Článek
Marie Terezie, rakouská císařovna, porodila šestnáct potomků, jedenáct dcer a pět synů. Ačkoli sama bojovala o sňatek z lásky, od počátku uvažovala o zapojení dětí do svých mocenskopolitických cílů prostřednictvím dohodnutých sňatků.
Osobní výběr ani city princezen nehrály žádnou roli. Marie Terezie byla matkou laskavou, ale neústupnou. Problémy jí způsobovala především Marie Alžběta, zvaná Liesl.
Sličná koketa
Marie Alžběta Johana Antonie Habsbursko-Lotrinská se narodila 13. srpna 1743 ve Vídni jako šesté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.
Svým rodičům způsobovala nesnáze již od útlého dětství. Chovala se koketně, zajímala se pouze o svou krásnou tvář, zhlížela se v zrcadle a sbírala všelijaké dvorské klepy. Byla nejkrásnější z dcer císařského páru. Marie Terezie však její sebestředné chování těžce nesla. Liesl nebyla nějak mimořádně nadaná, učení ji nebavilo, byla prostořeká. Přezdívali jí „Sličná koketa“.
Marie Alžběta ale díky kráse dokonale zapadala do sňatkové politiky své matky. V úvahu připadal polský král Stanislav II. August Poniatowski a vévoda Chablais, synovec císaře Františka Lotrinského. Osud však měl pro Marii Alžbětu jiné plány.
Nemoc ji zohyzdila
V roce 1767 vypukla ve Vídni epidemie neštovic. Neštovice byly v té době neléčitelné a nevyhnuly se ani rodině rakouské císařovny.
Neštovicemi onemocněla samotná Marie Terezie, která nemoc překonala. Na tváři jí zůstaly charakteristické jizvy. V říjnu toho roku se měla konat svatba šestnáctileté Marie Josefy, sestry Liesl, s Františkem IV. Neapolským. Nevěsta ovšem ještě před svatbou onemocněla a za jedenáct dní zemřela.
V té době se začala cítit zle i Marie Alžběta, trpěla zimnicí a vysokou horečkou. Krásný obličej mladé Liesl pokryly puchýřky a rudé skvrny. Marie Terezie, která byla po prodělaných neštovicích vůči chorobě imunní, seděla u nemocné dcery dnem i nocí. Její život považovala za beznadějně ztracený a nechala za Marii Alžbětu sloužit Te Deum. Marie Alžběta se z choroby zcela neočekávaně uzdravila, ale zjizvená tvář jí zůstala. Uzavřela se do sebe, trpěla depresemi.
Přesto ještě doufala, že je možné, aby se provdala. V úvahu připadal francouzský král Ludvík XV., který se nakonec sňatku s „poďobanou Rakušankou“ vzdal a opatřil si metresu madame du Barry.
Marie Alžběta pak trpěla dalšími nemocemi, v roce 1774 dostala zánět okostice, který její dříve krásnou tvář ještě více poznamenal. Už dávno se však smířila s tím, že se nikdy nevdá. V roce 1780 Marie Terezie zemřela a na Liesl čekal nový život.
Abatyší v Innsbrucku
Na přání své zesnulé matky se Marie Alžběta stala abatyší ženského konventu v Innsbrucku. Tím získala rentu 50 000 zlatých a vlastní dvořanstvo. Vedla také ústav šlechtičen, který byl součástí konventu a který založila Marie Terezie. Ústav šlechtičen byl domovem pro dvanáct urozených dam, které se před vstupem do ústavu musely prokázat šestnácti šlechtickými předky a složit částku 200 zlatých. Většina z nich neměla více než 24 let.
Dívky se sice oblékaly vesměs do černého, ale jinak vedly život plný kultury a zábavy. Navštěvovaly divadla, operu i zahradní slavnosti. Nesměly se ale účastnit maškarních plesů a sledovat rozverné komedie.
Obyvatelé Innsbrucku přijali Marii Alžbětu laskavě a prokazovali jí úctu.
Obdivovaná „Volatá Liesl“
Ve středním věku přibrala Marie Alžběta na váze a vzhledem k onemocnění štítné žlázy se jí pod bradou vyrýsovala struma. Sama si z toho nic nedělala a občas k pobavení ostatních svoji strumu schválně rozpohybovala ze strany na stranu. To jí vyneslo přezdívku „Volatá Liesl“.
Svými šlechtičnami byla obdivována a milována. Ačkoli se během života její vzhled rapidně změnil, její prostořekost, která jí byla matkou vyčítána, jí však zůstala. Dosti nevybíravě se vyjadřovala i o členech své vlastní rodiny.
Konvent se díky nepříznivé politické situaci dostal několikrát do nesnází a Marie Alžběta musela se svými dámami uprchnout do Bavorska. Začátek konce nastal, když po vítězství Napoleona u Slavkova postoupilo Rakousko Bavorsku Tyroly a francouzská vojska byla na dohled. Dámy z konventu v čele s představenou Marií Alžbětou uprchly do Vídně, kde se Marie Alžběta svého úřadu vzdala.
Poslední dva roky svého života strávila v Linci, kde žila v domě hraběte Khevenhüllera v Theatergasse. 22. září 1808 zde zemřela ve věku 65 let.
Zdroje:
WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. Ikar, 1995. ISBN: 80-85944-29-4.
