Článek
1. Konec papírové zelené karty (i když jen v EU)
Největší úleva pro řidiče přišla s digitalizací kontroly pojištění. Od 1. října 2024 nemusíme mít u sebe při jízdách po České republice žádný doklad o povinném ručení. Policie si platnost pojištění ověří přímo v online databázi České kanceláře pojistitelů během několika sekund.
Od letošního ledna už při cestách po Evropě stačí mít zelenou kartu jen uloženou v mobilu jako PDF, anebo v aplikaci pojišťovny. Papírová podoba potvrzení o sjednaném pojištění teď není na cestách v EU povinností.
Zjednodušení má i svá úskalí. Po drobné nehodě, k níž jste původně neplánovali volat policii, nemáte účastníkům nehody čím prokázat své povinko. Zachrání vás jedině fungující mobil s daty: na stránkách České kanceláře pojistitelů si necháte své povinné ručení zobrazit: stačí zadat SPZ.
Není tedy od věci stáhnout si zelenou kartu do telefonu, anebo používat aplikaci své aktuální pojišťovny, kam se zelená karta uloží automaticky. Přestože je policie už nepotřebuje.
Pozor: Mimo Evropskou unii stále platí povinnost mít fyzickou (papírovou) zelenou kartu u sebe ve vozidle.
2. Pojištěni jsme, až pojišťovně dorazí peníze na účet
Nové pravidlo, kdy pojistka platí až od momentu její úhrady, zpřísnilo odpovědnost řidičů a vyjasnilo pozici pojišťoven v konkrétních časech. Systém je teď naprosto jednoduchý: zaplatíte = jste pojištění. Dřív ne, ani když už máte s pojišťovnou podepsanou smlouvu.
Pro pojišťovny to znamená snížení rizika neplacení a možnost lépe řídit cash flow. Výsledkem by (podle tvůrců této změny) mělo být dlouhodobě stabilnější cenové prostředí u povinného ručení.
Co to ale znamená pro nás řidiče? Flexibilitě při placení je konec. Dříve stačil podpis, a povinko hned běželo. Dnes? Kdo nemá platební kartu nebo neomezený přístup do internetového bankovnictví (k okamžitým platbám), ten si s autem od prodejce jen tak neodjede…
Podrobně jsem se téhle změně věnovala v článku Povinné ručení? Pozor, pravidla se změnila a není to legrace.
3. Pod 50 mega už se nejde
Zvýšení minimálních limitů z 35 na 50 milionů korun přineslo výrazně lepší ochranu pro všechny účastníky silničního provozu. U všech stávajících smluv došlo k automatickému navýšení limitů, nové smlouvy se pod 50 milionů nenabízejí.
Vzhledem k rostoucím cenám vozidel, zdravotní péče, ale i průměrného příjmu obyvatelstva bylo navýšení nezbytné (a rozhodně není poslední). Dnes už není výjimkou, že při vážné nehodě škody dosahují k desítkám milionů Kč. Proč?
Poškození majetku je často tou nejmenší částkou. Mnohem výš se šplhají újmy na životě, zdraví a za ztížené společenské uplatnění. Psychické újmy se hradí nejen obětem nehody, ale i jejich blízkým.
4. Ručení musejí mít i elektrokoloběžky, segwaye či třeba sekačky
Rozšíření povinného ručení na elektrokoloběžky, segwaye a podobná vozidla přineslo dlouho očekávané (alespoň částečné) narovnání v přístupu k odpovědnosti za způsobené škody. Byť tahle vozidla mohou vyvolat i vysoké škody, jejich majitelé dosud nemuseli být pojištění na úhradu těchto škod.
Neste si jistí, která vozidla už se bez povinka neobejdou? Zde najdete kompletní přehled vozidel, na něž se vztahuje povinné ručení.
Proč jsou z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vyloučeni cyklisté, si musíte dohledat sami. Za škody způsobené nehodou sice cyklisté také odpovídají, ale její následky pak hradí většinou sami. Nebo, když si sjednali klasické pojištění odpovědnosti, škodu vyplácí pojišťovna. Úhrady vysokých škod se ale od nepojištěných cyklistů dočkáme jen stěží.
Proč stát pustí na silnici nepojištěné elektrokolo, ale nepustí na ni nepojištěnou elektrokoloběžku, jsem dodnes nepochopila. Hlavně v situaci, kdy je vymáhání dluhů stále méně efektivní.
5. Povinné ručení se vztahuje na provozovatele auta, už ne na majitele
Přenesení odpovědnosti z majitele na provozovatele vozidla přineslo větší přehlednost. A pro majitele (liší-li se od provozovatele) též víc spravedlnosti. Jasněji definované vztahy pomáhají při určování viníka dopravních přestupků, proto i cílenější pokutování nebo přidělování bodů.
Provozovatelem je totiž ten, kdo vozidlo používá, ne pouze vlastní. Takže už nelze tak snadno obcházet pravidla bonusů a malusů.
Leasingové společnosti a samozřejmě i zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnancům poskytují firemní vozy, dostali s touto změnou vyšší míru právní jistoty v odpovědnostních vztazích. Ale smlouvy teď vyžadují preciznější definování rolí i lepší informovanost zaměstnance (s firemním autem) nebo klienta leasingu.
Co bude dál? Hlubší digitalizace, telematika i autonomní provoz
Digitalizace pojišťovnictví půjde ještě dál. Začne se rozšířením online ověřování pojištění do celé Evropské unie (až ani elektronická verze zelené karty v mobilu nebude nutná).
Pojišťovny již masivně experimentují s telematickými systémy, které sledují skutečný průběh jízdy a celkové chování řidičů na silnici. Přestane platit model pojištění založený na statistikách. Už nebudeme trestaní za to, že bydlíme v okrese nebo ve městě, kde se často bourá. Nebo za věk. Telematika brzy personalizuje oceňování rizik, proto řidiči, kteří řídí bezpečně, budou platit méně. A ti rizikoví více.
Ve hře už je i legislativa autonomních vozidel: zásadní otázky ohledně odpovědnosti a pojištění. Kdo ponese odpovědnost za nehodu způsobenou autonomním vozidlem – výrobce, programátor software, nebo stále ještě osoba ve vozidle? To ukáže čas.
