Článek
Článek o dani z cukru ve mně vyvolal spíše rozpaky než nadšení. Ano, obezita je palčivý problém a nadměrná konzumace cukru zdraví rozhodně neprospívá. Státní kasa má vážné potíže, jenže je daň skutečně tou správnou a jedinou cestou, jak tyto problémy řešit? Vzpomeňme si, jak se kuřáci vypořádali s vysokými cenami cigaret. Přestali kouřit? Ne, nakupují v zahraničí. Nevytváříme tím jen další prostor pro státní regulaci a zásahy do našich životů, aniž bychom se skutečně zaměřili na jádro problému?
Srovnání s daněmi z alkoholu a cigaret, které autor uvádí, je zavádějící. Tyto produkty jsou škodlivé samy o sobě, bez ohledu na míru jejich konzumace. Cukr je naopak přirozenou součástí stravy a jeho škodlivost se projevuje až při nadměrném příjmu. Stejně tak argument o „normálnosti“ daně ve světě neobstojí. To, že něco dělá většina, z toho nedělá automaticky správnou věc. Mnoho zemí například zavedlo plošná omezení v době pandemie covidu, která se nakonec ukázala jako neúčinná, ne-li kontraproduktivní. Nicméně, covid byl něco, co nikdo neznal, a nevěděl, jak reagovat.
Zavedení daně z cukru by s největší pravděpodobností dopadlo nejvíce na ty nejchudší, pro které jsou slazené nápoje často jedinou dostupnou a levnou „pochoutkou“. Naopak movitější vrstvy si sladké pití dopřejí i s daní, takže dopad na jejich spotřebu bude minimální. Je tohle sociálně spravedlivé? Místo, abychom trefovali peněženky těch nejzranitelnějších, měli bychom hledat cesty, jak jim zdravější stravu zpřístupnit. Už teď, když člověk chce nakoupit zdravě a kvalitně, má opravdu co dělat.
Snížení DPH na ovoce a zeleninu zní lákavě, ale musíme zajistit, aby se peníze skutečně dostaly k farmářům a nepropadly v kapsách supermarketů. Podporujme lokální a regionální produkci potravin, zkracujme distribuční řetězce a budujme systém farmářských trhů, kde si lidé budou moci koupit čerstvé a kvalitní potraviny přímo od lokálních producentů.
Daň z cukru je jednoduché, populistické řešení komplexního problému. Místo abychom lidem vnucovali, co mají jíst a pít, raději je vybavme informacemi, dovednostmi a motivací, aby se rozhodovali sami za sebe. Ať je naše volba sladká, nebo hořká, měla by být vždycky naše.
Sůl nad zlato? Ani náhodou!
Zatímco se pozornost obrací k cukru, často zapomínáme na dalšího „bílého zabijáka“ – sůl. Nadměrná konzumace soli je spojována s vysokým krevním tlakem, kardiovaskulárními chorobami, onemocněním ledvin a dalšími zdravotními problémy. Přitom denně konzumujeme mnohem více soli, než je doporučené množství. Skrývá se nejen ve slaných pochutinách, ale i v pečivu, sýrech, uzeninách a mnoha průmyslově zpracovaných potravinách. Často si ani neuvědomujeme, kolik soli vlastně sníme. Řešením není jen omezovat solení při vaření, ale především se vyhýbat přesoleným polotovarům a číst etikety na potravinách. Volme čerstvé suroviny a připravujme si jídlo doma z kvalitních surovin. Naše srdce a cévy nám poděkují.
Dietní stravování není vůbec levné
Zastánci zdravého životního stylu rádi propagují hesla typu „Jezte zdravě a budete se cítit skvěle!“. Realita je ale taková, že dietní stravování není levnou záležitostí, a pro mnoho lidí se stává finančně nedostupným luxusem. Ceny čerstvého ovoce a zeleniny, kvalitního masa, ryb a bezlepkových produktů letí strmě vzhůru a pro nízkopříjmové rodiny je stále těžší dát dohromady zdravý a vyvážený jídelníček.
Zvláště složitá je situace pro lidi s dietními omezeními, například pro celiaky. Bezlepkové potraviny jsou často několikanásobně dražší než jejich „běžné“ ekvivalenty a i základní bezlepková strava se prodraží. Podobně to platí i pro další specifické diety, například pro diabetiky, alergiky nebo lidi s onemocněním ledvin či jater. Tito lidé jsou často odkázáni na drahé speciální potraviny a doplňky stravy, které si ne každý může dovolit. Je proto nutné hledat cesty, jak dietní stravování zpřístupnit všem, například formou dotací na vybrané potraviny, podporou lokální produkce bezlepkových a dalších speciálních potravin nebo zavedením daňových úlev pro osoby s chronickými onemocněními vyžadujícími dietní stravování.
Na závěr bych rád dodal, že zdraví občanů nelze řešit tím, že budeme vymýšlet nové daně, nebo něco danit víc. Pokud bychom měli řešit plošně zdraví všech, bylo by to nutné ve formě zákazu užívání daných produktů. Jestli by to byla správná cesta je otázka, jak by lidé reagovali. Pro někoho je bohužel cigareta formou uklidnění, pro někoho je to sladký zákusek, pro někoho zase sáček chipsů.
Zdroje: https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-sul-muze-mit-na-lidske-zdravi-horsi-dopady-nez-cukr-40345137
https://www.denik.cz/zdravy-zivot/cukr-sul-zdravi-21230613.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-kilo-mouky-za-110-korun-zdrazovani-tvrde-dopada-i-na-pacienty-s-celiakii-220245
