Hovory o jednom splněném albánském snu

Vladimír Přikryla jsem poprvé potkal, když jsme domlouvali nějakou přednášku o marketingu. Dodnes si vzpomínám, jakou energií sršel a jak mile, tak nějak neředitelsky působil. Pak jsem v něm poznal velmi schopného manažera a stratéga, člověka, který byl všude, snad na 5 mítinzích ve stejnou dobu…

A pak konec. Pryč z mezinárodního korporátu, konec kariéry CEO pro Českou a Slovenskou republiku, pryč z Prahy. Nasedl do svého milovaného off-roadu a zmizel. Směr jihovýchod. Cíl: Albánie. Plán: nový život.

Tvůj projekt se jmenuje Live Albania. Jakkoli je to vtipně koncipovaná značka, musím se hned na začátku zeptat velmi očekávaně. V aktuálním žebříčku, který mapuje oblíbenost ostatních zemí a národů v očích nás Čechů, se Albánie vůbec nevyskytuje. V hollywoodských filmech, když už se Albánec objeví, nehraje kladnou roli. Mnozí z nás si řeknou, že co Albánec, to majitel ojetého Mercedesu. Ale to je asi tak všechno, co o této zemi velká část národa ví. Proč ses zbláznil právě do této země, tohoto národa? A jde vůbec říci, proč se tak stalo?

Poprvé jsem Albánii navštívil v roce 2006 a znovu v roce 2007. V té době to bylo docela dobrodružství, do Albánie moc turistů nejezdilo. Ale mě už tehdy zaujali lidé a příroda. Přišlo mi, že v Albánii je opravdu krásně. V té době jsem už znal Rumunsko a Ukrajinu, kde je také nádherná příroda. Ale v Albánii mi přišlo, že koho jsem potkal, ten byl rád, že jsme přijeli na návštěvu do jejich země. To pro mě bylo důležité, ten pocit, že jsme tam vítaní.

Když jsem se tam poté vrátil v roce 2016, tak jsem měl pár hodně silných a pozitivních zážitků s místními lidmi a tehdy jsem se doopravdy zamiloval. Způsobila to kombinace skvělých lidí, krásné přírody a pocitu svobody. Pro mě, který tehdy pracoval v korporátu a celé dny seděl v kanceláři, to byl velmi osvěžující zážitek.

A jak už to chodí – zamilovanost přechází v lásku. V mém případě tento přechod rámovaly jak další prožité příhody, tak i poznání historie Albánie. Přišlo mi zajímavé a dodnes mě fascinuje, že v 20. století byla v Evropě zemí, která byla v podstatě hermeticky uzavřená. Dnes když mluvíme o hermeticky uzavřeném komunistickém režimu, tak každému naskočí Severní Korea. Ale kdo si vzpomene, že „kus za Jugoškou“ jsme v Evropě měli zemi, která v mnohém mohla se Severní Koreou soutěžit?

Co je nejkrásnějšího na této zemi a na jejích lidech? A za co by se naopak měli – země i lidé – stydět? A máme s Albánci něco společného, něco uvnitř naší duše, nějaký rys, smysl pro podobnou poetiku, stejné švejkovství či cokoli takového? Neptám se totiž na to, jestli nás rozděluje naše slovanství a jejich ilyrský původ, ale jestli je něco malého, milého, hmatatelného, co máme překvapivě stejné?

Líbí se mi vřelost, se kterou Albánci vítají hosty. Jejich pohostinnost je bez hranic a vždy se snaží pro svoji návštěvu udělat něco navíc. Pokud cestujete po Čechách, tak se Vám poměrně často stane, že když potřebujete něco navíc (třeba jiný pokoj, nebo snídani o 30 minut dřív atd.), tak to prostě nejde. Vy cítíte, že by to jít mělo, protože to není zase něco tak obtížného, ale odpověď je ne. To se Vám v Albánii nestane. Albánci vždy udělají maximum pro to, aby všechno fungovalo podle Vašeho přání.

Já například často jezdím do Albánie přes noc, protože je menší provoz. Díky tomu přijíždím do Tirany třeba kolem 9-10 ráno. V Čechách vás v tuto dobu nikdo neubytuje. Jedině kdybyste zaplatili ubytování už od předchozího večera. V Albánii to často není problém. Může se to zdát jako drobnost, ale když má člověk absolvovat hned první den v Tiraně obchodní jednání, tak sprcha a krátký odpočinek je opravdu k nezaplacení.

Další příklad – Albánci nemají rádi „nejde“. Vždycky udělají maximum, aby to šlo. Například jednou se nám podařilo v terénu utrhnout tlumič u zadního kola starého LR Defender. To se občas stane, stalo se nám to už v Bulharsku. Není ale úplně jednoduché sehnat náhradní. V Bulharsku se nám to třeba nepovedlo a jelo se bez tlumiče. Auto jede i bez něj, ale není to zrovna pohodlné a bezpečné cestování. Proto jsem pochyboval, že v Albánii budu úspěšný, ale zkusil jsem to.

Probral jsem to s majitelem penzionu, kde jsme spali. Řekl, že to nebude jednoduché, ale pak vzal telefon a začal volat. Po 10 minutách si přišel pro techničák, aby podle VIN kódu určil správný díl. A za dalších 10 minut přišel s tím, že to bohužel nepůjde hned, není skladem. Ale už jede „muž s koženou brašnou“ do Makedonie a za dvě hodiny tlumič bude. Ten borec obvolal asi 20 lidí, ale prostě to dokázal. Respekt.

Největší odlišnost v přístupu je podle mě na vesnici. Znáš to, zastavíš a rukama nohama vysvětlíš, co potřebuješ. Pokud jsi dostatečně šikovný, tak to pochopí, a buď ti ukážou cestu, nebo někdo sedne na motorku či do auta a dovede Tě na místo, který hledáš. Když nerozumí, tak do 60 sekund někdo vytáhne telefon a začne volat někomu z rodiny, kdo mluví anglicky, a tak do cca 90 sekund od zastavení mluvíš po telefonu s někým, kdo Ti začne překládat.

Když spíme v přírodě blízko vesnice, tak se vždy snažím někoho z místních zeptat, jestli to nevadí. Protože chápu, že i místo u vody, kde evidentně nikomu nebudu vadit, něčí je. Nikdy se mi nestalo, že by mě nikdo vyhodil. Naopak, spíš se stane, že večer přijde někdo z vesnice a přinesu kus sýra na ochutnání. Tak to je pro mě Albánie a moje zkušenosti.

Na čem by Albánci a celý Balkán měl zapracovat? Určitě na čistotě veřejného prostoru a přírody. Ačkoliv mi přijde, že Albánie je v tomto trochu lepší než zbytek Balkánu, tak pořád platí, že v přírodě člověk občas potká odpadky a v okolí měst je dost často skutečný nepořádek.

A co máme společného? Řekl bych, že máme společný pocit „malého národa“. Tedy to, že jsme sami o sobě malý národ a potřebujeme se s někým dohodnout, spolupracovat, zapojit se do širších koalic.

Odejít z korporátního světa do albánské vesnice s cílem změnit tam život k lepšímu, to musíš být velký filosof, nebo možná milý šílenec. Nebo je to celé zabaleno společně – humanita, dobrodružství, chuť být kdesi tak trochu první a k tomu zajímavý potenciál pro dovoz albánských produktů sem do Čech? Co převažuje?

Celý příběh má nějakou posloupnost. Na začátku byla asi únava z korporátu a jeden zajímavý zážitek. Bylo to v roce 2016, kdy jsem měl za sebou čtyři velmi náročné roky ve vedení firmy. Pracoval jsem 12-14 hodin denně, trávil hromady času v kanceláři. Pro mě, kluka z vesnice, nebylo lehké být pořád zavřený bez kontaktu s přírodou. Na dovolené v Albánii jsme se dostali k horským jezerům a potkali se s pasáky ovcí, se kterými jsme se dali do řeči. Já od nich chtěl koupit domácí ovčí sýr, protože ten v horách je prostě vynikající. Pozvali nás k sobě na návštěvu a dali jsme se do řeči. Jeden z nich mi vyprávěl, že vystudoval vysokou školu v Tiraně. A ačkoliv si pak našel v Tiraně i práci, tak se nakonec rozhodl vrátit do své rodné vesnice a trávit čas v přírodě. Tehdy to ve mně dost rezonovalo, ten návrat k přírodě, upřednostnění vesnice před městem.

