Článek
Narodila se jako Hana Zýková 31. května 1921 ve východočeské Chotěboři. Když jí bylo šest let, její rodiče se rozvedli a matka se posléze vdala podruhé. S novým manželem odešla na Zakarpatskou Rus do Užhorodu a malá Hana skončila u matčiných rodičů. V roce 1932 začala navštěvovat gymnázium v Pardubicích. Její studijní výsledky však nebyly nijak závratné, a ve třetím ročníku dokonce propadla z němčiny. Přestoupila proto raději na měšťanskou školu (měšťanku), kterou zdárně absolvovala. Poté ještě zvládla studium na dvouleté obchodní škole. Chtěla začít pracovat a najít si místo v kanceláři, ale nakonec se na přání matky, která se vrátila z Užhorodu, rozhoduje pro studium dívčí školy Vesna. Možná, že už právě tady, v dětství a mládí, jsou patrné první životní rozcestí, na kterých se ocitla a byla nucená volit.
Osudová se pro ni stala taneční zábava v pardubickém hotelu Grand, kde se seznámila s bývalým důstojníkem československé armády Václavem Krupkou. Po třech měsících známosti se za něj 19. června 1940 provdala. Až dosud se její život ubíral v celku běžnými, nezajímavými cestami, a kdyby se nekamarádila s Taťánou Vaněšicovou, provdanou Hladěnovou, ubíral by se tak možná dál. Jenže…
Taťána společně s manželem Františkem ukrývali ve svém bytě parašutistu Alfréda Bartoše, velitele výsadku Silver A. Václav Krupka se navíc s Bartošem znal ještě z předválečných časů. Záhy proto manželé Krupkovi přijímají nabídku pracovat pro odboj. Hana, a stejně i Taťána, jsou angažovány jako spojky, v čemž možná vidí něco dobrodružného, a nejsou schopny domyslet závažnost a nebezpečnost svého poslání, kterého se zhostily. Bylo přijetí té role pro Hanu jen povyražení nebo chtěla opravdu pomáhat?
Jisté je, že se do toho vrhla doslova po hlavě a Bartošovi zprostředkovávala kontakty s pracovníky ilegality i dalšími parašutisty. Jezdila po celé republice a mnohokrát byla i v bytě rodiny předních odbojářů Moravcových, v Praze na Žižkově.
Asi jen slepý by si nevšiml, že mezi Taťánou a Alfrédem Bartošem se rozhořel milostný poměr a došlo to tak daleko, že jej Hladěna vyhodil z bytu. Neznamenalo to ale konec milostného poměru těch dvou. Azyl Bartošovi nabídli Krupkovi.
Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha se jejich byt stává místem setkávání Bartoše s lidmi z ilegality. Díky nim získávají i informace o úkrytu sedmi mužů z různých výsadků, v kostele v Resslově ulici v Praze. V té chvíli ovšem nevědí nic o zradě Karla Čurdy. Možná že ale přece jen Alfréd Bartoš začíná tušit stahující se mračna a rozhoduje se změnit místo svého pobytu. Krupkovi odjíždějí na krátkou dovolenou do Police nad Metují.
Uvědomovala si Hana v té chvíli, že se kolem nich začíná utahovat nebezpečná smyčka? Měla strach? V tom okamžiku si musela plně uvědomovat, že už neexistuje žádná cesta zpět.
A tak se záhy ocitá na další křižovatce.
V polickém hotelu Pejskar jsou následující den po svém příjezdu manželé Krupkovi zatčeni gestapem. Jejich následující cesta vede do Prahy, do Petschkova paláce, na lavici pověstného „biografu“. Co se asi Haně honilo hlavou, když byla nucena zírat před sebe na bílou zeď v paláci zla a utrpení? To už bohužel nezjistíme.
V Petschkově paláci během prvního výslechu popře, že by se znala s Moravcovými. Je ale konfrontována s Vlastimilem Moravcem, synem odbojářů, a ten ji nabádá, aby mluvila. V dusném, děsivém, stresujícím prostředí, jí musí mysl pracovat na plné obrátky. Strach z hrůz, které mohou následovat, pud sebezáchovy, touha žít…
Večer je vyslýchána znovu, kriminálním radou pražského gestapa Wilhelmem Schultzem. Rozhodla se využít svých ženských zbraní, anebo byla donucena? Mezi ní a Schultzem dojde k intimnímu styku. A to je cena, za kterou koupila život sobě i svému manželovi, který nakonec skončil v koncentračním táboře Flossenbürg. Jí je nabídnuto propuštění a práce v pražské továrně Waltrovka, kde má získávat informace pro gestapo. A Hana souhlasí. I když, jak se později ukázalo během poválečného vyšetřování, nikoho neudala, rozhodla se nést si stigmatizující nálepku konfidentka.
Nemůže se proto vyhnout poválečné konfrontaci. Hned po válce je zatčena Revolučními gardami a souzena z podezření na udavačství. Souzen je i Václav Krupka, který se vrátil z koncentračního tábora, a i na něj padá podezření ze zrady. Manželé procházejí martyriem vyšetřování a soudů, propuštění jsou až na konci roku 1946. Hana je ale hned v lednu 1947 odsouzena k tříletému těžkému žaláři za konfidentství. Trest si odpykává na statku v Běchovicích. Tam ji navštěvuje i její manžel a díky liknavosti dozorkyně, která je nechává o samotě, Hana otěhotní. Pro Václava Krupku to ale najednou představuje komplikaci v jeho zpáteční cestě do československé armády a iniciuje s Hanou rozvod.
Jak se v tu chvíli asi Hana cítí? Vykoupila manželův život ztrátou své cti, aby se nakonec z jeho strany dočkala bolestného odvržení. Navíc ve chvíli, kdy je zavřená a v očekávání. Syn Pavel se jí narodil ve vězeňské nemocnici. Na svobodu byla propuštěna až 13. července 1948.
A pak už stojí Hana Krupková na další křižovatce a je nucena volit další cestu. Rozhoduje se opustit republiku a emigrovat. Dozvídá se totiž, že se má znovu otevřít a posuzovat její případ. Kontaktuje bývalého manžela a navrhuje mu společný útěk. Václav Krupka to ale odmítá. Hana si vzpomene, že ve vězení seděla s jistou Milenou Markovou. Kontaktuje ji a požádá o zprostředkování útěku do Německé spolkové republiky. Nemůže mít tušení, že Marková je konfidentkou Státní bezpečnosti a Hanu vlákala do pasti. Během fingovaného útěku za hranice je 29. října 1948 Hana Krupková zadržena a převezena do pražské ruzyňské věznice.
Další vězení, další zrůdný režim, další boj o život. Jak se na Haně podepsalo to, že byla celý týden spoutaná na rukou i nohou, zbavená tak nejen svobody, ale i důstojnosti? O čem všem přemýšlela během těch nekonečných hodin? Vyslýchajícím byl Josef Richter. A opakuje se stejný scénář jako při jejím úplně prvním zatčení gestapem. Během vazby se s Richterem sblíží a vzniká mezi nimi intimní vztah. Navíc se nad ní jako Damoklův meč vznáší domnělý rozsudek smrti, což jí namluvila Marková. Jediným východiskem ze svízelné situace je spolupráce se Státní bezpečností, a tak podepisuje vázací slib. A znovu se stává konfidentkou.
Žije možná život, který už vlastně není tak docela její. Státní bezpečnost jí zajistí novou identitu a práci v pražském Dopravním podniku, výměnou za přísun informací. Je tohle ještě pořád ta Hana, která měla své ideály a jistě si plánovala šťastný a spokojený život? Pravděpodobně ne.
Její falešná identita je prozrazena v okamžiku, kdy v Praze na náměstí Republiky náhodně potká svého bývalého manžela Václava Krupku. V roce 1968 využije možnosti otevření hranic a legálně se vystěhuje do Německé spolkové republiky.
Znamená pro ni tento odchod i klid a zapomnění? V Německu se podruhé vdává, za Čecha, Ivo Schustera.
Do rodných Pardubic se podívala na konci svého života v roce 1996 za doprovodu badatele Jaroslava Čvančary. Zemřela rok poté, 16. dubna 1997 v Puchheinu.
Její bývalý manžel Václav Krupka zemřel v roce 1994. Ještě před tím byl plně rehabilitován.
Jaká vlastně Hana Krupková byla, to musí posoudit každý sám, ale i zde platí ono pověstné biblické „…kdož jsi bez viny, hoď kamenem první…“.
Seznam pramenů:
Kniha Hana a Václav Krupkovi, legenda a skutečnost
Sobotní magazín Práva
