Článek
V první řadě je potřeba upozornit na to, že nešlo ani tak o bohulibou akci, jako spíš o protiváhu vylobbovaného zachování nulové spotřební daně na tiché víno, a to ve stylu „když vy víno, tak my knihy“.
Z hlediska sociálního aspektu je tento návrh zbytečný. Česká republika má rozsáhlou síť knihoven, které poskytují občanům možnost přečíst si knihy (takřka) zdarma. Není tedy třeba snižovat daň z knih, aby byly dostupnější široké veřejnosti. Tento argument ve prospěch nulové daně tedy padá.
Dalším argumentem, který se předkládá na podporu snižování daní z knih, je potřeba podporovat a chránit domácí kulturu a literaturu. Ale ve věku digitálních technologií je většina tradiční české literatury volně dostupná online. Kulturně-národní argument tedy také odpadá.
Kromě toho, návrh na nulovou daň na knížky představuje nespravedlivou diskriminaci ostatních zábavně-informačních médií. Knihy nejsou jediným zdrojem informací nebo zábavy - co takové filmy, hudba, divadelní představení nebo videohry? Proč by měly mít knihy speciální výhody na úkor ostatních médií?
Je třeba si uvědomit, že čtení knih, ačkoli je to cenná a vzdělávací aktivita, není jediným způsobem, jak se učit nebo se bavit. Je důležité podporovat širokou škálu zábavných a vzdělávacích aktivit, a ne jen jednu konkrétní formu.
Navíc nulová daň na knížky by také znamenala značný výpadek příjmů pro státní rozpočet. V době, kdy vláda potřebuje financovat důležité oblasti, jako je zdravotnictví, vzdělávání nebo infrastruktura, je zcela nevhodné takto snižovat daňové příjmy.
Z uvedených důvodů se zdá, že návrh na zavedení nulové daně na knížky je nepromyšlený a nemá žádné skutečné opodstatnění. Místo toho by měla vláda hledat efektivnější způsoby, jak podporovat vzdělávání a kulturu, aniž by to mělo negativní dopad na státní rozpočet a bez toho, aby se některé formy médií upřednostňovaly před jinými. Nulová daň na knížky je nápad, který sice zní dobře, ale ve skutečnosti nedává absolutně žádný smysl.
