Článek
Každoročně míří k Jadranu tisíce našinců. Dřívější Jugoslávie, dnešní Chorvatsko, to byly, a jsou nejčastější cíle cest k moři, kam se dá díky evropské dálniční síti dnes už pohodlně dojet v řádu několika hodin. Pula, Rijeka, Zadar, Split, Dubrovník, známá letoviska, stejně tak jako ostrovy Krk, Brač, Hvar, Vis, Pelješac.
Jak do této skládačky ale zapadá Kupari?
Pokud se o Kupari pokouším najít nějaké bližší informace, dozvídám se, že je to vesnice a přímořské letovisko v Dubrovnicko-neretvanské župě, zhruba osm kilometrů jihovýchodně od Dubrovníku, a lze se sem dostat po chorvatské dálnici D8. Podle statistik zde zhruba před deseti lety žilo méně jak tisíc stálých obyvatel.
A tak se musím vypravit proti proudu času.
Češi si Jadran oblíbili už koncem 19. století, když byl náš stát ještě součástí Rakousko-Uherska, a tím pádem jsme měli volný přístup k moři. Oblíbenými místy byly tehdy třeba Opatije nebo Dubrovník. Boom nastal ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se Dubrovník a zátoka Kupari poblíž něj, staly doslova domovem pro české cestovatele a milovníky moře.
Nijak bych se o to v podstatě nezajímala a možná by mi jméno Kupari zůstalo navždycky neznámé, jenže kdysi jsem v pozůstalosti po mé prababičce našla dopisy a pohlednice, které jej zmiňovaly, a tak jsem se s Kupari, setkala vůbec poprvé. Prababička totiž, jako vdova po bankovním úředníkovi, do Kupari jezdila do lázní na tři neděle, a v dopisech a na pohlednicích, které odtamtud posílala domů, popisovala cestu vlakem, omnibusem, i parníkem, a zmiňovala lidi, se kterými se cestou setkala. Patřil mezi ně například Josef Václav Pekárek s chotí Karolínou, jinak autor sochy Vltavy, která je umístěná v Praze na Smíchově za zdymadlem u Dětského (Židovského) ostrova. Popisovala i Grandhotel Kupari, jídlo, které se v rámci „plné penze“ podávalo, i koupání v moři. Četla jsem to jednou, dvakrát, několikrát, fascinována tím „vyprávěním“, a utvářela si pohled na cestování a dovolenou během první republiky. Dopisy i pohlednice mám schované a jsou pro mě velice cenným artiklem.
A protože jsem se již prababičky na to, jaké to v Kupari bylo, nemohla zeptat, a navíc jsem nikdy ani v Jugoslávii ani v pozdějším Chorvatsku nebyla, nezbylo mi nic jiného než zapátrat v jiných zdrojích. A postupně jsem tak odhalila, jak to s Kupari, jako „českou enklávou“ na Jadranu, vlastně bylo.
Po 1. světové válce stála v kuparské zátoce pouze stará cihelna, která byla objektem zájmu pro dva české podnikatele Jaroslava Fencla a Jana Mášu. Ti nakoupili pozemky kolem ní a s pomocí pražského architekta Jiřího Stibrala se pustili do budování velkého lázeňského komplexu.
V roce 1921 zde díky nim vznikly československé polostátní mořské lázně Grandhotel Kupari, přičemž celá stavba byla dokončena o dva roky později, v srpnu 1923. Grandhotel disponoval zhruba 166 pokoji, které nabízely až 340 lůžek. Za zmínku stojí i to, že stavba probíhala v režii pražské stavební firmy Aloise Zimy a pracovali na ní především čeští dělníci. Součástí vybudovaného hotelu byla česká a francouzská restaurace, mezi jejíž zaměstnance patřil Bohuslav Hejda, který dříve působil v pražském hotelu Paříž. Obě restaurace mohly zároveň obsloužit plnou kapacitu hotelu, tedy až 340 hostů. Ve své době byl Grandhotel Kupari jedním z nejluxusnějších hotelů v jižní Dalmácii. Údajně se měl stát základem pro budoucí „Slovanskou riviéru“. Součástí hotelu byl i skleník, kde se pěstovaly nejen okrasné květiny, ale i ovoce a zelenina, kterou využívala hotelová kuchyně. Uvnitř hotelu se nacházela zahrada a krytá promenáda s palmami, jež hostům poskytovala příjemný stín před palčivým dalmatským sluncem.
Kupari se stalo za první republiky vyhledávaným místem i pro prvorepublikovou společenskou smetánku. Mezi zdejší hosty patřil i tehdejší předseda vlády Antonín Švehla, František Udržal nebo pražský primátor Karel Baxa.
Architekt Jiří Stibral navrhl a měl v plánu vybudovat v sousední srebrenské zátoce celé lázeňské městečko. K realizaci ale nikdy nedošlo.
Vypukla 2. světová válka a Grandhotel Kupari ztratil svoji roli odpočinkového lázeňského letoviska. Po roce 1945 jej převzala do svých rukou jugoslávská armáda a zřídila si v něm zotavovnu pro důstojníky Jugoslávské lidové armády a jejich rodiny. Přistavěla k němu i další objekty, včetně vily pro tehdejšího prezidenta Josipa Broze Tita, díky kterému se tomuto místu začalo přezdívat „Titova Havaj“. Tento poválečný stavební boom znamenal navýšení celkové ubytovací kapacity o dalších devět nových hotelů, které společně s Grandhotelem Kupari, byly schopné pojmout až 4 500 hostů.
Za zmínku stojí, že letovisko navštívili i slavní hosté, mezi něž se řadí Elizabeth Taylorová a její manžel Richard Burton.
Ale ani toto druhé znovuzrození Kupari netrvalo dlouho. V roce 1991, kdy začala Chorvatská válka o nezávislost, která s sebou nesla všechny myslitelné válečné útrapy, byly Grandotel Kupari i ostatní hotelové komplexy zničeny. Po skončení války se je již nikdo nesnažil obnovit, a tak zůstaly opuštěné a jejich stav se rok od roku zhoršuje.
Kupari se tak stalo vyhledávaným místem pouze pro milovníky urbexu, kteří zde mohou procházet opuštěnými rozpadajícími se ruinami, jež pohlcuje příroda. Tento neutěšený stav se tu a tam hodí filmařům, kteří do zdejších kulis zasadí děj některého svého filmu. Naposledy se to stalo v roce 2022, kdy se v Grandhotelu natáčel film režiséra Ellena Kurase Lee: Fotografka v první linii o válečné fotografce Lee Millerové, kterou představovala Kate Winslet, známá jako Rose DeWitt Bukaterová ze slavného Titanicu.
Po sto letech sláva přímořského letoviska Kupari vyprchala. Dnes z něj zůstalo smutné memento připomínající nesmyslnost všech válek. A zároveň i obraz pomíjivosti.
I tak, přes to všechno, ale Kupari z map docela nezmizelo, a nadále přitahuje turisty, kteří zde sice už nemohou realizovat svůj relaxační pobyt, ale alespoň navštíví místa s krásnou přírodou a seznámí se s příběhem českých stavitelů, díky kterým vešlo Kupari do povědomí.
Dívám se na staré pohlednice, které opatruji jako oko v hlavě. Díky nim a také díky tomu, co jsem si mohla o Kupari zjistit, mám alespoň nějaké povědomí o tom, jak to tam, tenkrát, před sto lety, vypadalo.
Kupari
Kupari
