Článek
V článku, na který reaguji je velice hezky popsán princip progresivního zdanění, i s konkrétním případem, a to Nizozemí. To ale není jediný způsob, jak dosáhnout ozdravení veřejných financí. Tento typ zdanění ale je jedním z „možných léků“. Tak, jako na vážnější nemoc používáme více různých kombinací léčiv, tak je nutné přistupovat k ozdravení veřejných financí. Pokud by se totiž ono progresivní zdanění správně nastavilo, mohlo by to celé společnosti přinést užitek. Chceme opravdu být solidární společnost, nebo se chceme stát chladnými individualisty, kterým nezaleží na druhých?
Jak tedy dále ozdravit veřejné finance? Způsobů je mnoho, od těch jednodušších, po komplexnější, vyžadující daleko více práce. To, co se ale v rámci konsolidačního balíčku děje, ale jsou jen plošná, neefektivní řešení. Ano, všichni chceme, aby stát prosperoval, nabízel kvalitní služby. Všichni jistě chceme, aby jsme měli modernější dopravní infrastrukturu, kvalitnější školství, lepší a kvalitnější medicínu, ale aby i stát dokázal bezpečně pomoci těm, kteří se stanou zranitelnými. K tomu ale jsou zapotřebí nemalé finance.
Digitalizace státních aparátů
Toto je velká kapitola sama o sobě, něco se již řeší, a řekl bych, že celkem spolehlivě již k některým žádostem lze použít i systém Jenda, díky kterého dnes lze požádat o příspěvek na bydlení, přídavky na děti a rodičovský příspěvek. Pevně věřím, že se možnosti tohoto systému ještě více rozšíří. Co by ale mohlo výrazně zrychlit některé státní agendy, a i přinést nemalé úspory, je použití umělé inteligence na vyhodnocování žádostí. Dnešní nástroje AI (Artificial intelligence) již umí nějakým způsobem i analyzovat texty např. v PDF souborech, což by mohlo výrazně zrychlit řízení nejen o invalidních důchodech, ale i příspěvcích na péči. Současný systém posuzování totiž stát stojí více peněz, než by měl. Ti, kteří si žádali např. o příspěvek na péči, mi jistě dají za pravdu o kvalitě práce posudkové služby, dokonce o tom bylo i několik článků a reportáží. Právě ona umělá inteligence by na základě analýzy dodaných lékařských zpráv, mohla ony handicapované žadatele odbavit daleko rychleji, a možná i kvalitněji. Ve výsledku by se mohly ušetřit finance, kdy by řízení probíhalo jen jednou, a ne třeba 4×. Ale nebavme se jen o příspěvcích pro nemocné. Takto by šla odbavit téměř ihned jakákoliv jiná žádost.
Takže ano, digitalizace, která vyžaduje vyšší investice, by ve výsledku v horizontu několika let mohla šetřit státní rozpočet. Ale stále to není vše, samotná digitalizace státní správy a progresivní zdanění mezd a platů už se sice zdá, jako slušný směr, pořád to nemusí stačit.
Zrušení daňových úlev a naopak, cílenější pomoc potřebným
Daňové úlevy čerpá v podstatě každý z nás. Ať už se jedná o základní slevu na poplatníka, nebo např. slevu na dítě, či odpočty za úroky na hypotéku, všechny tyto položky, i když je čerpám také, zatěžují také státní rozpočet. Dříve jsem byl proti rušení takových úlev, nicméně dnes si říkám, že pří správném nastavení, teď už vlastně nově uvažované superdávky, by bylo možné tyto úlevy eliminovat, alespoň částečně nebo postupně. Ony parametry pro přiznání této nové dávky jsou ale poněkud štědré, a naopak, někde nejsou. Pokud se v „krizi“ ocitne domácnost, která vlastní dvě nemovitosti, 2 auta a má nějakou hotovost na účtu, rozhodně se nejedná o ty, kteří jsou ohroženi chudobou. Naopak, někdo, kdo je zodpovědný, a má našetřeno třeba 250 tisíc, když žije sám, tak nedostane nic. Tady se nabízí úvaha, jestli je těch 250 tisíc tak moc, v porovnání se dvěma nemovitostmi, kdy lze jednu prodat. Pokud chceme být solidární společnost, je třeba si určit hranici. Chceme být solidárnější více s těma, kdo prostě dostal do vínku „špatné karty“, nebo chceme kompenzovat vysoké standardy?
Nelikvidujme střední třídu enormním zdaněním
Zdánlivě si tato myšlenka protiřečí s progresivním zdaněním, ale to je jen opravdu zdání. Hned to rozvedu. Střední třída je tahounem ekonomiky, neboť při svém zastoupení dělají poměrně velkou část útraty. tato střední třída zaplatí na plošném zvyšování daní nejvíc, a při tom nečerpají žádné dávky od státu. Pokud tato třída začne šetřit na výdajích, odnese to mnoho různých odvětví, které takto generují příjmy do státní pokladny. Pokud na střední třídu dolehne enormní zdanění v kombinaci s nezvládnutou další krizí, např. energie, pak hrozí problém v ekonomice.
Všechny tyto myšlenky jsou pouze velmi obecného rázu, nejsem v žádném případě studovaný ekonom. Na konkrétní podobu oněch myšlenek si vláda poměrně štědře platí armádu všemožných poradců. Věřím, že kdyby se tím někdo začal zabývat do hloubky, mohlo by to alespoň částečně pomoci ozdravit veřejné finance, které jsou od covidu v bídném stavu a současná pětikoalice jim také zrovna moc nepomohla.
Jak jsem již psal výše, všichni chceme nejen fungující státní aparát, na který se můžeme kdykoliv v případě nouze obrátit, ale aby na něj byl spoleh v každém z aspektů fungování společnosti, aby se firmy zde nebály podnikat, a naopak, v případě problémů měly pomoc ze strany státu. Zatím vše tak nějak „funguje“ ale při bližším pohledu na věc uvidíme, že ona pomyslná kolečka se začínají značně zadrhávat. Všichni chceme prosperující zemi, silnou ekonomiku, bezpečné a co možno nejčistší zdroje energií, určitou nezávislost na jiných zemích, a také zároveň silný sociální aparát pro potřebné. Je nejvyšší čas něco s tím dělat, dokud to jde. Nenechme onen pomyslný stroj s názvem „stát“ zadřít se úplně, aby se zastavil.
Sepsáno na základě myšlenek a jako reakce na článek, který byl suprový. Zároveň bych tímto článkem chtěl dát prostor k diskuzi na téma nejen v tomto článku, ale i v původním, kde diskuze není.
