Článek
Když jsem se prvně do veleslavínského zámku podívala, byla zima, den byl smutný, a ač nebyl sníh, díky mlze se všechno halilo do zvláštního tajuplného hávu. Zámek jako by uprostřed té mlhy spal. Stejně tak vypadaly i ostatní pavilóny, které jsou součástí zámeckého areálu, spící, zraněné a opuštěné. Park připomínal zapomenutou tajemnou zahradu obklopující netvorův zámek z pohádky „Panna a netvor“, která shodou okolností běžela ten den v televizi. Jediná svítící lampa v parku byla jakýmsi záchytným majákem avizujíc možné světlo na konci tunelu. Zámek, kolem kterého jsem v minulosti několikrát prošla, si mě ten den zvláštním způsobem přitáhl, a…už mě nepustil. To magické místo mě začalo opravdu přitahovat jako magnet.
Najednou jsem se o něm chtěla dozvědět, co nejvíc. A od své první návštěvy jsem jej už několikrát znovu navštívila. A už jsem tam nebyla sama. O zámek je ze strany veřejnosti velký zájem. Zámek má svoje facebookové stránky „Zachraňme zámek Veleslavín“, „Komunitní centrum Veleslavín“ a věnují se mu i webové stránky Městské části Prahy 6.
Díky nim se lze dozvědět, co se ve Veleslavíně děje. V uplynulém čase tam proběhly zajímavé akce a výstavy, setkání a workshopy. A přibývá jich. Organizátory jsou lidé, kterým osud zámku není lhostejný a kterým pro to, co pro zámek i veřejnost, jíž osud zámku Veleslavín zajímá, dělají, patří velký obdiv a dík. Je to především paní Veronika Zapletalová, paní Lucie Vobořilová a pan Pavel Charvát, který zámkem provází při komentovaných prohlídkách. Dvou z nich jsem se zúčastnila, a musím konstatovat, že to bylo velice profesionální, poutavé a tak zvaně „vtahující do děje“.
V současné době je zámek ve vlastnictví státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) se jej pokusil prodat v několika aukcích, kdy se cena pohybovala ve stamiliónových částkách. Ta poslední, na čtvrtý pokus, se konala 25. 3. 2025 za vyvolávací cenu 357 miliónů korun. Opět se nikdo nepřihlásil a zámek nikdo nekoupil. ÚZSVM prohlásil, že co nejdříve vyhlásí nové kolo dražby. Zámek má nyní v zápůjčce do srpna 2025 Městská část Praha 6, která jej bohužel za tak vysokou částku, za kterou jej ÚZSVM nabízí, koupit nemůže, protože na to nemá finanční prostředky. A tak…hlavní budova zámku je sice udržována díky financím, které má Městská část Praha 6 vyhrazeny na provoz, zahrada byla částečně vyčištěna od náletových dřevin a zpřístupněna veřejnosti. Západní, severní a východní pavilón jsou ale ve špatném stavu. Poznamenané povětrnostními vlivy a rukou nepřizpůsobivých osob, které na nich zanechaly svůj nesmazatelný otisk v podobě sprejerství a rozbíjení. Tento stav devastace se částečně podařilo zamezit po převzetí zámku do zápůjčky Městkou částí Praha 6. V okolí areálu byla zklidněna doprava, a tak se toto místo stalo pomyslnou oázou uprostřed zástavby, v blízkosti rušné Evropské třídy, přestupního dopravního terminálu, a železniční trati.
Že je o toto místo ze strany veřejnosti velký zájem, o tom není pochyb.
Ale…
Stát se opět ukazuje jako velice špatný hospodář. Nesmyslně vysoké částky, za které je zámek nabízen, připomínají nabubřelost a megalomanství. Vytěžit co nejvíc za každou cenu. Zámek je ale památkově chráněný, v Metropolitním plánu je areál zámku vedený jako nezastavitelný, což pro budoucího majitele znamená, že musí dodržet předpisy a pravidla z toho vyplývající, a nelze si tam tudíž dělat, co ho napadne. Tím je zámek nezajímavý pro developera, ale potažmo i pro soukromého investora.
Nabízí se tedy otázka, proč stát nepřevede bezúplatně, případně za symbolický poplatek, Veleslavín Městské části Praha 6? Sám není schopen se o něj adekvátně postarat, a pokud by bez využití zůstal v jeho rukou, docházelo by pouze jen k dalšímu ničení této jedinečné památky.
Podobná situace nastala v Praze 8, kde stojí rozsáhlý areál Invalidovny, který převedl stát na Národní památkový ústav, a díky tomu dochází k postupné obnově.
Pokud by se tento scénář opakoval, představovalo by to úspěch při záchraně zámku, ale zároveň i běh na dlouhou trať. Kdyby se správcem nebo novým majitelem stala Městská část Praha 6, znamenalo by to pro ni, najít investora, promyslet obrazně řečeno „podnikatelský plán“, a tím na sebe vzít břemeno, které bude znamenat zátěž na několik let.
Ale…
Již nyní, když se v zámku pořádá nespočet akcí, a další už čekají na uskutečnění, je jasné, že by to břemeno nebylo zase až tak těžké a pokud by jej nesli nadšenci zapálení pro věc, časem by se jeho tíha docela rozplynula.
Jak jsem psala ve svém minulém článku https://medium.seznam.cz/clanek/lenka-potuckova-zamek-veleslavin-dne-27-12-2024-108471, areál by se dal využít pro plno volnočasových aktivit, ale částečně i jako zdravotnické zařízení, díky čemuž by si na sebe mohl postupně začít vydělávat.
Teď na jaře dopadají na zámek paprsky slunce, prosvěcují i zahradu, která se po zimě probouzí k životu v podobě zelenající se trávy, kvetoucích jarních květin i ožívajících stromů. Zámek je místem vycházek, prohlídek, setkávání, rozjímání. Zámek žije… A já věřím, že bude zachráněn a bude žít dál. A tak zase píšu tenhle další článek, abych na zámek Veleslavín upozornila, co nejvíc lidí, kterým není osud takovýchto míst a památek lhostejný a kterým trvalé hodnoty něco říkají. Proto patří můj obdiv a dík všem těm, kteří se snaží pomoct.
Návštěvu toho místa rozhodně doporučuji. Kdo ví… Třeba si vás zámek přitáhne právě tak, jako si přitáhl mě.
Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal (Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ).
