Článek
Nic není náhoda, a díváme-li se dobře, vše má svůj důvod. Dnes, kdy se den halil do mlhy, stromy a trávníky obalila jinovatka, a teplota klesla pod bod mrazu, si mě doslova „přitáhl“ zámek Veleslavín. Prošla jsem kolem něj několikrát již v minulosti. To tam ještě sídlila soukromá klinika Canadian Medical Care, která poskytovala služby v oblasti zdravotnictví. Vždy mě lákalo nahlédnout dovnitř, do tamní zahrady, ale protože byl areál tzv. pod uzavřením, nebylo to možné. Až dnes…
Zámek Veleslavín má v současné době v zápůjčce Praha 6. A to až do srpna 2025. Jinak je v majetku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten se jej pokusil letos v září v elektronické dražbě prodat. Bez odezvy.
Z ulice Veleslavínská jsem vstoupila hlavní bránou do zámeckého areálu, kde se nacházelo i sanatorium pro choroby nervové a plicní. Léčili se zde například Charlotta Garrigue Masaryková, Milena Jesenská, Adolf Loos.
Zámek Veleslavín, to ale není jen hlavní budova, která je původně barokní s novorenesančními dostavbami, a kde můžeme nalézt rukopis Kiliána Ignáce Dietzenhofera, ale v zahradě jsou umístěné i další pavilóny, Severní, Západní, Východní. Dnes bohužel prázdné, s rozbitými okny, poznamenané rukou sprejerů. Součástí areálu je ale i budova vrátnice, kde se ještě před pár lety, při koronavirové pandemii, očkovalo proti Covidu. V protilehlé nízké stavbě u brány lze nalézt veřejné toalety. A pak jsou tu bývalé hospodářské budovy při ulici Nad Hradním potokem.
Procházela jsem zahradou, která působila díky mlze a jinovatce, tajuplně, a byla jsem tu téměř sama. Tisová alej mě vedla k zadní části zámku, k bráně s putti, a kašně se sochou andílka. A já měla úplně takový zvláštní pocit, jako bych se najednou ocitla v netvorově zámku z pohádky Panna a netvor (která shodou okolností šla 27. 12. v podvečer v televizi). Před Východním pavilónem svítila pouliční lampa (a to údajně v areálu veřejné osvětlení nefunguje). A pavilón, při svém vzniku, jistě nádherná stavba, dnes s rozbitými okny a ocejchovaný graffiti, jako by mi žaloval a prosil mě zároveň, zachraň mě, zachraň nás! Jak? Ptala jsem se v duchu. Ale, už mi to nedalo tzv. spát, a někde v hlavě mi začala hlodat myšlenka, jak by se dal tenhle nádherný zámecký areál s jedinečnými stavbami zachránit.
Zahrada obehnaná zdí částečně z opuky, částečně z cihel, a částečně z pletiva, je dnes zpřístupněna jen v té části, kde nehrozí návštěvníkům nebezpečí. Lze tedy vidět zámek, Východní pavilón, bránu s putti, fontánu s andílkem, pramen Dejvického potoka s malým rybníčkem, náznak bunkru, Tisovou alej, cestičky, po kterých se lze procházet. Část zahrady, kde stojí Západní a Severní pavilón přístupná již není. Stav obou pavilónů je totiž žalostnější než staveb, které lze shlédnout. Rozbitá okna, poničené fasády sprejery, povětrnostní vlivy, to vše vypovídá o tom, co se v tomto areálu děje.
A přece…vyšla jsem zpátky na ulici a uvědomila si jedinečnost tohoto místa. Téměř v centru okolní zástavby, vedle hlavní ulice, na dohled železniční trati i rušné Evropské třídy, tu panuje klid a ticho. Oáza uprostřed ruchu. Místo, které si plným právem zaslouží, přestat být opomíjené, a naopak se stát místem, které bude nabízet svůj genius loci.
Jak mu pomoct? Nabízí se jeho využití jako společenského kulturního centra v rámci celé Prahy 6. Daly by se tady pořádat kulturní programy, zahrnující koncerty amatérských umělců, amatérských malířů, sochařů, fotografů. Přednášky na téma cestování, psychologie, životní situace. Nejrůznější workshopy. Mohly by se tady konat prohlídky zámku i parku s průvodcem. Zahrada nyní nabízí dětské hřiště, ale v celé své podobě by mohla nabídnout místo k vycházkám, posezení, odpočinku. Praha 6 by zámek mohla využívat i jako obřadní síň pro svatby, protože prostředí zámečku a zahrada se tomuto účelu přímo nabízejí. Mohlo by zde vzniknout i muzeum mapující minulost, současnost i budoucnost Prahy 6, a to nejen jejích jednotlivých částí, ale i její zobrazení jako neoddělitelného celku. Nabízí se komunitní centrum s aktivitami pro všechny věkové skupiny veřejnosti. Umístění knihovny. Pavilóny by mohly nabídnout volnočasový program zahrnující sport, výuky pilates, jógy, bojových umění. V areálu by se dala provozovat kavárna, cukrárna, restaurace. Na nádvoří pak výroční trhy, ale i setkání a výstavy veteránů, motorkářů.
Zachraň mě! Jako bych pořád slyšela ten tajemný prosebný hlas, který jsem vnímala na cestě před Východním pavilónem v zahradě veleslavínského zámku. Nejdřív jsem nevěděla jak, ale už během pár dalších chvil mi bylo jasné, že alespoň napíšu tenhle článek, abych na zámek Veleslavín upozornila, co možná nejvíce lidí. Aby si o něm sami něco přečetli, nastudovali, zamysleli se, a třeba i našli nějaké řešení, které bude znamenat jeho záchranu a jeho návrat do života.
NAPADÁ VÁS NĚCO? JAK JEJ ZACHRÁNIT?
Podotýkám, že během své páteční cesty, jsem se dostala ještě k místu se schody vedoucími, uprostřed lesa, vzhůru. Takový schody do nebe… To mě okamžitě napadlo, stejně tak, jako to, že stoupání vzhůru stojí za námahu a pokud si klademe vysoké cíle, dosáhneme obvykle dříve nebo později toho, čeho chceme. V duchu rčení Miřte na Měsíc. I když jej minete, skončíte mezi hvězdami. (Les Brown).
Další informace si lze načíst na následujících webech:
Východní pavilón zámku Veleslavín
...takový schody do nebe
