Článek
Proto bude lepší stresovat a demotivovat žáky čtvrtých a vyšších tříd a deváťákům předložit těžší testy u přijímacích zkoušek především z matematiky, jak nás nedávno informovala média.
Už nějaký ten pátek učím, ale nikdy dříve žáci neřešili známky v takové míře, jak je tomu dnes. Známky jsou pro některé žáky takovým strašákem, že se nerozpakují jakkoli zakročit proti učiteli, který si dovolí nějaké ty horší známky nasázet. Ihned jdou do ředitelny se stížností, že je učitelé přetěžují, během další hodiny má ředitelka v poště několik mailů od rozhořčených rodičů, kteří se přece musí zastat svých ratolestí, na nichž je pácháno nepředstavitelné bezpráví.
A přestože jsou žáci dostatečně předem informováni o termínu testu či písemné práce a učitel se je na test snaží připravit, žáci tento fakt stejně často ignorují, a ještě před samotným testem se ptají, jestli si jej budou moci opravit. Prostě už dopředu vědí, že se učit nehodlají. Pokud jim učitel sdělí, že si známku mohou opravit jakýmkoli dalším testem či samostatnou prací, je zle. Žáci i rodiče, alespoň na naší škole, od učitelů vyžadují, aby bylo možné, nejlépe donekonečna, opravovat stejné testy.
Já osobně učím na druhém stupni základní školy český jazyk a literaturu. Pokud zhodnotím fakt, že čtvrtletní písemné práce píše v mých třídách přibližně 90 a více dětí a že každé dítě by mělo mít stejné právo na opravu písemné práce, musím s tímto požadavkem nesouhlasit. Nevidím důvod, proč by měl učitel opravovat pořád dokola stejné písemky. Někteří kolegové a kolegyně se ale k tomuto propůjčili a nejen to, aby se pokusili eliminovat špatné známky žáků, rozdají před avizovanou písemnou prací tzv. vzorovou písemnou práci, která se v případě matematiky liší pouze čísly. Někteří žáci ale nezvládají ani to.
Sama nedokážu přesně říct, čím to je, že žáci na naší škole mají i po kvalitní přípravě tak bídné výsledky. Učitelé se ale shodují na tom, že nyní jsou na druhém stupni tzv. covidové děti, které nemají vypěstované učební návyky, úkoly za ně často vypracovali rodiče a pěkné známky se rozdávaly za připojení k výuce.
V generaci těchto dětí a jejich rodičů toto nastavení přetrvalo. Děti cítí, že samostatně nejsou schopné vyhovět požadavku rodičů, protože se neumí učit, chtějí výborné hodnocení za téměř nulové nasazení a pokud si některý z učitelů dovolí upozornit žáky osmého ročníku na to, že je třeba začít pracovat, jinak nezvládnou přijímací zkoušky, je žáky a jejich rodiči obviněn z traumatizace, což se mi nedávno stalo.
Rodiče by si měli uvědomit, že nikdo jejich děti strašit ani traumatizovat nechce, jen bez práce prostě nejsou koláče. Tak to bylo, je a bude. Slibuji, od teď už budu strašit pouze své vlastní děti, zatím to mělo pozitivní efekt. Známky totiž vůbec nejsou důležité, pouze vypovídají něco o tom, jaké učivo žák zvládl či nezvládl. Dle mých zkušeností jen reálný pohled na sebe sama, na své schopnosti, dovednosti a možnosti může vést k mobilizaci sil a schopnosti něčeho dosáhnout.
Pokud si totiž dnešní děti budou myslet, že jsou vždy a ve všem nejlepší jen proto, že je jim tato lež společností předkládána, nedokáží v reálném životě čelit jakýmkoli výzvám. Dnešní děti jsou vychovávané tak, aby nebyly vystavované negativním vlivům a přílišným požadavkům. Negativní vlivy a přílišné požadavky jsou ale subjektivní záležitostí a vždy platilo, že cesta k úspěchu je dlážděna mnoha neúspěchy.
Naše zákonodárce prosím, aby se plošně zrušilo známkování na základních školách. Vzhledem k tomu, že na naší škole stejně není téměř možné dát odpovídající známku a bez úhony přežít, vidím jakoukoli další klasifikaci jako naprosto bezpředmětnou. Žáci i jejich rodiče budou spokojení, nikdo nebude ve stresu, učitelé nebudou v takové míře opouštět školství. Možná jednou nastane společenské vystřízlivění, to už ale bude muset řešit někdo jiný.
