Článek
Onkologická diagnóza je sama o sobě velmi zatěžující a traumatizující nejen pro pacienta samotného, ale i pro celou rodinu. A pokud pacient prochází léčbou, která spočívá v operacích, chemoterapii a ozařování, dochází k tomu, že se každá z těchto etap léčby negativním způsobem podepisuje na fyzické výkonnosti pacienta a na jeho celkovém zdravotním stavu.
Pohybem proti únavě
Vždy samozřejmě záleží na stadiu nemoci, fyzických možnostech i věku pacienta. Lze však s jistotou říci, že pohybové aktivity nad rámec běžných domácích prací jsou pro onkologické pacienty velkým přínosem.
Pacienti se mnohdy obávají, zda si nemohou fyzickou aktivitou nějak ublížit a příbuzní je často od sportovních aktivit odrazují. Výsledkem je pacient, který je velmi unavený v důsledku onkologické léčby a k fyzické nepohodě se přidávají i psychické problémy.
Skvělá je chůze
Je známo, že chemoterapie neničí jen rakovinné buňky, ale ničí i buňky zdravé. Tělo se s touto zátěží musí vyrovnávat a člověk je kromě případných nevolností také velmi unavený.
Ale i přes počáteční únavu by se měl onkologický pacient věnovat alespoň cílené chůzi. Kilometry si dávkovat postupně, samozřejmě se příliš nepřetěžovat. Výborné je také plavání či tanec. Pravidelný pohyb tak paradoxně pomáhá odbourat únavu, protože tělo je schopno se rychleji a efektivněji zbavovat nežádoucích látek.
Konzultace s lékařem
A pokud si pacient není jistý, jaké pohybové aktivitě by se při léčbě mohl věnovat, je samozřejmě vhodné vše prodiskutovat s lékařem. Sami lékaři přímo pacienty k pohybovým aktivitám v průběhu léčby většinou nevybízejí, ačkoli onkologická centra pořádají pro pacienty různá cvičení, např. onkojógu pod dohledem cvičitelky. Existuje i projekt OnkoFit, který učí pacienty správnému způsobu pohybu a dýchání.
Pohyb nezlepší jen fyzickou kondici a pomůže s únavou, ale je skvělým lékem pro psychiku. Existují seriózní studie, které prokazují vliv pohybu na rakovinu prsu, dělohy, tlustého střeva, jícnu, žaludku, močového měchýře, prostaty a ledvin.
Vyléčením to nekončí
Onkologická léčba je běh na dlouhou trať a po jejím ukončení zůstává ještě dlouho mnoho nežádoucích účinků, které okolí nevidí, ale se kterými se pacienti i po vyléčení musí potýkat. Podpořme své blízké v nemoci i po vyléčení v aktivitách, které je baví a které jim dělají radost.
Je toho totiž hodně, čím si museli projít, často nejde jen o fyzickou a psychickou bolest, ale i o boj s předsudky okolí a ztrátu zaměstnání. Mysleme tedy na to, že po vyléčení není hned všechno jako dřív.
Většinou už je máloco jako dřív, lidé přehodnocují svůj život a mění priority. Mnohdy se tak pro své okolí stávají nečitelnými. To ale pochopí jen ten, kdo si tím vším musel projít.
Zdroje:
