznikl název Zbiroh.
Pokud sjedete 41 exitem z dálnice D5, je třeba nejprve najet na silnici č. 605 a následně silnici č. 235, která vás tam dovede.
Centrum tvoří Masarykovo náměstí s Městským vlastivědným muzeem Josefa Václava Sládka, knihovnou, městským úřadem a v neposlední řadě i kostelem sv. Mikuláše.
Největším magnetem je ale zámek, původně hrad, jehož výstavba začala v 1. polovině 13. století.
Na Zbiroh jsem se dostala díky jakémusi vnitřnímu vnuknutí. Zima se pomalu chýlila ke konci, den byl ještě takový sychravý, bez slunce, prostoupený cáry mlhy. O tomhle místu jsem do té doby nevěděla vůbec nic. Po vstupu do zámeckého parku mě doslova pohltil zvláštní pocit. Nešla jsem hlavní cestou, ale tou postranní, vedoucí mezi stromy, a nevím proč, ale najednou jsem si tam připadala jako bych se přenesla o celé desetiletí zpátky v čase, a ocitla se v době druhé světové války, a tohle místo bylo sídlem wehrmachtu. Úplně jsem si představovala, že se na hlavní cestě každou chvíli objeví motorka se sajdkárou, jakou jezdívali němečtí vojáci, a za nimi se vyřítí psovodi se štěkajícími vlčáky a zakřičí na mě, „Halt! Was machst du hier?“ Opravdu to bylo hodně zvláštní. A když jsem pak viděla za zatáčkou zámek a vstup do něj střežený dvěma obřími lvi, vyrazilo mi to dech, protože mi to opět připomnělo filmy s tematikou druhé světové války a sídelní hrady wehrmachtu.
Zbiroh zřejmě patří k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách. Mezi jedny z jeho prvních majitelů patřili Drslavicové, král Přemysl Otakar II., Rožmberkové, král Zikmund a rod Kolovratů. Hrad vlastnil i císař Rudolf II., který jej nechal přestavět na renesanční zámek, kolem kterého vznikl zámecký park a rozsáhlá lovecká obora. V 17. století sloužil Zbiroh i jako královský žalář. Po bitvě na Bílé hoře a po stavovském povstání, zde bylo uvězněno šest českých pánů, kteří unikli popravišti a byli zde donuceni přestoupit na katolické vyznání a slíbit poslušnost habsburské monarchii. Za třicetileté války byl Zbiroh vypálen Švédy. Mezi další majitele patřili Šternberkové a Lobkovicové. V roce 1868 zakoupil zámek za 9,5 miliónu zlatých od Habsburků baron Bethel Heinrich Strousberg, který jej, co by bohatý podnikatel, nechal přestavět do jeho nynější novorenesanční podoby. Neužíval jej však dlouho. Po bankrotu v roce 1879 jej zcela prázdný zakoupili Colloredo-Mansfeldové.
A když se v historii posuneme až do 20. století a dostaneme se do období druhé světové války, stává se zámek nejprve sídlem wehrmachtu a následně, v letech 1943–1945 sídlem štábu jednotek SS. A když jsem se tohle od průvodce při prohlídce zámku dozvěděla, vybavilo se mi znovu to, jak jsem si nějakým nedefinovatelným pocitem zámek s wehrmachtem spojila, a teď se dověděla, že to tak skutečně bylo. Jak si to vysvětlit?
Příslušníci SS, kteří byli vyznavači mystických rituálů, si údajně toto místo vybrali proto, že zámek stojí na buližníkové skále, na trhlině, z jejíhož nitra vyvěrá na zem skrytá síla. Po druhé světové válce se areál zámku stává majetkem Československého státu a je využíván armádou. Náhoda není ani to, že nedaleko odtud se nacházel vojenský prostor Brdy, a tudíž byla celá oblast přísně střežená a veřejnosti nedostupná. Do zámku ukrytého v lesích byly instalovány radiotechnické pátrače Tamara, Ramona a Vera, jejichž úkolem bylo odhalovat pohyb letadel NATO, ale i dalších jednotek v západní Evropě. Buližníková skála, která odráží radiový signál, fungovala pro tyto účely jako skvělý přírodní zesilovač. Protože všechna místa, kterými prošla armáda, zůstávala, poznamená devastací a zmarem, nezůstal ušetřen ani zámek Zbiroh. Armáda jej opustila definitivně v roce 1997 a stopy po jejím pobytu tady byly znatelné. V roce 2004 jej získalo město Zbiroh, které ho následně prodalo firmě Gastro Žofín, která jej 18. června 2005 prvně zpřístupnila pro veřejnost.
