Článek
Narodil se v Itálii v roce 1711 jako třetí syn Johanna a Anny Marie Trenckových. Otec byl pruským šlechticem, který jako podplukovník sloužil v rakouské armádě. Malý Franz se v Itálii narodil spíše náhodou, protože jeho otec byl jako důstojník často převelen.
Nástrahy v dětství a vzdělání
Franz prý ihned po porodu nejevil známky života, probral se, až ho porodní bába ponořila do vína. Když mu bylo půl roku, spadl do ohně a utrpěl četné popáleniny. Ve čtyřech letech se málem zastřelil, když si hrál s otcovou nabitou zbraní. Blízko smrti byl také po pádu do ledové vody. Včas vyskočil i z kočáru, který se řítil do propasti.
Matka trvala na Franzově vzdělání. Přestože byl bystrým a chytrým dítětem, byl také velmi nezvladatelný, a tak ho ze školy vyhodili. Dále se vzdělával u jezuitů. Naučil se pět jazyků, v průběhu života k nim přidal další dva, věnoval se hudbě i literatuře.
Nezvladatelný voják
Trenck v sedmnácti letech narukoval jako praporčík do pěšího pluku hraběte Pálffyho. Svým velitelům ale činil nemalé vrásky. Honil se za každou sukní a vyhledával osobní souboje.
Ani ve vídeňské společnosti nebyl příliš oblíbeným, vrcholem všeho bylo, když nechal svého sluhu vylít plný nočník na hlavu dámě z nejvyšších kruhů, jelikož údajně zranila jeho city. Kvůli svému chování byl po třech letech z císařských služeb propuštěn.
Manželství a čtyři děti
Od otce si nechal ve Slavonii koupit panství, kde se usadil a oženil se s dcerou velitele novosadské pevnosti Josephou. S manželkou měl čtyři děti, z nichž tři zemřely již v kojeneckém věku. Poslední dítě zemřelo společně s jeho manželkou na mor během epidemie v roce 1737.
Působení v Rusku
Po smrti manželky se Trenck nechal naverbovat do carského vojska. V bojích s Osmany se vyznamenal neobyčejnou odvahou a byl jmenován majorem orlovského regimentu dragounů. I zde měl ale neustálé konflikty s veliteli a poté co fyzicky napadl velitele pluku, byl odsouzen k trestu smrti. Těsně před vykonáním rozsudku však byla doručena milost od polního maršálka, který si Trencka vážil pro jeho vojenské schopnosti. Nezkrotný Trenck byl degradován, poslán do vyhnanství na Sibiř a později vyhoštěn z Ruska.
Po návratu domů s malým oddílem brutálně lovil loupežníky a bandity. To bylo důvodem, že se brzy dostal znovu za mříže, kde se nakazil žloutenkou. Z vězení jej dostal jeho švagr.
Ve službách Marie Terezie
Evropa byla zmítána válkami o rakouské dědictví, a tak Trenck nabídl své služby mladé arcivévodkyni Marii Terezii. Na vlastní náklady sestavil jednotku pandurů, obdržel majorský patent a záhy vyrazil v čele tisícovky svých mužů k Vídni. Tito cizokrajně vyhlížející válečníci budili obdiv i strach.
Trenck však i v této nové roli dostál své pověsti a znovu skončil ve vězení za urážku nadřízeného. Marie Terezie ale nad Trenckem i přes veškerá varování držela ochrannou ruku. Za mřížemi tak strávil pouze měsíc, velení mu bylo navráceno společně s jeho pandury, kteří se bez něj v čele odmítali účastnit boje.
Trenck byl se svými pandury ve válkách o rakouské dědictví neobyčejně úspěšný. Panduři byli ovšem velmi krutí, drancovali, loupili a zabíjeli i nevinné oběti. Největší pogrom spáchali v bavorském městečku Cham, kde zavraždili více než čtyřicet tamních obyvatel.
Trenckovo vojsko se rozrostlo na 2 500 mužů, když do jeho pluku vstoupil přítel Ernst Gideon von Laudon, s nímž se seznámil v Rusku.
Proti Trenckovi byla ovšem vznášena mnohá obvinění a Marie Terezia byla nucena zřídit vyšetřovací komisi. Trenckovi bylo uloženo domácí vězení. Toho on ovšem nedbal, proháněl se po ulicích v kočáře a klidně chodil do opery. Pohár začínal přetékat, když se v opeře porval před zraky samotné Marie Terezie.
Vězněm na Špilberku
Trenck byl postaven před vojenský soud. Poslední kapkou bylo, když urazil generála von Löwenwalda a nebýt stráží, vyhodil by ho z okna. A tak si Trenck znovu vyslechl rozsudek smrti, na přímluvu jeho přátel však císařovna nechala rozsudek přezkoumat a zmírnila jej na doživotní žalář. Svůj trest si odpykával na brněnském Špilberku. Jako vězeň se zde měl velice dobře. Obýval dvě místnosti a každou neděli obědval s velitelem pevnosti.
Smrt a odkaz
V říjnu 1749 dal Trenck svolat všechny důstojníky brněnské posádky, nechal si vyholit kapucínskou tonzuru a oblékl si mnišský hábit. Pak prý prohlásil, že nastala jeho poslední hodina, usedl za stůl a zavřel oči. Přihlížející brzy konstatovali, že je mrtev. Bylo mu 38 let.
Podle vyprávění měl Trenck vypít uspávací nápoj a následně se měl v Kapucínské hrobce probudit a uprchnout. Plán ale selhal. A jelikož po Trenckově velkém bohatství toužilo mnoho lidí, byla mu pro jistotu useknuta hlava. To však ještě nikdo nevěděl, že to bylo zbytečné.
Trenck totiž velkou část svého majetku odkázal městečku Cham, které nechal vyplenit a jeho obyvatele zavraždit, mnoho peněz mělo být použito na sloužení mší za jeho hříšnou duši, další na stavbu vězeňské kaple, část odkázal svému sluhovi a nezapomněl ani na brněnské chudé.
Tělo barona Trencka bylo uloženo do kaple Kapucínské hrobky v Brně, kde došlo k přirozené mumifikaci. Tělo je vystaveno v prosklené rakvi.
Trenckova rokle
Trenckova rokle se nachází v údolí řeky Loučky v blízkosti Drahonína na Tišnovsku. Jedná se o nádherné stezky nad řekou a skalnaté útvary s vodopády. Místo bývá přirovnáváno ke Slovenskému ráji.
V rokli se podle pověsti baron Trenck schovával před vojáky Marie Terezie, kteří jej měli zatknout, aby se zpovídal ze skutků, jichž se dopustil. Stařeček Večeřa Trenckovi a jeho druhům nosil do rokle jídlo. Ještě než se svými vojáky Trenck místo opustil, zakopal zde prý poklad.
Postava barona Franze von der Trencka je opředena mnoha pravdivými i smyšlenými příběhy. Je však jisté, že šlo o pozoruhodnou osobnost, jejíž život a působení bylo značně rozporuplné.
Zdroje:
