Článek
Tento významný den si připomínají rybářské svazy a různá rybářská sdružení téměř na celém světě od roku 1985. Od roku 2001 se tak děje pod záštitou OSN.
V České republice bohužel i mnoho sportovních rybářů vůbec netuší, že byl Světový den rybářství ustanoven. O propagaci se nepostaralo ani Ministerstvo zemědělství ani Český rybářský svaz. Některé pobočné spolky občas v tomto datu pořádají akce pro děti a mládež. Jedná se především o rybářské závody, ukázky rybolovných technik apod.
Naproti tomu ve světě je běžné pořádání workshopů, seminářů, výstav a různých kulturních programů.
Rybářství má v České republice dlouholetou tradici. Všichni známe vyhlášené jihočeské rybníky a s ním spojený rozvoj rybníkářství na českém území.
Rybolov můžeme rozdělit do dvou odvětví. Jedním je rybolov jako odvětví hospodářství, druhým je sportovní rybolov. Sportovní rybolov se u nás v posledních desetiletích stal velmi oblíbeným. A protože to vypadá, že co Čech, to rybář, nese tato skutečnost i určitá negativa.
Mé rybářské začátky
Jelikož jsem také rybářka, přiblížím vám několik mých postřehů od vody.
K rybaření jsem se dostala klasickou cestou, můj táta je rybář. Od dětství jsem s ním chodila k vodě a pokoušela se rybařit.
Ještě raději jsem zkoušela zdatnost všech těch žížal a červů. V těchto okamžicích se táta bál, jestli se mu ta havěť ještě na háčku dokáže vůbec hýbat. Občas jsem nějakým nedopatřením spadla do vody, takže táta místo ryb lovil mě. A tak mi rybaření a vodní hladina učarovaly.
V té době ale tátu ani moc nenapadlo, že bych se rybaření mohla věnovat nějak více a své zkušenosti předával spíše mému bratrovi, který byl o několik let starší.
Asi v mých patnácti letech mě rybaření chytlo natolik, že jsem složila rybářské zkoušky a dostala rybářský lístek.
A protože jsem se po několika dalších letech vdala a postupně se věnovala spíše dětem a zaměstnání, rybaření šlo stranou. Jedním z důvodů byl také ten, že můj manžel rybář nebyl, není a nikdy nebude.
Návrat k rybaření
Když děti odrostly, z ničeho nic mě nepadlo, že bych se k rybaření mohla vrátit. A jelikož mám úžasného manžela, který nebyl proti, obnovila jsem svůj rybářský lístek, zakoupila povolenku a již posledních osm let znovu aktivně rybařím.
Musím říct, že rybářskou vášeň, jak říká můj manžel, po mně nezdědil ani jeden z našich tří synů. Tento genetický kód tichých bláznů zřejmě čeká až na má vnoučata.
Hon rybářů za trofejními úlovky
Zásadně navštěvuji pouze svazové vody a mám radost i z té nejmenší ulovené ryby. Preferuji lov kaprů, jemnou plavanou a lov dravců na přívlač. A protože jako žena toho mnoho neunesu, snažím se toho k vodě nosit co nejméně.
Popravdě nemám moc ráda rybáře, kteří se honí jen za trofejními úlovky ryb. Za tímto účelem ale musí v našich končinách spíše na soukromé rybníky, kde dle mého názoru chytne obrovského kapra každý „ťulpas“, protože v něm malé ryby ani neplavou.
Stejně tak si myslím, že se z rybaření v mnoha případech i na svazových vodách stala honba za trofejním úlovkem, kdy rybáři používají echoloty k vyhledávání ryb a mnohé další drahé vybavení.
Pak se s ulovenou rybou vyfotí a snímek nechají na sociálních sítích obletět téměř celý svět. K čemu to. Někdy mám pocit, že u nás máme na březích víc rybářů než ryb ve vodě.
Skláním se před staršími rybáři
Když u vody potkávám starší rybáře, líbí se mi, že stále loví tím tradičnějším způsobem. A jde to i bez drahého statisícového vybavení a mnoha kilogramů návnady.
Na rozdíl od některých rybářů, kteří preferují moderní způsob lovu na bázi „chyť a pust“, si myslím, že je naprosto v pořádku, když si rybář čas od času od vody nějakou tu rybu odnese. Naopak se setkávám s tím, že rybáři, kteří všechny ryby pouští zpět do vody, se k rybám často chovají tak, že po vypuštění stejně uhynou.
Rybáři se změnili, rybaření se změnilo, ale ryby zůstaly stejné. To tedy znamená, že můžeme využít nových materiálů a poznatků, ale nemusíme se přitom příliš odklonit od filozofie našich tátů a dědů.
Ráj tichých bláznů
Správný rybář totiž bez pohledu na vodní hladinu téměř nemůže spát a v jeho snech se to jen hemží stříbrem rybích šupin.
Opravdovému tichému bláznovi nejde o trofejní úlovky, s kterými by se mohl chlubit, jde mu o tiché souznění s přírodou, s vodou, s rybami. Petrův zdar!
