Článek
Narazila jsem na něj docela náhodou při jedné ze svých cest do „Prokopáku“. Vlastně jsem se dostala do západního výběžku tohoto přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí, uhnula z hlavní cesty a zamířila do ulice K Holému vrchu, na jejímž konci se nachází lokalita „Na Požárech“, respektive Národní přírodní památka Požáry. Území katastrálně spadající pod městskou část Praha Řeporyje.
Požáry jsou významným nalezištěm zkamenělin. Na 27. mezinárodním geologickém kongresu byla tato přírodní památka zařazena mezi místa s nejvyšším stupněm světového významu, z čehož pro Českou republiku vyplynula povinnost, umožnit na celém území Požárů studium našim i zahraničním vědcům. Požáry jsou součástí Barrandienu, který se táhne od pražských Hlubočep prakticky až do Koněprus, a celá tato oblast se vyznačuje těžbou vápence.
Prehistorický lom Požáry I, spojený, s geologickým obdobím prvohor, zvaným silur, zůstal téměř až do středověku nedotčený. Tehdy ale začalo být toto území hojně narušováno člověkem. Docházelo převážně ke změně krajiny jako takové. Byly vykáceny rozsáhlé plochy lesů a místa se měnila na pastviny. V 19. století zde vznikly dva jámové lomy na těžbu vápence pro chemický průmysl. Zdejší vápenec byl velmi kvalitní a využíval se k výrobě cementu, vápna, k chemickým i sklářským účelům. Odpad po úpravě sloužil jako stavební kámen nebo štěrk na silnice. Těžba byla spojená s firmou Biskup, Kvis & Kotrba, které vynášel tento business značné zisky, a tak záhy disponovala moderní 22komorovou pecí. Těžba byla ukončena až před začátkem 2. světové války. Od roku 1955 zde začal studovat zkameněliny graptolitů Herman Jaeger z německého Paleontologického muzea Humboldtovy univerzity v Berlíně. Areál vápenky, která se nedaleko lomů nachází, ale od roku 1968 chátrá, dnes z ní zbývají prakticky jen ruiny. V roce 1979 mezinárodní subkomise pro silurskou stratigrafii shromáždila podklady pro stanovení čtvrtého mezinárodního chronografického oddělení siluru a jeho mezinárodního stratotypu. Na tomto základě se území poprvé dostalo pod ochranu, a to 27. 5. 1982, kdy byl Magistrátem hlavního města Prahy vyhlášen tzv. „chráněný přírodní výtvor“. Roku 1992 pak bylo již vyhlášeno národní přírodní památkou. Chráněné území se rozkládá na ploše 2,71 hektarů, v nadmořské výšce mezi 310 a 340 metry.
Nutno poznamenat, že vchod do lomu Požáry I, který má jámový charakter, byl v době, kdy jsem tam zamířila, zarostlý vegetací, a pokud bych si nevšimla upozorňující tabulky, zřejmě bych do něj zdlouhavě hledala cestu, i když povinností státu, jako řádného hospodáře je, aby prováděl úpravu náletových dřevin a zachovával schůdnost přístupových tras.
V zářezu před tunelem jsou odkryté tufitické břidlice v barvě rezavé hnědé s čočkami a konkreciemi šedých vápenců. V těchto břidlicích najdeme trilobita a ramenonožce. Ve vápencové lavici, kterou tvoří jemnozrnný černošedý až šedý vápenec, se vyskytují různé zbytky hlavonožců.
Do lomu samotného se vstupuje tunelem, který byl vybudovaný v roce 1930 pro úzkokolejnou malodrážku, a sloužil k dopravě vytěženého vápence z lomu k železnici Praha – Rudná, která je kousek odtud. K dopravě na malodrážce se používaly lokomotivy jezdící na naftu.
V současné době je nutné chránit převážně dno lomu, umělé skalní výchozy, ale i dno zářezu před tím, aby se místo nestalo černou skládkou, kam neukáznění obyvatelé odvážejí odpadky, které se jim nehodí a kterých se chtějí zbavit.
Tolik snad k lomu Požáry I, který je volně přístupný a po jeho zhlédnutí si každý návštěvník může připadat jako když podstoupil „Cestu do pravěku“.
Proč ale Požáry I? Existují i Požáry II? A jsou ony tím zapovězeným lomem?
Cesta, která mě k lokalitě Požáry I dovedla, se záhy z asfaltky změnila na prašnou silnici přehrazenou závorou s výstražnými tabulkami, že dále je vstup zakázán. Proč? Protože se zde nachází území patřící společnosti Kamenolomy ČR, a v době mé návštěvy zde stále probíhala těžba. Provizorní tescobuňka sloužící jako vrátnice či zázemí pro ostrahu, zela prázdnotou. A tak jsem šplhala vzhůru po úbočí mezi vysokou trávou, a náletovými keři, až jsem se dostala na skalnaté návrší, a v příštím okamžiku jsem údivem téměř oněměla. Přede mnou se doslova otevřelo území jako vystřižené z westernu. Zapovězený lom, Požáry II. Vysoké skalnaté útesy kolem tyrkysově zbarveného jezera, a plochy s navršeným kamením.
Tohle místo by mohlo směle konkurovat lomu Amerika, protože se mu něčím vzdáleně podobá. Možná skalními stěnami spadajícími do jezera, možná stejně tyrkysovou barvou vody, kterou mají jezera v krasových oblastech, kde se vyskytuje vápenec. Po straně srázu jsem se prošla nad jezerem, pak sešla dolů a po prašné cestě se dostala až do lomu. Je to už pár let zpátky. Podívat se tam sjelo i pár cyklistů a na dně u jezera, jsem narazila i na jednoho „navigátora“, který zde zkoušel schopnosti svého dronu.
Lom Požáry II, ač by si to rozhodně zasloužil, není součástí národní přírodní památky. Spolu s lomem Požáry I je propojený spojující štolou, která vznikla ve 20. století a dochovala se až do dnešní doby.
Do lomu Požáry II jsem se pak znovu vypravila o nějaký ten rok později. To už byla jeho ostraha mnohem přísnější. Výstražné tabulky na vícero místech. Tescobuňka i při cestě ústící přímo do lomu. Nyní jsem se na dno již neodvážila, a na lom se dívala z protější stráně, na kterou jsem se dostala tunelem. Jezero bylo o poznání zelenější a bylo částečně vypuštěné.
Z tisku jsem se poté dověděla, že vlastník lomu Společnost Kamenolomy ČR, zároveň patřící firmě Strabag, začal jezero odčerpávat s úmyslem následně lom zavézt odpadem, převážně sutí, čímž by celou lokalitu srovnal do jedné roviny. Přímo mě jímala hrůza při představě, že by toto jedinečné území, kde se vyskytují chránění živočichové, a do vytěženého území se vrátila příroda, mělo být zničeno, a hlavně z jakého důvodu?
Lom Požáry I je střeženou a chráněnou lokalitou, a lom Požáry II, který rozhodně za stejný status ochrany stojí, se má stát smetištěm? Neuvěřitelný paradox.
Jelikož je lom Požáry II nepřístupný, zjistili tento neutěšený stav lidé z Hlubočep až poté, co hladina jezera poklesla již přibližně o 3 metry, a stále zde zapojená čerpadla, ji odčerpávala dál do Dalejského potoka. Do situace se vložil spolek „Prokopovo“, který společně se senátorem Prahy 5 Václavem Láskou připravili podnět k prošetření na Báňský úřad, na Českou inspekci životního prostředí, na oddělení ochrany přírody Magistrátu hlavního města Prahy, a na oddělení vodního hospodářství Magistrátu hlavního města Prahy. Proti zavezení lomu vznikla petice, díky které vzešel do povědomí nápad, vytvořit zde přírodní koupaliště a geopark.
Na základě těchto kroků a dle nařízení České inspekce životního prostředí, se nakonec podařilo odčerpávání vody z jezera zastavit. Magistrát hlavního města Prahy začal navíc po této události uvažovat o odkoupení lomu a jeho zpřístupnění, jakožto rekreačního území v rámci přírodního parku, což se nabízelo jako jedna z variant, jak zajistit ochranu tohoto unikátního území. Do plánu byla zařazena rekultivace území a přeměna jezera na přírodní koupaliště. Jelikož ale koupaliště jako takové, musí splňovat řadu parametrů, zde by se jednalo o vodní plochu, kde by plavání sice nebylo povoleno, ale ani zakázáno. Tedy další ze zdejších paradoxů. Cena, za kterou hlavní město plánovalo lom zakoupit převyšovala 100 miliónů korun, přičemž vlastník se prodeji nejprve nebránil, posléze byla jednání o prodeji brána jako neoficiální, a nakonec padla i taková slova, že vůbec není dané, že bude lom na prodej. Možná proto, že i vlastník, tedy Společnost Kamenolomy ČR, patřící firmě Strabag, plánoval různé varianty na využití lomu v případě jeho zpřístupnění veřejnosti. Jedním z nápadů bylo vytvořit zde přírodní amfiteátr. Tento návrh se ale ze strany hlavního města nesetkal se souhlasným stanoviskem, kdy byla oprávněná obava z toho, že lidé by k přírodnímu divadlu zajížděli automobily, což by této jedinečné lokalitě uškodilo.
Jednou z posledních zpráv o lomu Požáry II je ta, že není stále zcela vytěžený. Vlastník však zatím nemá pro další těžbu povolení a pokud by jej získal, mohla by zbytková těžba trvat zhruba dva roky.
Jak celá situace kolem Požárů II dopadne, je zatím tzv. „ve hvězdách“.
Jisté je jenom to, že i přes zákaz vstupu, si tam stejně mnoho zvědavců a nadšenců, najde cestu, což možná svědčí o tom, že je o lom ze strany veřejnosti zájem. Byla by proto rozhodně veliká škoda, kdyby došlo k jakémukoliv zničení této jedinečné lokality, která opravdu může směle konkurovat lomu Amerika a která by měla mít stejný status ochrany, jako sousední Požáry I. Požáry II si to rozhodně plným právem zaslouží.
Požáry II
Požáry I
Požáry I
Požáry II
Požáry II
