Článek
Jak víme, člověk je dobře manipulovatelný, snadno podléhá novým argumentům a přidává se k mase lidí, ať už jde této mase o cokoliv. Mnozí jsme se s takovým chováním setkali osobně, všichni jej však známe z dějin, a to i velmi nedávných.
Vzpomeňme na období holocaustu, nedávnou coronavirovou hysterii, ale třeba i davové šílenství na koncertech známých hudebních skupin či rozběsněné fanoušky fotbalových klání. Psychologie davu se velmi dobře uplatňuje i uvnitř náboženských sekt a podobných skupin.
Psychologie davu
Chování davu vždy fascinovalo vědce, a proto se snažili definovat vzorce, kterým lidé v davu podléhají. Francouzský sociolog a lékař Gustav Le Bon (1841-1931) byl prvním vědcem, který se psychologií davu začal zabývat a své poznatky shrnul ve stejnojmenné knize Psychologie davu. Dnes jsou sice některé jeho poznatky již dávno překonané, základ pro další odborníky byl však touto knihou položen. Le Bon ve své knize popisuje, jak člověk pod tlakem davu zcela mění svoji osobnost a jeho svědomí ustupuje do pozadí.
Dav je tak inteligentní jako jeho nejméně inteligentní jedinec
Podle Sigmunda Freuda (1856-1939) se v davu dostává na první příčky pudové chování a vědomí a nadvědomí jsou potlačeny. A jakmile vědomí a nadvědomí ztrácejí svůj vliv, mnohonásobně se zesilují pudové složky a člověk se v podstatě stává zvířetem. Není podstatné, jací lidé jsou součástí davu. Nerozhoduje vzdělání, pohlaví, náboženské přesvědčení. Důležitý je pouze společný cíl a směr. Dav ztrácí inteligenci a jedná pouze na základě svých pudů. Sociologové uvádí, že dav je tak inteligentní jako jeho nejméně inteligentní jedinec.
Dav musí mít vůdce
Stále platí, že masy lidí vždy utvářely dějiny ve smyslu různých politických převratů a revolučních změn. Každý takový dav ovšem musí mít svého vůdce, který se pro něj stává modlou a představitelem jediného správného názoru. Dav si ovšem v takové chvíli neuvědomuje, že vůdce jej manipuluje podle svých představ a cílů. Dav je manipulován sugescí svého vůdce a stává se nebezpečným, zejména pokud jde o davovou psychózu či davové šílenství.
Osobnost vůdce však často vykazuje známky nějaké psychické poruchy a dav mu dává pocit výjimečnosti a důležitosti. Hlavním znakem každého takového vůdce je vůle a vytrvalost, jinak by nedokázal masu lidí dotlačit k vykonání svého velkolepého záměru. Dav je především plný emocí. Je nestabilní, vášnivý, někdy i nerozhodný, je ale organizovaný a schopný jít tzv. přes mrtvoly.
Proč davy vznikají?
Každému davu o něco jde. Někdy se jedná o pozitivní změnu ve společnosti, což je záležitost různých politických převratů a revolucí. Jindy jde jen o zábavu či rozmar. Často však jde o podlehnutí nějaké iluzi či klamnému přesvědčení, které mohou mít fatální důsledky. Davy se srocují i z důvodu msty vůči nějakému konkrétně označenému viníkovi. Pokud má vůdce přesvědčivé argumenty, které v lidech vyvolávají emoce, například strach či touhu po pomstě, pak dav velmi rychle podléhá jeho autoritě.
Bystander fenomén
Takto sociologové označují velmi nebezpečný jev. Jedná se o tzv. efekt přihlížejícího. Jde o jev, kdy se člověk stane součástí davu v určité situaci. Například při dopravní nehodě se obává vystoupit z davu a pomoci. Stává se tak pasivní součástí davu „čumilů“, nepomůže a říká si, že jistě pomůže někdo jiný. Dle odborníků je jen málokdo schopný z takového davu vystoupit a jednat.
Je možné dav rozložit?
Dav jako takový je v podstatě nemožné rozložit. Jedinou možností je rozdělit jej na menší skupiny, které už samy o sobě nepředstavují takovou organizaci. Další možností je menší skupiny poštvat proti sobě a dav tak rozložit zevnitř.
Ne nadarmo se říká, že v davu je síla. Ta síla se dá využít různě. A když to víme, měli bychom si uvědomovat, čeho se mnohdy stáváme součástí.
Zdroje:
LE BON, Gustave. Psychologie davu. Vydání čtvrté, v Portále první, revidované. Přeložil Ladislav HOFMAN, přeložil Zdeněk ULLRICH. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-1028-3.
MIKŠÍK, Oldřich. Hromadné psychické jevy: (psychologie hromadného chování). Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0930-4.
