Článek
Jako by člověk vstupem do domova přestal být člověkem, který rozhoduje o svém životě. Jenže to není princip sociálních služeb!
Klient není dítě
Zákon o sociálních službách je v tomto směru poměrně jednoznačný. Pomoc musí zachovávat lidskou důstojnost, vycházet z individuálních potřeb, podporovat samostatnost a respektovat lidská práva a základní svobody. To znamená jednoduchou věc: Sociální služba má člověku pomáhat žít jeho život. Nemá mu ho převzít. Stáří neznamená návrat do dětství.
Rodina má důležitou roli. Nemá ale vlastnické právo
S rodinami pracujeme každý den. A samozřejmě rozumím tomu, proč se děti o své rodiče bojí.Nechtějí, aby spadli. Nechtějí, aby pili alkohol.Nechtějí, aby někde sami chodili. Nechtějí, aby se stýkali s lidmi, kterým nedůvěřují. Nechtějí, aby se jejich rodiči něco stalo.
Jenže mezi péčí a kontrolou existuje velmi důležitá hranice. Pokud je člověk schopen o sobě rozhodovat, je to jeho rozhodnutí. Ne rozhodnutí jeho syna. Ne rozhodnutí jeho dcery. A ne rozhodnutí pracovníka sociální služby.
Riziko není totéž co ohrožení
Tady se dostáváme k jednomu z nejtěžších témat sociální práce. Bezpečí.
Chceme bezpečné domovy. Chceme, aby lidé nepadali. Aby se nezranili. Jenže absolutní bezpečí neexistuje. A pokud bychom se o něj pokusili, museli bychom člověku zakázat Takový člověk by byl možná bezpečnější. Ale nebyl by svobodnější.
Úkolem služby není odstranit všechna rizika
Úkolem služby je podle mě především pomoci člověku rizika pochopit a hledat způsob, jak je zvládnout. To je velký rozdíl.
Klient chce jít ven? Hledáme způsob.
Chce jíst něco, co mu lékař nedoporučil? Vysvětlíme riziko.
Chce se setkávat s někým, koho rodina nemá ráda? Pokud tomu nebrání právní důvod, není úkolem zařízení vztah zakázat.
Tohle není anarchie. Je to respekt k dospělému člověku.
Zažili jsme to i v Sulické
Měli jsme klientku, která k nám přišla ve chvíli, kdy už nebyla dostatečně soběstačná a pečovatelská služba rodině nestačila. Po několika týdnech se rozhodla, že chce domů. Rodina měla pochopitelně obavy. My také.
Ale rozhodnutí bylo její. Vrátila se domů a pokračovala v životě s podporou terénní pečovatelské služby. Možná to nebylo nejbezpečnější řešením vlastně ani nejpohodlnější řešení. Ale bylo to její řešení. A právě to je podstata důstojnosti.
Sociální služba není převzetí kontroly
MPSV výslovně uvádí, že klienti sociálních služeb mají stejná základní práva jako ostatní lidé, včetně respektu k lidské důstojnosti, osobní svobodě a soukromí. Poskytovatel musí vytvářet podmínky, které umožní tato práva naplňovat.
To není formalita. Je to základní filozofie celého systému. Domov pro seniory proto nemá být místem, kde člověk „odevzdá svůj život“. Má být místem, kde dostane podporu, kterou už doma sám nezvládá.
