Článek
Jídlo.
To je téma, které v Domově Sulická nikdy nekončí.
Je ho málo.
Je ho moc.
Je málo slané.
Je přesolené.
Výběr je špatný.
Výběr je skvělý!
Pomazánku jen k snídani. Pomazánku jen k večeři.
Pochvaly i kritika se střídají tak rychle, že by z toho jeden mohl sestavit vlastní jídelní lístek.
A protože víme, jak je jídlo pro klienty důležité, snažíme se je do toho co nejvíc zapojit. V domově pro seniory si klienti každý týden schvalují jídelníček. Máme pravidelné stravovací komise, kam chodí se svými připomínkami. A třeba v době adventu si klienti sestavují jídelníček úplně sami.
Napříč všemi službami je to opravdu velké a citlivé téma.
Ale někdy…
Slyším: „My nemůžeme kousat tuhé jídlo.“ - Rozumím. Respektuji.
A pak jdu za dva dny po chodbě a cítím česnek. A za chvíli vidím skupinku klientů, jak si ze zbylého chleba dělají skoro až černé topinky. Pořádně potřené česnekem.
S chutí. S radostí.
Ehm… Kdepak je střídmá dieta? Kde jsou měkká jídla?
A odpověď je vlastně úplně jednoduchá: Dnes máme prostě chuť na topinky.
Opět: Rozumím. Respektuji.
(Jen se v duchu modlím, abychom v noci neřešili výjezd sanitky.)
Snědeno s chutí.
Stráveno s lehkostí.
Dieta… tak trochu zapomenuta.
A podobné je to s bramboráky.
Ty se zpravidla dělají o víkendu, kdy je v domově větší klid.
A ještě v úterý cítíte po patrech majoránku a česnek.
Nikomu nic není.
Všichni jsou spokojení.
Život v domově pro seniory není jen o pravidlech, dietách a tabulkách. Je i o tom, že si člověk řekne: „Mám chuť.“ Domluví se s ostatními, zapojí se tým a jde se do toho.
Bez nápadů klientů a bez zapálení zaměstnanců by tohle nikdy nefungovalo.
A možná právě v těchto chvílích je ten život nejvíc opravdový.
Taky byste si teď dali poctivý bramborák?
A jeden další příběh z Domova Sulická vám zase brzy povím.
Tyto příběhy se opravdu staly v Domově Sulická. Jen jména a některé detaily měním, aby zůstala zachována důstojnost našich klientů. Jinak je to život takový, jaký u nás každý den je. Někdy dojemný, někdy náročný a občas také docela šílený.
