Článek
Erwin Rommel se narodil v roce 1891 poblíž Stuttgartu. Jako syn učitele pocházel z relativně chudé rodiny, o své budoucnosti měl ale jasno poměrně brzy.
V devatenácti letech vstoupil do vojenské školy. V jeho 23 letech začala 1. světová válka, v níž s neuvěřitelnou statečností velel pěchotním sborům. Vyznačoval se překvapivými útoky a nepředvídatelnými strategickými manévry. Vždy stál v čele svých mužů, u nichž byl oblíbený. Ke konci války získal hodnost kapitána.
Ve službách Hitlera
V roce 1916 se oženil a o dvanáct let později se manželům narodil jediný syn Manfred. Rommel stále sloužil v armádě a učil na vojenských školách v Drážďanech a Postupimi. Vydal také své válečné paměti s názvem „Pěchota útočí“, které si se zájmem přečetl i kancléř Adolf Hitler. Rommel sice nikdy nevstoupil do NSDAP, ale nástup Hitlera k moci podporoval a viděl v něm prostředek k navrácení německé hrdosti a možnému rozpoutání další války.
Rommel na příkaz Hitlera zajišťoval v roce 1937 bezpečnost sjezdu nacistů v Norimberku. Osvědčil se a byla mu nabídnuta funkce velitele zvláštní jednotky, která měla na starosti Hitlerovu bezpečnost na cestách. První Rommelovou zkušeností v této funkci byla cesta do obsazených Sudet v říjnu 1938. Když 15. března 1939 znovu navštívil s Hitlerem Čechy, údajně to byl on, kdo mu poradil, aby z Pražského hradu vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.
Mistr bleskové ofenzivy
Při rozpoutání 2. světové války útokem na Polsko Rommela fascinovalo obsazení země německými tanky a ačkoli sám vždy velel pěchotě, požádal Hitlera, aby mu svěřil velení tankové divize. Hitler souhlasil a Rommel se v této pozici stal nepřekonatelným a obávaným. Jeho jednotce se začalo přezdívat Divize duchů. Proslavil se jako velitel 7. tankové divize během tažení ve Francii, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku, a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících spojeneckému vylodění v Normandii.
Atentát na Hitlera
V červnu 1944 už ale armáda neměla dostatek divizí na obranu západní fronty. K dosud oddaným německým velitelům se dostaly informace o masovém vraždění Židů na okupovaných územích. Odpor proti Hitlerovi v jeho vlastních řadách stoupal.
17. července 1944 spojenecký letoun zaútočil těsně za frontou na Rommelovo auto a způsobil mu těžké zranění hlavy. 20. července 1944 byl v Hitlerově bunkru Vlčí doupě na vůdce spáchán bombový atentát vedený spikleneckou skupinou v čele s plukovníkem Clausem von Stauffenbergem. Po atentátu měl následovat státní převrat, přičemž atentátníci doufali, že se jim podaří vyjednat mír se západními spojenci. Atentát byl neúspěšný a Hitler z něj vyšel jen s lehkým zraněním. Neúspěch atentátu zapříčinilo několik okolností. Šlo především o slabou nálož, kufr s výbušninou někdo odsunul bokem a Hitlera ochránil masivní dubový stůl.
Trest pro miláčka národa
Po atentátu Hitler běsnil, nastalo období tvrdých výslechů. Vyšlo najevo, že Rommel o chystaném atentátu věděl a nic neohlásil. O jeho přímém zapojení do spiknutí však neexistují hodnověrné informace.
Hitler byl nucen potrestat svého favorita a miláčka národa. Rozhodl se to udělat tak, aby to nevzbudilo příliš velký rozruch, a tak vyslal 14. října 1944 do Rommelova domu dva generály, kteří mu dali na vybranou. Jednou z možností bylo, že bude souzen za velezradu, jeho majetek bude vyvlastněn, manželka a syn budou posláni do koncentračního tábora. Druhou možností byla kapsle s kyanidem, vystavení státního pohřbu se všemi poctami a rodině bude doživotně vyplácena renta. Rommel zvolil druhou možnost. Rozloučil se s manželkou a synem a odjel s generály mimo dům. Za městem nechal auto zastavit a spolkl kapsli s kyanidem. Miláček národa byl mrtev. Podle oficiální verze zemřel na následky zranění hlavy.
Čtyři dny po jeho smrti byl Rommelovi opravdu uspořádán státní pohřeb se všemi poctami. Pravda o jeho smrti vyšla najevo až po skončení války. Dnešní Němci vidí v Erwinu Rommelovi především vynikajícího vojáka, výborného stratéga a protihitlerovského odbojáře. Syn Manfred je považován za nejúspěšnějšího starostu Stuttgartu v poválečných dějinách. V této funkci se udržel 22 let.
Osobnost Erwina Rommela dodnes vzbuzuje dohady. Historikové se ale shodují, že nebyl pravým nacistou, ale člověkem, který využil nacistický aparát pro svůj vzestup a prospěch. Hitler mu dal hodnost, kterou by jinak nikdy nezískal. A tak Rommel hnán svojí cílevědomostí a touhou po uznání nastoupil do Hitlerova vlaku, z kterého se již nedalo vystoupit.
Zdroje:
