Článek
Několikrát do roka připravujeme v domově pro osoby se zdravotním postižením akci, která má docela jednoduchý a příznačný název.
Chci se líbit.
Je to den, kdy se naše klientky nechají hýčkat. Vlasy, kosmetika, nehty, líčení. Prostě všechno to, co si většina z nás žen občas ráda dopřeje.
Jenže ženy, o kterých mluvím, jsou dámy s mentálním postižením. A takové rozmazlování si běžně dopřát nemohou.
Právě proto tyhle akce děláme.
Vznikají díky našim kolegům z aktivizačních dílen. Jsou to lidé, kteří s klienty každý den pracují, vymýšlejí programy, aktivity a snaží se, aby život v domově byl co nejvíce pestrý. Vždy přitom vycházejí z toho, co klienty opravdu baví a zajímá.
A musím říct, že akce Chci se líbit patří mezi ty nejoblíbenější.
Jednou jsem šla po chodbě právě ve chvíli, kdy jedna z klientek odcházela z této malé hýčkací proměny.
Vlasy upravené. Make up perfektní. A na rukou nádherně nalakované nehty.
Už z dálky na mě volá:
„Helééé, ředitelkooooo!“
Zastavila jsem se a klientka na mě nadšeně mává rukama.
„Podívej, jaký mám nehty!“
A opravdu byly krásné.
Pak se na mě podívala trochu zkoumavě a dodala:
„Tak ukaž, jaký máš ty.“
Poctivě jsem ukázala své nehty. Přiznávám, nebyly zrovna v nejlepší kondici.
Klientka si je chvíli prohlížela a pak s naprostou samozřejmostí prohlásila:
„No… já mám hezčí.“
Musela jsem uznat, že má pravdu.
Pochválila jsem nejen její nehty, ale i make up a účes. A večer doma jsem si při sklence vína opravovala vlastní nehty.
Protože druhý den jdu zase do práce.
A podle všeho bych měla dorazit nejen s vhodným make upem, ale také s nehty odpovídajícími režimu Chci se líbit.
No… takhle to u nás chodí.
V Domově Sulická někdy musí i ředitelka dohánět své klientky, aby nebyla úplně out. Než tohle dočtete, radím, podívejte se dámy na své nehty, muži zamyslete se nad svým zevnějškem, nikdy nevíte, kdo se ne vás dívá. Nikdy nevíte, kdo vás hodnotí. Možná máte za zády klienty Domova Sulická, kteří právě absolvovali svůj hýčkací den!
A jeden další příběh z našeho domova vám zase brzy povím.
Tyto příběhy se opravdu staly v Domově Sulická. Jen jména a některé detaily měním, aby zůstala zachována důstojnost našich klientů. Jinak je to život takový, jaký u nás každý den je. Někdy dojemný, někdy náročný a občas také docela šílený.
