Článek
Důl patří do západní části podkarpatských solných ložisek, jejichž stáří se odhaduje až na 15 milionů let. Těžba soli ve Věličce začala ve 13. století. Důl se tak řadí k nejstarším solným dolům na světě, vedle dolu v rakouském Hallstattu či solných ložisek v údolí Araks v Ázerbajdžánu.
Solný důl Vělička byl v roce 1978 pro svou jedinečnost zapsán do Světového kulturního dědictví UNESCO.
Solné sochy a výjevy vytesané horníky
Při návštěvě dolu vás uchvátí především celá řada soch a výjevů vytesaných do solných zdí. Zcela ojedinělou záležitostí je důlní kostel svaté Kingy, který je využíván především při svatbách. Nádherné jsou výjevy z Bible a života Ježíše Krista.
Kostel v dole Wieliczka
Nejkrásnější a nejpropracovanější je Poslední večeře Páně vytesaná do soli. Autory těchto zvláštních uměleckých děl jsou obyčejní horníci, kteří v dole těžili sůl. Horník, jež je autorem Poslední večeře Páně, dostal dokonce stipendium a mohl studovat na umělecké akademii.
Sůl jako zdroj obživy
Důl představoval pro obyčejné obyvatele především zdroj obživy. V 18. a 19. století sem ze Slezska přicházely ženy, aby do nůší nabraly solné hroudy, které nesly na zádech i několik dní zpět domů. Sůl rozežírala jejich záda. Peníze z prodeje soli byly významným přilepšením pro rodiny, které často žily v nuzných podmínkách.
Technické údaje
Důl se nachází v hloubce 327 metrů, v 9 úrovních se rozprostírá téměř 300 kilometrová délka chodeb. Za více než 700 let bylo ve Věličce vyvrtáno 26 šachet a vyhloubeno 9 milionů metrů krychlových dutin vzniklých po těžbě.
Rozvoj Polska díky bohatství z těžby
Polský král Kazimír III. mohl díky bohatství z těžby soli pozvednout svou zemi z trosek. Vypráví se, že dostal Polsko ze dřeva a zanechal jej z cihel. Vysoké příjmy z těžby soli také umožnily založení Krakovské akademie – první vysoké školy v Polsku. Kazimír III. vydal roku 1368 Statut krakovské solnice a zajistil tak dolu na mnohá desetiletí stabilní rozvoj.
Socha Krále Kazimíra III. v dole Wieliczka
Ve středověku se v dole pracovalo pouze sezónně, když neprobíhaly práce na polích. Byla v provozu jen jedna úroveň chodeb, v níž pracovalo kolem 300 lidí.
Mikuláš Koperník ve Věličce
Již v 15. století se důl ve Věličce stal vyhledávaným turistickým místem. První známou osobností, která důl navštívila, byl Mikuláš Koperník. Jedna z komor na Turistické trase po něm byla pojmenována. Při prohlídce zde můžeme obdivovat solnou sochu tohoto astronoma.
Dynamický rozvoj zaznamenal důl v 16. – 18. století, kdy již těžba probíhala celoročně a ve směnném provozu. Vznikaly první mapy podzemí a rozšiřovaly se úrovně těžby.
Cestovatelé, kteří chtěli místo navštívit, museli mít zvláštní královské povolení. Navzdory tomu počet návštěvníků rostl.
Když v roce 1772 došlo k dělení Polska a posunu hranic, Vělička se pod rakouskou vládou nadále rozvíjela, stala se největším výrobním závodem v Haliči a jedním z nejvýdělečnějších provozů v celé říši.
Turistické atrakce
Turistický ruch se stal také významným zdrojem příjmů. Od roku 1868 bylo možné projet část trasy koněspřežným vláčkem. Koně v dole nebyli ničím neobvyklým. Používali se k transportu soli a měli své speciální ošetřovatele.
Rovněž byly organizovány projížďky loďkou po důlním slaném jezeře, hrál hornický orchestr, pořádaly se i ohňostroje.
Ukončení těžby
Těžba dosáhla svého vrcholu v meziválečném období, kdy činila až 203 tisíc tun ročně. V roce 1964 byla těžba soli ve Věličce ukončena a nahrazena průmyslovou výrobou odpařené soli pomocí mokré těžby. V roce 1996 bylo rozhodnuto i o ukončení průmyslové výroby.
Zachování dolu pro další generace
I dnes se zde několik set horníků denně stará o to, aby byl důl především bezpečným místem pro návštěvníky a aby byl zachován v co nejlepším stavu pro další generace.
Solný důl Vělička je součástí cest mnoha politiků, králů, královen, členů královských rodin, kteří ji často označují jako další div světa.
Zajeďte se do Věličky podívat a nechte se unést atmosférou tohoto jedinečného místa v hlubokém podzemí Malopolského vojvodství.
Zdroje:
