Článek
Poslední dobou se v diskuzích objevují poněkud, řekl bych, nelichotivé názory. Kam se poděla nějaká sebereflexe, nějaká společenská soudržnost? Kam se poděla morálka? O tom, jak se vytrácí morálka a roste bezohlednost na cestách, jsem psal již zde.
Co mě ale zaráží, jak se hází vina na dnešní důchodce. Oni si své roky oddřeli, mnohdy v podstatně horších podmínkách než dnes. Svůj život prožili mnohem jednodušeji a bez možností, jaké dnes máme my. Viděl jsem to u svých prarodičů a dodnes na to vzpomínám. Lidi v minulosti neměli pračky, neměli mikrovlnky, neměli ani sušičky. A to nemluvím o zábavní elektronice, které je dnes přehršel. O autech si také mnohdy mohli nechat jen zdát a když už našetřili, dnes by to nikdo neocenil. Nějak se prostě fungovalo. Lidé pracovali, odváděli a dostávali důchod. Proč se tedy dnes všichni opět obouvají do důchodců, že vysávají státní pokladnu? Oni přece za to dneska nemohou, že se tehdy narodili do nějaké doby a stejně tak nemohou za to, že dnes mnoho lidí nechce děti. A přes to se jim toto vyčítá?
Jakkoliv chápu závažnost toho, že současný důchodový systém není udržitelný za současných podmínek, ale přeci současní důchodci za to nemohou, ne? Mnoho různých názorů však cílí svoji „nenávist“ nebo „závist“ i na ty bezdětné, jinak si to nedovedu vysvětlit. Krásný příklad je myšlenka, že ten, kdo nemá děti, by prý neměl mít důchod. Proč by někdo, kdo se ať už svobodně rozhodne, nebo z lékařského důvodu nemůže mít děti, měl být za to trestán? Pokud bych tedy uvážil tuto možnost, že bezdětní by neměli mít důchod, proč by v tom případě měli hradit odvody? Jednoduchý názor, ale bez jakéhokoliv domýšlení nebo uvažování, spíše s cílem vzbudit nenávist, ale proč? Mnoho dalších „perel“ je v diskuzi u článku zde.
Není to jen o důchodcích, ale i dalších skupinách. Vezměme si menšiny nebo uprchlíky. Tito jedinci se mnohdy také snaží, aby nějak fungovali. I ti uprchlíci jsou přece také lidi, kteří nemohou za to, že jejich systém fungoval jinak než ten náš. Mnoho z nich se snaží začlenit, ale přitom mohou zbytečně narážet na odpor až nenávist. Přitom zcela zbytečně, vezměte si, že i takový to pracovník může společnosti prospět, ať už to je formou odvodů, tak se můžeme dostat třeba i tam, že nebude ve firmě podstav, a my dostaneme dovolenou, kterou by jinak neměl, kdo vykrýt třeba.
A co teprve handicapovaní? Krásně se o tomto rozepsali zde. Na co ale v tomto případě narážím? Na nepochopení toho, co znamená a obnáší diagnóza PAS. Takovéto nepochopení pak způsobuje nárůst nevole. I když to neřekne člověk přímo, pokud čekáme na ošetření dlouhý čas, a takovýto pacient způsobuje nadměrný hluk, jen málokdo to přejde. Přitom řešení je jednoduché, prostě takový pacient by mohl mít přednost a ostatní čekající by to jistě pochopili. Přeci jen, stále jakási úroveň pochopení stále přetrvává. Je to o tom jen chtít.
A to nemluvím o neúctě k přírodě, kdy člověk buď vyhazuje něco, co nemá, kam nemá, nebo bezohledně ničí krajinu. I ta příroda je důležitá, přeci jen, stále poskytuje potravu, ale i krásy, možnost relaxace a odpočinku. Takový čerstvý horský vzduch je jistě rozdíl než nějaký smog z velkého města.
Jako společnost bychom se měli zamyslet. Opravdu je třeba, aby na veškerou slušnost byl zákon? Aby se zákonem každá bezohlednost trestala dle zákona? Opravdu se chceme dopracovat až na takovou úroveň nebo by se raději měl každý z nás zamyslet, co udělat pro zlepšení? Proč závidíme důchodcům jejich důchody, když si za svou nízkou mzdu můžeme sami? Proč závidíme příspěvky handicapovaným, když my jsme zdraví a práceschopní? A co teprve ta závist, když si soused koupí nové auto? Zkusme se přitom zamyslet, co on pro to udělal, a co my? Zkusme to změnit, a věřím, že nás to jako celek společnosti dosti posune, ne-li vyhoupne na špici. Přeci jen, spokojená společnost může být i silnou společností. Začněme třeba tím, že než začnete někoho hanit či obviňovat, nejdříve si zjístěte fakta a co jeho situace obnáší. Možná pak pochopíte, a přestanete třeba i závidět. A pokud si i přesto myslíte, že máte právo soudit, zkuste se nejdříve podívat sami na sebe. Opravdu děláte všechno správně? Opravdu byste na jejich místě zvládli víc?
