Článek
Co to vlastně znamená, že je společnost postavena na solidaritě? Třeba to, že bohatší odvádějí do systému více peněz než chudší. Co to třeba znamená pro výpočet důchodů? Jednoduše řečeno, čím vyšší máme plat a čím více let odpracujeme, tím vyšší budeme mít důchod. Současně tu také platí přímá úměra, protože odvody se odehrávají ve stanovených procentech z výdělku, a tak čím vyšší plat máme, tím více peněz z něj do systému odvedeme. Protože je však systém solidární, musí být nastaven tak, aby se peníze uhrazené bohatými mohly využít pro občany, kteří se tak dobře neměli, jejich výdělky byly nízké, nebo zkrátka byly jinak znevýhodněni. Proto existují určitá omezení, kterým se říká redukční částky (spíše známe pod označením osobní vyměřovací základ neboli průměrná hrubá měsíční mzda za odpracované roky v současné hodnotě) a ty pak mají vliv na finální výši vypočteného důchodu.
Například pro rok 2024 platí, že se měsíční výdělek do výše 19 346 Kč započítává do důchodu celý (100 %). Kdo měsíčně vydělává mezi 19 346 Kč a 175 868 Kč, tomu se započte už jen 26 % z výdělku. Kdo si vydělá měsíčně nad 175 868 Kč, má smůlu a k tomu se již nepřihlíží.
Ve výsledku se pak výše důchodu stanoví tak, že každý obdrží tzv. základní výměru důchodu, která od 1. 1. 2024 dělá 4 400,- Kč (Základní výměra důchodu je pevně stanovená část důchodu stejná pro všechny důchodce. Její výše je určena zákonem na 10 % průměrné mzdy.) No a k této částce se pak ještě připočte ta část důchodu, tvořená právě z tzv. zápočtů, tedy z toho, kolik jsme kdo odpracoval let, jak vysoké výdělky jsme měli, jak dlouho kdo studoval, byl na mateřské apod.
Podle výše příjmů se každému započte do důchodu jiná částka
Pokud tedy máte celý život nízké příjmy, třeba na úrovni minimální mzdy, započtou se vám do důchodu kompletně celé. Zaměstnanec s nízkými i s vysokými příjmy zaplatí od 1. 1. 2024 celkovou sazbu pojistného ve výši 7,1 % z příjmu (z toho 6,5 % na důchodové pojištění a 0,6 % na nemocenské pojištění). Podle výše příjmů se však každému z nich započte jinak vysoká částka.
Aby to vůči bohatým nebylo až tak kruté, existuje také tzv. maximální vyměřovací základ pro odvody na sociální pojištění, ten je pro zaměstnance i OSVČ stejný. Pro placení pojistného v roce 2024 je to částka ve výši 48násobku průměrné mzdy (tj. 2 110 416 Kč). Pokud si kdokoliv vydělává měsíčně vyšší částku, pak už z toho, co vydělá nad tuto hranici, pojistné neodvádí.
Nejen důchodový systém je solidární
Solidární systém je nejen v důchodovém pojištění, ale také v nemocenském pojištění. Platíme procentuálně všichni stejně, ale ti bohatší odvádějí do systému více než ti chudí, a navíc tu samozřejmě hraje roli i to, že zdraví neplatí méně než nemocní. Protože právě díky tomu, že někteří platí hodně a čerpají velmi málo, může být postaráno o ty, kteří mají příjmy nízké a jsou hodně nemocní. To je solidarita v pravém slova smyslu.
Obdobně se projevuje solidarita i v důchodovém pojištění, kdy někteří jsou od mládí v invalidním důchodu, zatímco jiní odvádějí do systému pojistné po celý svůj pracovní život a zemřou třeba jen pár měsíců před nástupem do důchodu. Míra solidarity je v různých evropských zemích různě velká, ale faktem je, že jen díky solidárnímu systému může být Evropa v mnoha ohledech v porovnání třeba s USA, ke svým občanům poměrně štědrá.
Proč se chováme jako malá bohatá zemička, kterou nejsme?
Až sem by vše bylo tak nějak celkem v pořádku a pochopitelné. Co už ale pochopitelní není, je fakt, že tak malá země, jako je Česko, nemá zavedenou progresivní daň z příjmů. Každý zkušený ekonom vám řekne, že něco takového si mohou dovolit jen bohaté země.
Vláda předvádí harakiri, prodlužuje věk odchodu do důchodu, stejně jako mění způsob jeho výpočtu, jen aby šli občané do důchodu co nejpozději a dostali co možná nejméně. Vláda hospodaří se schodkem a když nějaký resort potřebuje nutně na něco finance, div že se kvůli tomu všichni nepostaví na hlavu, že ty peníze není kde vzít. Dalo by se jmenovat ještě hodně dalších oblastí, kde chybí peníze, a přesto Česko nemá progresivní daň z příjmů. Jak je něco takového vůbec možné?
Podívejme se na jiné malé evropské země
Pěkně srovnatelné je s námi podobně malé Nizozemsko. K této zemi se často vzhlíží jako k určitému ostrůvku sociálních jistot a často se mluví o tom, že jsou Nizozemci někdy až příliš „socialističtí“. Je to malá země s velmi vysokou životní úrovní, ale všichni její obyvatelé si jsou dobře vědomi, že nic není zadarmo. Země má poměrně složitý daňový systém a nejen, že využívá progresivní daň, tedy čím člověk vydělává více, tím více zaplatí na daních, ale má také mnohem vyšší daňové sazby, než má Česko.
Jen pro představu:
Zaměstnanec, který si v Nizozemsku roce 2024 vydělá ročně 80 000 EUR, odvede daň z prvních 75 518 EUR ve výši 36,97 % (to je 27 919 EUR). Ze zbývající části (což dělá 4 482 EUR, tedy 80 000 EUR – 75 518 EUR) zaplatí daň ve výši 49,50 % což je 2 218 EUR. Celkem zaplatí na dani 30 137 EUR (27 919 EUR plus 2 218 EUR). Aby to bylo zcela zřetelné, z ročního výdělku 80 000 EUR, odvede daň ve výši 30 137 EUR.
Vůbec ne malá daň se platí i z akcií a dividend, stejně jako z naspořených financí. Zůstaňme u spoření, to je pro většinu obyčejných lidí nejběžnější forma ukládání finančních prostředků. Pokud získáte ze spoření příjem například 5 000 EUR, odvedete daň ve výši 36 %. Pokud byste získali jen 3 000 EUR, daň by byla 33%.
Odvádíme na důchody a zdravotní pojištění v Česku moc?
Pro srovnání, výše odvodů na důchodové pojištění pro zaměstnance dělá v Nizozemsku v letošním roce 17,9 % z měsíčního příjmu. Odvody mají strop a nikdo nezaplatí ročně více než 38 098 EUR. Člověk se může dobrovolně připojistit, pokud by chtěl, aby manžel/manželka při jeho náhlém úmrtí, pobíral/pobírala vdovecký/vdovský důchod. Pojistné dělá 0,1 % z příjmu. V Nizozemsku také mají Zákon o dlouhodobé péči a ten dává právo na péči lidem, kteří jsou trvale závislí na 24hodinové péči blízkých nebo musejí být pod stálým dohledem. To znamená, že člověk nemůže zůstat sám a navíc je jisté, že tomu tak bude do konce jeho života. Každý se pro takový případ může dobrovolně připojistit a výše pojistného dělá 9,65 % z měsíčního příjmu. Jinými slovy, o člověka může být ve stáří celkem dobře postaráno, ale pěkně si to během pracovně aktivního života zaplatí.
Aby byla informace kompletní, průměrné měsíční pojistné na zdravotní péči jednoho občana v roce 2024 dělá v Nizozemsku 147,34 EUR. Nejlevnější pojištění se spoluúčastí 385 EUR má pojistné ve výši 131,95 EUR měsíčně. Nejdražší zdravotní pojištění s roční spoluúčastí 385 € stojí 170,95 EUR na osobu. Holanďané si mohou vybírat z poměrně velké škály druhů zdravotního pojištění, a proto se cena mění podle toho, co všechno pojistka kryje. Spoluúčast je každý rok stanovena vládou a platí pro všechny typy zdravotního pojištění. Dokud v letošním roce pojištěný nevyčerpá zdravotní služby za prvních 385 EUR, platí z vlastní kapsy.
Do žádného z výše uvedených základních typů zdravotního pojištění nespadá u občanů straších 18 let péče zubaře. Náklady na zubního lékaře a další péči o ústní dutinu (např. dentální hygienistku) pro dospělé ve věku 18 let a starší nejsou hrazeny ze základního pojištění. V některých výjimečných případech je možná úhrada ze základního pojištění, např. se to týká zásahů ústního chirurga nebo úhrady zubních protéz, ale jen u určitých diagnóz.
Jakpak je dnes u nás doma?
Ač jsme země srovnatelně malá, ale nesrovnatelně chudší, žádnou progresivní daň tu nemáme a všichni si platíme 15 % z příjmů. Patnáct procent je částka skutečně hodně raritní, a to i v rámci celé Evropy!
Skuhráme, že nemáme v systému peníze a nevyužíváme progresivní daň? To je téměř na úrovni špatné péče hospodáře. Něco takového si mohou dovolit jen hodně bohaté země. Solidární daň, kterou u nás od roku 2013 hradí lidé s vysokými příjmy, to rozhodně nevytrhne a je spíše směšná.
Výše této daně je 7 %. Neodvádí se z celého příjmu, ale jenom z částky nad limitem pro solidární daň. Limitem je přitom 48násobek průměrné roční mzdy.
Proč nezavedeme progresivní zdanění?
Myslím, že se shodneme, že ve vládě nesedí hloupí lidé. Ba naopak, jsou velmi vzdělaní a inteligentní. Kromě toho jim radí ještě další odborníci, mnozí skutečně špičkoví a nejlepší ve svých oborech. Jak je možné, že při situaci, jaká v českém státním rozpočtu panuje, nebyla už dávno zavedena progresivní daň? Nemůže mě napadnout žádná jiná odpověď než ta, že tito lidé si velmi nadstandardně vydělávají, a to poslední, co chtějí, je platit vyšší daně. Tak platí 15%, občas možná i tu slavnou solidární, či milionářskou daň, ale to je tak vše k čemu jsou ochotní. Raději budou utahovat opasky střední třídě, která ve finále na vše doplácí nejvíce, a proto se stále zmenšuje.
Plyne z toho všeho jedno zásadní ponaučení - když solidární systém, tak tedy solidární a ne tak nějak „napůl“. Ono to platí téměř u všeho. Co se dělá polovičatě, stojí za houby.
Až tedy bude zase někdo vykřikovat, že nejsou peníze a máme deficit státního rozpočtu, stačí si uvědomit, že peníze rozhodně jsou a není jich vůbec málo. Jen bychom se měli začít chovat zodpovědně, a ne si hrát na bohaté Švýcarsko, kterým rozhodně nejsme.
Mimochodem, ono i to bohaté Švýcarsko má ve většině kantonů progresivní daň z příjmu…a to už by rozhodně měl být důvod k zamyšlení.
Anketa
ZDROJE:
