Článek
Dva roky po sametové revoluci jsem dostudovala střední zdravotnickou školu v Brně obor Všeobecná zdravotní sestra. Po maturitě jsem nastoupila do jedné z velkých brněnských nemocnic na chirurgii, kde jsem nebyla příliš spokojená, primář byl despota a já si připadala tak trochu jako v nějakém pracovním táboře. Ze dne na den jsem asi po dvou měsících dala výpověď a ihned jsem nastoupila do jiné brněnské nemocnice, kde jsem vydržela asi deset let. Byla tam fajn parta kolegyň, a i s lékaři se spolupracovalo velmi dobře.
Kvalifikované zdravotní sestře stačily čtyři roky studia
Tehdy ke kvalifikované práci zdravotní sestry stačily čtyři roky střední zdravotnické školy. České zdravotní sestry byly uznávané především v Rakousku a Německu, ale i jinde v Evropě.
Neměly jsme tituly, ale dokázaly jsme se perfektně postarat o svěřené pacienty. V osmnácti letech jsme nastoupily do zaměstnání a po několika dnech jsme měly svoji první samostatnou noční službu. Měly jsme na starost třicet pacientů a nikoho ani nenapadlo, že bychom to neměly zvládnout kvůli svému mládí, nevyzrálosti či psychickým traumatům, která bychom mohly utrpět. Na tomto oddělení nebyla výjimkou ani úmrtí pacientů.
Prostě jsme se pro práci zdravotní sestry rozhodly. Já i mé kolegyně jsme přes všechnu náročnost této profese měly svou práci rády.
Systémové změny po sametové revoluci
Zlom nastal ve chvíli, kdy se několik málo let po sametové revoluci začalo měnit téměř vše, co do té doby fungovalo. Prostě socialistický systém už nikoho neoslovoval, a to ani ve zdravotnictví. Změnilo se vzdělávání zdravotních sester, zavedlo se bakalářské vysokoškolské studium a sestry bez vysokoškolského vzdělání byly nucené absolvovat velké množství vzdělávacích seminářů a sbírat tzv. kredity.
Sestry odcházely do jiných profesí
To byl důvod, proč mnohé zdravotní sestry v produktivním věku opustily zdravotnictví a šly zkusit štěstí do řad jiných profesí. Pokud totiž sestra během několika let nenasbírala dostatečné množství kreditů nebo nevystudovala vysokou školu, nemohla již pracovat samostatně, ale tzv. pod dohledem, což bylo pro zaměstnavatele značně nevýhodné.
Pro sestřičku, která končila mateřskou dovolenou a neměla vysokoškolské vzdělání ani dostatečný počet kreditů, to byl často neřešitelný problém. A tak mnoho velmi schopných zdravotních sester opustilo řady zdravotníků a vydalo se profesně jiným směrem. To byl i můj případ.
Pacient potřebuje kvalitní péči
Pro pacienta není podstatné, jestli má zdravotní sestra vysokou školu. Pro pacienta je podstatné, jestli je schopná se o něj komplexně postarat. Jestli mu odebere krev a zavede do žíly flexilu bez toho, aby z něj udělala cedník, aby mu dokázala poskytnout profesionální péči, když to potřebuje, aby byla empatická a dokázala se vžít do nelehké pacientovy situace. To je to, co pacient potřebuje.
Praxe je důležitější než teorie
Dnes už patřím také do řad pacientů a občas mě v nemocnicích děsí mladší zdravotní sestry, na kterých je vidět, že je jejich práce nebaví, pacienti je obtěžují. Na nemocničních odděleních je přehlíženo to, co by za mého mládí bylo považováno za profesní chybu.
Prostě zdravotních sester i dalšího středního zdravotnického personálu je nedostatek, a tak už ani nároky nemohou být tak vysoké. Bereme za vděk sestrami ze Slovenska a Ukrajiny. Můžeme si za to sami, protože jsme po roce 1989 měli pocit, že tehdejší kapitalistické země mají patent téměř na vše.
Dnešní sestřičky možná mají nějaký titul, ale v praxi jsou na tom často o mnoho hůře než jejich starší kolegyně bez vysokoškolského vzdělání. Tyto mladé sestry za to nemohou, tak je nastavený systém vzdělávání.
Pouze trénink dělá mistra a v tomto případě je příliš teorie a papírování spíše ke škodě. Především ke škodě všech pacientů.
