Článek
K účastníkům stavovského povstání patřilo opravdu mnoho šlechticů a významných osobností. Většina z nich však ihned po Bílé hoře utekla ze země, a tak Ferdinandovi II. nezbylo pro výstražnou popravu mnoho jmen ze seznamu, který měl původně 45 položek. A tak se stalo, že byli popraveni spíše ti, kteří neměli v povstání hlavní slovo a jejichž popravu můžeme označit za více než nespravedlivou.
Z oněch 27 českých pánů, jak bývalo několika generacím ve školách prezentováno, bylo ve skutečnosti šlechtického stavu „pouze“ deset. Z toho tři páni a sedm rytířů. Ostatních sedmnáct bylo stavu měšťanského.
Nejkrutější trest stihl Jana Jesenského, věhlasného lékaře a vykonavatele první veřejné pitvy v Praze, kterému byl katem Mydlářem vyříznut jazyk a tělo následně rozčtvrceno.
Kdo na Staroměstském náměstí chyběl?
21. 6. 1620 však na Staroměstském náměstí chyběl jeden odsouzený, na kterém byl ovšem rozsudek vykonán. Jednalo se o Martina Fruweina, advokáta a stavovského právníka.
Martin Fruwein byl jediným z měšťanů, který byl 21. května 1618 v paláci Smiřických na Malé Straně zasvěcen českými šlechtici do plánů na připravovanou defenestraci císařských místodržících.
Fruwein také hlasoval pro zvolení Fridricha Falckého českým králem. Fridrichem Falckým byl pak povýšen na rytíře s přídomkem z Podolí a ustanoven zástupcem podkomořího královských a věnných měst.
Porážka stavovských vojsk na Bílé hoře však ukončila Fruweinovu nadějnou kariéru. Jako jeden z předních představitelů protestantských stavů byl ihned zajat a několikrát krutě mučen.
Skok do Jeleního příkopu
Fruwein znal svůj osud, přestože rozsudek nebyl ještě přednesen. Nejprve mu měla být useknuta pravá ruka, kterou psal mandáty a nařízení stavovského direktoria, pak měl být sťat mečem, tělo následně rozčtvrceno a jeho části rozvěšeny viditelně na čtyřech světových stranách před branami Prahy.
Podle historických zpráv byla 6. června 1621 Martinu Fruweinovi povolena poslední návštěva manželky. Dalšího dne byl opět povolán k výslechu do soudní síně. Po skončení výslechu zůstal Fruwein na chvíli v místnosti pouze se strážným, který čekal, až se vězeň oblékne. Fruwein požádal, aby si směl zajít na záchod. Bylo mu vyhověno. Fruwein využil chvilkové nepozornosti strážného, vyběhl po schodech do podkroví Bílé věže a otvorem pro odvod dýmu se vrhl do Jeleního příkopu, kde na místě zemřel.
Rozsudek vykonán na mrtvém těle
Tělo Martina Fruweina zůstalo na dně Jeleního příkopu ležet dva dny. Pak se císařští komisaři rozhodli, že stanovený rozsudek bude vykonán i na mrtvém těle. Biřici tajně předali Fruweinovo tělo katovým holomkům a kat Mydlář na něm vykonal rozsudek na Bílé hoře.
Mrtvému Fruweinovi byla uťata pravá ruka, pak hlava a tělo rozčtvrceno. Jedna jeho část byla nabodnuta na místě na kůl, ostatní části byly rozvěšeny před Bruskou, Vyšehradskou a Horskou branou. Uťatá hlava s pravicí byly pro výstrahu pověšeny na šibenici v horní části Koňského trhu, dnešního Václavského náměstí.
Deset dní před vyhlášením rozsudku nad ostatními 27 povstalci se tak Pražané mohli na vlastní oči přesvědčit, jaký bude jejich osud.
Za čtyři hodiny čtyři meče
Popravených „pánů“ tak bylo vlastně 28, ale Martin Fruwein vzal osud do svých rukou a svůj život ukončil z vlastní vůle již 7. června 1621. Život ostatních 27 odsouzených vyhasl při krvavé podívané až 21. června 1621 pod rukou kata Mydláře, který během čtyřhodinové exekuce ztupil čtyři popravčí meče.
Tuto temnou událost českých dějin nám připomíná 27 křížů v chodníkové dlažbě Staroměstského náměstí. A přestože sem 28. kříž nepatří, neměli bychom zapomenout ani na Martina Fruweina.
Zdroje:
