Článek
Narodila se jako Marie-Jeanne Bécu v lotrinském Vaucouleurs chudé švadleně Anně Bécu. Svobodná matka Anna se brzy po narození dcery odstěhovala do Paříže. Zde se jí podařilo stát se milenkou bohatého vojenského dodavatele, který se postaral o to, aby z Anny učinil počestnou ženu. Nevzal si ji však on sám, ale zajistil jí sňatek se svým zaměstnancem Nicolasem Ranconem. Po svatbě zařídil, aby byl novomanžel odvelen služebně na Korsiku a sám se pak mohl dál nerušeně stýkat se svojí milenkou.
Osudové setkání
Malá Marie-Jeanne byla poslána do kláštera Sainte-Aure, kde strávila dlouhých devět let. Po návratu z kláštera přijala místo společnice u madame de La Garde a brzy bylo jasné, že kromě krásy zdědila Marie-Jeanne po své matce i prostopášné sklony. Madame de La Garde měla totiž dva syny a mladá Marie-Jeanne se velmi brzy stala milenkou obou, za což byla ze služby vyhozena.
Po vyhazovu od madame de La Garde začala pracovat jako prodavačka ve vyhlášeném módním salonu La Toilette, který byl hojně navštěvován pány z vyšších kruhů. Ti zde kupovali dárky pro své manželky a milenky. Toho krásná Marie-Jeanne dokázala využít a sama se stala milenkou několika pravidelných návštěvníků salonu.
Zde se také uskutečnilo osudové setkání s Jeanem du Barry. Jean du Barry pocházel z méně významné gaskoňské šlechtické rodiny a provázela jej pověst sukničkáře, hráče a kuplíře. Byl téměř neustále sledován tajnou policií. Marie-Jeanne se stala milenkou pana du Barry a řídila v Paříži jeho salon, který byl ve skutečnosti vyhlášeným nevěstincem.
Setkání s králem
Působení v nevěstinci Marie-Jeanne využila ve svůj prospěch a navázala zde přátelství s vlivnými muži Francie. Jedním z vlivných milenců byl maršál Richelieu a podle dostupných zdrojů stál právě on za zprostředkovaným setkáním krásné kurtizány s králem Ludvíkem XV. na zámku ve Versailles.
Králi se smyslná Marie-Jeanne ihned zalíbila a bylo třeba najít cestu, jak ji dostat ke dvoru. Bylo nutné mladou kurtizánu provdat a zajistit jí šlechtický titul. Tohoto úkolu se ujal Jean du Barry, který zařídil svatbu Marie-Jeanne se svým bratrem Guillaumem du Barry.
Sám Jean du Barry se oženit nemohl, protože již ženatý byl. Z prodavačky Marie-Jeanne Bécu se tak stala hraběnka du Barry, a nic nestálo v cestě jejímu přijetí u dvora, ke kterému oficiálně došlo 22. dubna 1769.
Místo na výsluní
Být první milenkou a favoritkou krále znamenalo výsadní společenské postavení i řadu výhod. Obrácenou stranou mince ale bylo mnoho intrik především z řad žen, které se pohybovaly u dvora. Nenávist vůči mladé hraběnce rozdmýchávala hlavně bývalá králova milenka madame de Pompadour, ke které se přidala i Marie Antoinetta, manželka dauphina Ludvíka. K oběma vlivným ženám se přidaly i královy dcery a společně usilovaly o to, aby byla mladá hraběnka vyhnána od dvora.
Do věci se vložila i Marie Terezie, která svoji dceru Marii Antoinettu nabádala k tomu, aby nevystupovala proti paní du Barry. Marie Antoinetta vzala milenku krále na milost až po třech letech od jejího uvedení ke dvoru.
Smrt Ludvíka XV.
Velkou lásku mezi králem Ludvíkem XV. a krásnou hraběnkou du Barry ukončily neštovice, kterým král podlehl.
Den před svou smrtí nechal král svou milenku odvézt do kláštera Pont-aux-Dames. Tím ji chtěl zřejmě ochránit před zlovůlí a intrikami, jelikož díky důvěrnému styku s králem byla madame du Barry i nositelkou státních tajemství. Za zdmi kláštera byla v bezpečí jak ona, tak i státní tajemství, která znala.
Lidem milovaná
Madame du Barry své závazky vůči králi dodržela, rok strávila v klášteře a rok na zámku Saint-Vrain. Od roku 1776 žila zcela svobodně na zámku v Louveciennes, kde přijímala své přátele od dvora. Žila zde marnotratným životem a její ložnicí prošlo množství milenců.
Byla milována svými poddanými pro svoji velkorysost a péči o chudé. Madame du Barry totiž nikdy nezapomněla, z jakých společenských poměrů vzešla a v tomto ohledu nečinila mezi lidmi rozdíly.
Královský dvůr vzal madame du Barry na milost až v roce 1777, kdy svou sestru Marii Antoinettu navštívil ve Francii Josef II., který vyslovil přání setkat se s paní du Barry. Du Barry zřejmě okouzlila i Josefa II., jelikož jejich rozhovor trval více než dvě hodiny.
V hledáčku policie
Poklidný život mladé hraběnky narušily sociální nepokoje a dobytí Bastily v roce 1789. Následně byla zrušena feudální práva a část šlechty začala hromadně prchat ze země. Du Barry si nepřipouštěla jakékoli hrozící nebezpečí a dál se bavila, hýřila a tančila na plesech po boku svého tehdejšího milence vlivného vévody de Brissac.
V lednu 1791 došlo na zámku v Louveciennes k vloupání, při němž byla ukradena většina hraběnčiných šperků. Zanedlouho se šperky objevily v Londýně a du Barry byla nucena odcestovat kvůli této záležitosti do Londýna. Při návštěvě Londýna se setkala se svými uprchlými francouzskými přáteli, které i finančně podpořila. Anglii hraběnka navštívila ještě několikrát a vždy se setkala s uprchlými přáteli, čehož si ovšem stále více všímala státní policie.
Hlavu milence jí hodili k nohám
Mezitím se král Ludvík XVI. po svém nezdařeném útěku z Francie stal zajatcem v Tuileriích a vévoda de Brissac, velitel královské gardy a hraběnčin milenec, byl zatčen a při převozu do Versailles zavražděn rozvášněným davem. Jeho hlava pak byla hozena hraběnce k nohám. Ta na nic nečekala a uprchla do Anglie. Zde si najala dům, kde přijímala francouzské emigranty. Zde ji také zastihla zpráva, že byl král Ludvík XVI. popraven.
Začátek konce
Madame du Barry se zřejmě kvůli majetkovým záležitostem vrátila do Francie, což byl začátek jejího konce. Několikrát byla zatčena a propuštěna. Nakonec ale byla obžalována ze styku s nepřáteli Francie, z nepřátelství k revoluci, finanční podpory kontrarevoluce, mrhání státními penězi a z mnoha dalších zločinů.
„Ještě chviličku, pane kate…“
Hraběnka si snažila zachránit život, jak se jen dalo, slíbila, že vypoví, kde jsou ukryté veškeré její šperky a cennosti. Vypovídala dlouhé hodiny, až jí došlo, že její osud je zpečetěn.
Na rozdíl od jiných odsouzených hraběnka vezená na káře celou cestu až k Place de la Concorde plakala a prosila o smilování. Známá je její prosba „ještě chviličku, pane kate, ještě chviličku“. Madame du Barry byla gilotinou sťata hlava 8. prosince 1793. Přihlížející dav byl slovy tehdy padesátileté hraběnky dojatý.
Madame du Barry se za časů Ludvíka XV. zastávala odsouzených na smrt a na její přímluvu bylo ušetřeno nemálo životů. Sama du Barry však žádného takového přímluvce neměla.
Zdroje:
BORDONOVE, Georges. Ludvík XV.: milovaný - nemilovaný král. Praha: Brána, 2006. ISBN 80-7243-297-4.
THOMA, Helga. Metresy francouzských králů. Přeložil Milan CHURAŇ. Praha: Ikar, c1997. ISBN 80-7202-092-7.