Následovalo pár dalších zážitků, a jak už jsem popisoval před chvílí, láska byla na světě. Uvědomil jsem si, že Albánie pro mě je víc než jen dovolenková destinace. Špatně se to vysvětluje, ale já jsem velice brzy začal považovat Albánii za druhý domov. Sice nevěřím na minulé životy, ale kdybych věřil, tak bych určitě nějaký z předchozích životů prožil v téhle zemi. Jsem tak trochu Albánec – nemám rád, když něco nejde. Hledám cesty, nikoliv problémy. Jsem urputný a soužití s přírodou je pro mě důležitý.

A ono to samozřejmě funguje na principu akce-reakce. Protože jezdím do Albánie s otevřeným srdcem, tak mi to ta země vrací. Lidé na mně poznají, že je beru jako sobě rovné. Je mi jedno, kdo má kolik peněz, zajímá mě to lidství v každém z nás. Pracuješ 12 hodin denně na poli, živíš rodinu, ale nikdy jsi nebyl ani v Tiraně a nemáš ani střední školu? No a co, pro mě jsi stejně dobrý člověk jako ten, který pracuje 12 hodin denně v korporátu, aby uživil svoji rodinu. A určitě jsi pro mě lepším člověkem než někdo, kdo zneužívá dotace nebo okrádá lidi. To je moje filozofie a Albánci to cítí a chovají se ke mně stejně otevřeně.

Stručně řečeno, rozhodl jsem se, že si v Albánii postavím chalupu a budu na ní utíkat z korporátu. Jenže jak se staví chalupa v Albánii? Kde se dá sehnat pozemek? A můžu vlastně jako cizinec koupit pozemek?

Nastala tak další fáze – zjišťování, průzkum, dlouhé diskuse. Něco ve stylu – dobrý den, jmenuju se Vláďa a chci si ve Vaší vesnici postavit chalupu, není tady volný pozemek? Tehdy už jsem to myslel naprosto vážně, ale Albánci a i lidé v Čechách si trochu klepali na čelo. To mě ještě víc utvrdilo v tom, že to má smysl. Viděl jsem v praxi, jak se posunulo Rumunsko v oblasti turismu a věřil jsem, že to stejné čeká Albánii. A zatímco Rumunsko už bylo v nějakém stupni rozvoje, tak turismus v albánských horách v té době neexistoval. Protože mě vždycky lákalo dělat věci jako první, tak z chalupy byl brzy penzion.

Následně mě napadlo, zda v Albánii nejsou nějaké zajímavé produkty. A byl jsem velmi mile překvapen, co všechno Albánci umí na špičkové úrovni vyrobit. Tak vznikl projekt LiveAlbania, který dnes není jen o penzionu. Je vlastně o budování oboustranně výhodné spolupráce mezi Českem a Albánii. Albánci nabízí nedotčenou přírodu a kvalitní produkty, které sedí do touhy části české společnosti žít zdravě. Naopak albánští podnikatelé mají možnost rozšířit svoji působnost z malého albánského trhu na mnohem větší trh v Čechách a dále na Slovensku a potažmo v EU.

Sekundárním efektem této oboustranně výhodné symbiózy je rozvoj albánského venkova (odkud pochází většina našich dodavatelů), a protože je mi blízká otázka rovných příležitostí, tak klademe důraz na podporu žen-podnikatelek.

Když vyjednáváš v Albánii nějaký byznys, jak to zvládáš z hlediska jazyka a hlavně z pohledu obchodní mentality? Na co by se měl Čech při obchodování s Albánci připravit? A je moudré činit tak bez nějakého místního zprostředkovatele?

Mluvím částečně albánsky, což vždycky prolomí ledy. Dále sázím na respekt – pro mě je automatické brát podnikatele z Albánie jako rovnocenné partnery. Ale od nich často slýchám, že tento přístup je pro ně příjemným překvapením. Často mají negativní zkušenost s arogantními podnikateli z EU, kteří se snaží využít své výhodnější pozice a zatlačit Albánce do kouta.

Čech by se měl hlavně připravit na dlouhá osobní jednání. Zvlášť starší Albánci jsou schopní jednat dvě hodiny a po dvouhodinovém maratonu se vrátit na začátek a znovu řešit každý detail spolupráce. Na druhou stranu – pokud Albánci něco slíbí a potvrdí stiskem ruky, tak to má větší platnost než papírová smlouva. V tom mi jejich přístup velmi vyhovuje.

Jednou ze služeb, které projekt Live Albania nabízí, je sestavení itineráře pro poznávací zájezd párů či skupin. A také možnost objednat si tohle všechno, jakýsi balíček zážitků z poznávání Albánie s průvodcem. Je o takové služby zájem? Může taková služba konkurovat zavedeným cestovkám?

My ani nemáme v úmyslu konkurovat cestovkám. Jsme tady pro lidi, které Albánie zaujala, ale ještě se necítí vyrazit tam jen na vlastní pěst. Proto jim buď vytvoříme itinerář a dáme jim užitečné rady na cesty, nebo je dokonce po Albánii provedeme. Zájem je v řádu jednotek itinerářů, což zároveň odpovídá naší kapacitě se tomuto tématu věnovat. Rádi poradíme, ale hlavní záměry našeho projektu jsou jinde.

Kdybys nemusel brát ohled na čas a peníze, jaký nejvyšší cíl bys svému projektu Live Albania dal? Co by se muselo stát, aby sis řekl, že je hotovo?

Mým snem je vybudovat v albánských horách vesničku, která nabídne soužití turistů a místních. Kde bude ve školách zdarma výuka angličtiny, lidé budou mít práci a nebudou muset odcházet do Tirany, nebo dokonce do zahraničí, aby uživili rodinu. Naše vesnička bude také ekologická a ideálně energeticky nezávislá.

Dále bych chtěl, aby Albánie byla synonymem pro kvalitní přírodní produkty a zároveň měla skvělý zvuk jako destinace pro milovníky přírody a svobody. A samozřejmě aby si co nejvíc lidí tyto kvalitní produkty kupovalo u nás na eshopu a rádi se k nám vraceli. Potom bych byl chvíli spokojený. A zároveň bych už plánoval další cíle, další projekty, další nápady, protože o čem by byl život, kdybych si řekl „a je hotovo“?

Jak se dělá marketing a obchod v projektu Live Albania? Jak se buduje taková značka? Jaké formy marketingové komunikace a třeba i PR děláš?

Je potřeba říct, že já nejsem žádný marketingový expert. Takže já to tlačím spíš pracovitostí, než nějakým chytrým marketingem. Zároveň nebudujeme jen značku LiveAlbania, ale tvoříme i značku Albánie na českém trhu. Je pravda, že málokdo má dnes Albánii spojenou s kvalitními produkty. Mnohem víc převládají negativní konotace. Takže budujeme najednou tři různé značky – Albánie, LiveAlbania a k tomu ještě budujeme brandy některých vybraných produktů, jako je olivový olej Musai, nebo kosmetika Bees and Trees. Náš sen je těžko ohraničitelný a zároveň máme tolik různorodých cílových skupin, že se marketingová strategie skládá obtížně. Nicméně děláme, co umíme. Já se věnuji zejména byznys developmentu, přímému osobnímu prodeji a PR. Moje parťačka v projektu se stará o online marketing a sociální sítě.

Když má člověk velký, šílený sen a nemůže najít odvahu vzdát se toho, co je jisté, má za tím svým snem jít, nebo si má všechno raději tisíckrát rozmyslet? Nezalitoval jsi někdy, že jsi nezůstal v jistotě korporátního světa, nebo žes nepokračoval tam, kde už jsi měl velkou zkušenost a reputaci?

Upřímně řečeno svého kroku v nejmenším nelituju. Rád se učím nové věci, baví mě budovat, ne udržovat. A tady je to velká jízda. Samozřejmě si vážím svých zkušeností a jsem vděčný za roky v korporátu, které mě hodně naučily. Zároveň ale vím, že nechci investovat svoji energii a čas do věcí, které mi nedávají smysl na 100 %.

V korporátu je to dost často něco za něco. Sice máš šanci něco změnit, zlepšit, inovovat. Ale vždycky je tam ta druhá strana – věci, které ti někdo zakáže dělat, aniž by vysvětlil proč. Stovky hodin nad reporty, které vlastně nikdo nečte.

To mě tady nepotká, dokonce si sebevědomě myslím, že i tento rozhovor si někdo přečte, že ho neděláme zbytečně.

Víš, samozřejmě si uvědomuju, že kdybych to všechno (čas, energii, emoce, celé své lidství), co investuju do LiveAlbania, investoval do své korporátní kariéry, tak by to asi bylo racionálnější. Jenže by to vůbec nebyla tak skvělá zábava!