Za zmínku stojí, že v letech 1912–1928 žil na zámku malíř Alfons Mucha, který zde vytvořil slavný obrazový cyklus Slovanská epopej. Mucha si do svého ateliéru zval místní obyvatele, převážně z řad Sokolů. A protože byl členem české zednářské lóže, přijížděli za ním na zámek zednáři z celého světa.
Na Zbirohu najdeme i 163 metrů hlubokou studnu, která byla na hradě vyhloubená již ve 12. století a je nejhlubší ručně raženou hradní studnou v Čechách. Její vyhloubení trvalo údajně téměř sto let. Během pobytu armády na Zbirohu, byla studna z velké části zanesena nejrůznějším odpadem a následně ji vyčistit trvalo rok a půl, přičemž odpad naplnil 30 nákladních automobilů. A to už vypovídá o tom, jak se armáda k zámku a na zámku chovala. Ve studni byly údajně na konci války ukryty i bedny s archivem SS a historickými zbraněmi. Ze studny, těsně pod hladinou vody, vede postranní chodba, kterou ustupující němečtí vojáci ucpali kaolínem, a spekuluje se o tom, že může být zaminovaná, a tudíž se již s dalším průzkumem studny nepokračuje. Podle domněnek vede chodba do kilometr vzdáleného rybníka Flusár.
To ale není všechno. Ne všechny podzemní prostory zámku byly prozkoumány. Nacisté zde na konci války údajně zazdili jednu z podzemních kobek, a to tak důkladně, že využili silnou vrstvu betonu. Co se v ní asi ukrývá?
Další zajímavostí je to, že na nádvoří zámku stojí nejstarší samostatně stojící věž v Čechách.
A pokud se zdá, že na jeden zámek, je těch tajemností a podivností až dost, pak jim ještě není konec.
Pokud by si někdo myslel, že řád Templářů byl oficiálně zrušen v roce 1314 a zanikl po smrti velmistra Jacquese de Molay v Paříži dne 18. března 1314, pak je to velký omyl. Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, jak se jim rovněž přezdívá, přežili do dnešních dnů. První zmínka o jejich výskytu v Čechách se váže k roku 1232 a sídlem řádu byl kostel sv. Vavřince v Praze na Starém Městě.
Pod dnešním jménem, Svrchovaný řád chrámu Jeruzalémského, navazuje na nepřerušenou linii velmistrů templářského řádu od roku 1118. Nynějším velmistrem je Ital, Alberto Zampolli. Řád se dnes věnuje zejména charitě, podporuje církevní a historické události. Vyzdvihuje zejména pokoru a nesobeckost.
A protože kolem Templářů se vždycky vznášela aureola tajemna, pak není asi nic výjimečného na tom, že právě na zámku Zbiroh má Svrchovaný řád chrámu Jeruzalémského svoje sídlo a konají se zde setkání jeho členů. Jedna z místností prohlídkového okruhu je dokonce Templářům zasvěcena a nachází se zde i seznam všech velmistrů.
V zámku jsem opravdu vnímala něco zvláštního, takový neurčitý mrazivý pocit, který jako by propojoval celé věky, které se tady prolínají.
Kromě expozice věnované Templářům, je zde i ta, věnovaná historii od Přemyslovců až po secesi. A samozřejmě je zde prostor věnován i Alfonsu Muchovi, jednak jako malíři a jednak jako představiteli zednářské lóže.
Zámek Zbiroh je kulturní památkou. Jeho vlastníkem je Agentura NKL s.r.o. a díky ní lze v zámku nelézt hotel, restauraci, užít se zde dá wellness pobyt, uspořádat firemní akce, nebo oslavit svatba. Návštěvníkům je historie přiblížená v několika prohlídkových okruzích. Pro milovníky zážitků, tu lze přespat v hladomorně. Konají se zde degustace vín. V zámeckém parku je i lanové centrum, nebo minigolf.
Zbiroh, schovaný v lesích, místo, které znají dobře zednáři i Templáři, rozhodně stojí za návštěvu, při které možná ti vnímavější budou cítit zvláštní mrazení.
Zdroje:
