Článek
Překvapením bylo, že ten svět netvořili mladí lidé, ale spíš starší, často i než my. Vlastně mě to mohlo napadnout, když jsem četl, že jde již o 41. mezinárodní setkání autorů a příznivců fantastiky. Součástí je i vyhlašování Ceny Karla Čapka, na kterou jsem byl nominován za sci-fi novelu o křižácké výpravě v husitském Žatci v roce 1421. Při registraci jsme dostali igelitku s materiály a prospekty, jmenovitě časopis ABC, lidově „ábíčko“, které jsem jako kluk odebíral a miloval, dále časopis Pevnost, s podtitulem „váš průvodce fantastickými světy“, měsíčník sci-fi, fantasy a hororu XB-1, sborník fantasy povídek Žoldnéři fantasie a taky placku Fénixconu. Ubytovali jsme se v osmém patře a vyrazili jsme na večeři do hotelové restaurace, kde to hučelo jako v úle a bylo znát, že všichni se tu už znají. Asi se dlouho neviděli, neboť ty přátelské hovory byly spontánní a srdečné. Dal jsem si smažený sýr s bramborem za 205 Kč, což mi přišla na čtyřhvězdičkový hotel velmi slušná cena, Jana řecký salát a k tomu pivo. Kromě Plzně tu točili i místní Kotel, velmi dobrý. A tak jsme si dali i druhý a třetí a kolem desáté se odebrali na pokoj.
Přednášky
Další den jsme zahájili přednáškou Neny Turner na téma Dystopická fantasy. Přednášky probíhaly paralelně ve dvou sálech, ten náš se postupně zaplňoval a Petra Stoláriková alias Nena Turner s červenýma vlasama vyprávěla, jak napsala dlouhou dystopickou knihu o tom, že v budoucnosti ženy a muži žijí odděleně, a pak o dystopiích v literatuře a filmu obecně. Je jí třiatřicet, je z Prešova a suverénně vedla přednášku, která se občas měnila v debatu. Přednášky tady vůbec jsou fenoménem. Už názvy vás pohladí a odvedou ze světa plného každodenní upachtěnosti do toho snového, ideálního: například Paroplavba, jeden z fenoménů doby Julese Verna, probouzí dávno zasuté vzpomínky na dětství s verneovkami. A ještě jednou Jules Verne, tentokrát jako největší steampunkový spisovatel, a to z pohledu finančního, divadelního i kosmického v podání Jiřího Walkera Procházky. Dále Volání Cthulhu (což byl gamebook naživo). Anebo přednáška To nejzajímavější z portugalských legend, kde se mimo jiné dozvíte, co má společného Odysseus a Lisabon či jak odčarovat zakletou Maurku. V přednášce Nesmrtelnost ve světě J. R. R. Tolkiena zase zjistíte jaké otázky a problémy nesmrtelnost do Tolkienova světa přináší. Ale najde se tu i žhavá současnost, třeba v přednášce Doba nanotechnologická. Opravdu přijde po době kamenné, bronzové a železné? O tom přednášel Dr. Jan JaRon Tomaštík, který tento výzkum krom Fyzikálního ústavu a Univerzity Palackého studoval na Fulbrightově stáži v USA na VTech univerzity.
Intermezzo: vánoční trhy
Následovaly další a další přednášky, ale my jsme si zpestřili pobyt v Brně předvánoční návštěvou adventních trhů, které jsou v Brně hned dva. Šalina nás převezla do úplně jiného světa, a bylo to tam, troufám si říci, hezčí a pohodovější než v Praze. Neprodírali jsme se mraky turistů, svařáček se dal koupit za 70 Kč, v jednom stánku dokonce za 50 Kč, tam bylo veselo. Dali jsme si obří bramborák, nakoupili nějaké vánoční dárky. Dýchlo na nás Brno se vším všudy, třeba už jenom nápisy „svařáček bílýý“ anebo „nepijte vodu, roztrhne vás mráz“.
Černý měsíc
Na hotelových chodbách se prodávaly suvenýry, přívěsky či záložky do knih a spousta sci-fi a fantasy knížek. Jedna mezi nimi vynikala. Měla rovných tisíc stránek, stála 750 Kč, napsal ji Filip Beneš, mladý muž, který ji sám i vydal a prodával. Jana, která z nedávné doby věděla, jaké je to stát u stánku se svojí knížkou, neodolala, a tak jsme ji koupili i s věnováním. Její název je Černý měsíc, podtitul Minulost a je to zatím první část příběhu prince Ramiela a jeho pěti přátel z fantasy světa ve stínu nefritové záře černého měsíce. Nedalo mi to, a nahlédl jsem i na autorovy webové stránky. Dozvěděl jsem se, že Filip Beneš patří do generace porevolučních dětí vyrůstajících na příbězích ze světa Pána prstenů, knihách o Eragonovi nebo Harrym Potterovi. Odmalička sepisoval vlastní příběhy, po několika letech v Manchesteru pracoval zpátky v Česku jako editor a jazykový korektor. Ve svých 34 letech se rozhodl přestat psát „do šuplíku“ a vydal svou první, a hned tak mohutnou knihu. Připomnělo mi to nejen příběh Neny Turner, ale trochu i mých dvou dcer. Ta mladší získala kdysi na podobném conu, věnovaném doktoru Who, dva roky po sobě cenu čtenářů, a ta starší napsala Zlatého draka, fantasy knihu, která v šuplíku zůstala, protože dcera se vydala na vědeckou dráhu. Možná je to zatím málo známý (aspoň pro mne) fenomén: my jsme měli Vinnetoua a Old Shatterhanda, oni mají elfy a draky.
Návrat do Minulosti, v budoucnosti
Poslední přednáška se jmenovala Návrat do minulosti, v budoucnosti. Oba konferenční sály se při ní spojily do jednoho, a i tak bylo plno a Robert Waschka přednášel o sebeobraně a bojových uměních, což doprovázel názornými ukázkami. Dozvěděli jsme se toho hodně o boji zblízka, že v zákopech stále dochází na nože a lopatky, moderní sebeobrana se vrací k principům renesance, středověku i antiky a taky jak se to vše promítá ve sci-fi a fantasy literatuře.
Vyhlášení výsledků
Novela Poslední křížová výprava se odehrává během tří dnů žateckých slavností chmele – Dočesné – a zároveň paralelně ve středověkém husitském Žatci, který roku 1421 odráží druhou křížovou výpravu. Vypravěčem je reportér Matěj Jordán, který se ocitne v časové smyčce, jež jej opakovaně vrací do středověku. V současném Žatci se setkává s kamarádem z dětství Robertem, dnes ředitelem městského muzea a šéfem skupiny historického šermu, záhadnou dívkou Veronikou, která mu zkříží cestu vždy v rozhodujícím okamžiku, anebo také cestovatelem a vynálezcem Mikym, který ví víc, než se zdá. Ve středověku pak hlavně s husitským hejtmanem, který jej nejprve chce popravit, ale když uvěří, že Matěj přichází z budoucnosti, spřátelí se a společně vytvoří plán, jak mnohonásobnou křižáckou přesilu přimět k útěku. Porážka křižáků u Žatce mě fascinovala odmalička a poprvé jsem o ní zkoušel psát už někdy před dvaceti lety. Až loni na podzim jsem rukopis dokončil. Inspiraci jsem nasával nejen procházkami po rodném městě, které bylo čerstvě v UNESCO, ale i v báječném Mederově domě. Zhruba o rok později se dozvěděl, že rukopis byl nominován a v sobotu 6. prosince čekal na vyhlášení výsledků. Figurku mloka za novelu Síně tváří si odnesla Lucie Matějíčková. Skončil jsem druhý, ale zklamaný jsem nebyl, naopak.
Jak znovu vstát z popela
Existují akce, kam člověk jede s očekáváním jistého kulturního obohacení, a pak ty, kam se jede prostě nechat spálit. V dobrém slova smyslu, samozřejmě. Třeba Fénixcon. Stačí jednou vkročit dovnitř a máte pocit, že na vás někdo foukl hrst dračího prachu – a najednou se ocitnete v nadpřirozené směsi kostýmů, deskovek, a přednášek o nesmrtelnosti. To je totiž zvláštní vlastnost všech conů: dokážou zázračně ohnout časoprostor. Atmosféra, kde se každý trochu mění v popel, jen aby z něj zase vstal. Všední já shoří už u vstupu. Učitelé se mění v čaroděje, programátoři v paladiny. A pak jsou tu lidé, kteří opravdu plní conové proroctví: přijdou v pátek večer, rozzáří se jak runa na elixíru, celou noc hrají deskovky, v sobotu přednášejí, v neděli se účastní turnaje a v pondělí jdou do práce, kde kolegové nechápou, proč mají ve tváři ten lehce spálený, ale spokojený výraz. To je totiž výraz člověka, který zažil malé znovuzrození. Možná proto je Fénix ideální symbol. Nejen kvůli té komiksové majestátnosti – vzlétnout, shořet, vzlétnout – ale i proto, že každý, kdo se tam objeví, má možnost na chvilku zapomenout na běžný svět. A připomene si, že fantazie je sval. A že když se cvičí v davu dalších nadšenců, bolí to o poznání méně.
Zdroje:
Webové stránky Černý měsíc
