Článek
Houbaření je česká národní meditace
Houbaření, tedy procházka lesem, která má i praktický užitek, je v Čechách velmi oblíbená podzimní kratochvíle. Statistici kdysi spočítali, že na průměrnou českou rodinu se nasbírá ročně asi osm kilogramů hub. Místa na houby jsou přísně střeženým tajemstvím. Kdo je prozradí, riskuje, že na něj padne strašlivá kletba – totiž že najde na svém „fleku“ prázdno.
Samotné hledání hub je zvláštní meditace. Oči těkají po mechu a klestí, uši slyší vlastní dech, všechno ostatní mizí. Najednou se člověk stane malým detektivem: podezřelý hrbolek v mechu, záhadná barva mezi listím – a pak to přijde. Objeví se hřib, majestátní a hrdý, jako by čekal právě na vás.
Jak houby vznikly?
Jedna z pohádek Boženy Němcové je o tom, jak putovali Pánbůh a svatý Petr po zemi mezi chudými lidmi. Chudí lidé vždy nabízeli poutníkům koláč a Pán, věda, že nemají sami dost pro sebe, odmítal. Ale Petr, vždy když se Hospodin otočil, sebral nenápadně koláč a když k němu byl zády, ukousl z něho. Pánbůh se však vždy k Petrovi otočil tak, že nestačil své sousto polknout, a protože musel odpovědět na jeho otázku, vždy je vyplivl. Tak byla cesta za nimi lemována sice chutnou, ale nevábnou hmotou, až se Hospodin, který samozřejmě vše od počátku pochopil, rozzlobil na Petra a pravil: „Ať se z tvých lakotných soust stane něco, z čeho budou mít chudí lidé užitek.“ A tak vznikly houby.
Bedla je stará od narození
O houbách ráda píše i polská spisovatelka Olga Tokarczuková. V románu Denní dům, noční dům například popisuje, proč jsou houby hypnotizérky, anebo že „bedla je stará už ve chvíli, kdy vyráží ze země v podobě bílé pokličky“. Nabízí také houbové recepty, mimo jiné na dort z muchomůrky červené (což nedoporučuji, pokud nejste kovaný mykolog) a takto se vyznává: „Kdybych nebyla člověkem, byla bych houbou.“
Bedla je stará už když vyrazí ze země…
Houby jsou propletený život
Polská spisovatelka není zdaleka jediná, kdo obdivuje svět hub. Britský biolog Merlin Sheldrake ve své knize Propletený život píše o houbách způsobem, který uchvátil mnohé čtenáře.
Houby v Sheldrakově podání nejsou jen ty hnědé kloboučky, které si odnášíme z lesa. Jsou to podzemní sítě, které propojují stromy. Jsou to zároveň neviditelní diplomaté, kteří zajišťují rovnováhu v lese. Jsou to alchymisté rozkladu, co mění smrt v život. A jsou také spiklenci, kteří zpochybňují naše představy o tom, kde končí jeden organismus a začíná druhý. Sheldrake umí popsat mycelium jako podzemní internet, který běží dávno předtím, než jsme my vůbec vymysleli elektřinu. A umí to dělat tak, že začnete přemýšlet, jestli nejsme my lidé jen taková odbočka v rozsáhlejší síti života, kde hlavní roli nehrajeme my, ale houby.
Last of Us
Je to skoro hororová představa a seriál The Last of Us (2023, HBO) natočený podle stejnojmenné videohry práv s něčím takovým pracuje. Odehrává se v blízké budoucnosti, kdy svět zdevastovala pandemie parazitické houby. Ta v realitě napadá hmyz, ale v příběhu zmutovala a začala ovládat i lidi. Nakažení se mění v agresivní „infikované“ a civilizace se rozpadla. Jednou z hlavních postav je čtrnáctiletá dívka, která je jako jediná imunní vůči infekci.
Boletus Arcanus
Námětem pro umělecké dílo trochu fantastického střihu se houby staly i v Česku. Nejde však o horor. Kniha Boletus arcanus od Miloše Urbana (vydána v roce 2011) je trochu fantastický román, který míchá prvky záhady, společenské kritiky a magického realismu, vše navázané na houbaření. Hrdinou je mladý nakladatelský redaktor, který objeví v lese záhadný hříbek – Boletus arcanus. Ta houba má neobvyklé účinky: člověk díky ní může získat mládí, krásu, zvýšenou sexuální atraktivitu, charisma atd. Ale s těmito výhodami přichází i závislost, dilemata a nebezpečí. Hlavní hrdina musí řešit, jestli v této „magické závislosti“ pokračovat, nebo se pokusit vrátit do běžného života.
Tohle není Boletus arcanus
Hřib kavkazský
Také se vracím do běžného života a dovoluji si připojit historku, kterou jsem zaznamenal před více než deseti lety jako redaktor tehdy vycházejícího Regionu Rakovnicko. Objevil jsem tenkrát, že Kněževes – nenápadný městys nedaleko od Rakovníka je proslulým poutním místem pro houbaře z celé republiky. A nejen pro ně, houby si jezdí fotit a filmovat například i televizní filmové štáby. Vyskytuje se tu totiž vzácný hřib kavkazský – a to v nijak malém množství. V některých letech tu vyrostlo víc než tisíc exemplářů. Vzácné hřiby na kněževeském náměstí určitě nepřehlédnete. Už z dálky na ně upozorňují cedulky s popisky. O tom, jak se vzácný hřib kavkazský do středočeského městysu dostal, se vedou diskuse. „Někdo říká, že je přinesli kozáci na botech, ale moc bych tomu nevěřil,“ svěřil se mykolog Vladimír Bazika, otec kněževeského houbařského zázraku. „Hřib kavkazský určil známý německý mykolog teprve v roce 1985,“ dodává Bazika. Na kněževeském náměstí rostou v parku také hřiby koloděje, kterým se říká i kovář, anebo, jak dodává Bazika, se pro ně vžil na Rakovnicku i název strakoš. „Zpočátku jsem nevěděl, že je to hřib kavkazský, ale viděl jsem, že se nějak liší, tak jsem poslal vzorek do Prahy,“ vzpomíná Vladimír Bazika. „Napsal mi tehdy předseda mykologické společnosti, který houbu určil jako hřib koloděj, poddruh kavkazský. Pak se ale dohodl s vedoucím mykologického oddělení v Národním muzeu, že je to hřib kavkazský.“ A proč se hřibům kavkazským daří právě zde? „Rostou v symbióze s lipama, houbová vlákna v zemi si vzájemně dodávají výživu s kořínky stromů,“ vysvětlil Vladimír Bazika. Pointu příběhu jsem si nejspíš přinesl na botách do vlastní zahrady. Od příštího roku tu totiž každoročně pod lípami začali růst hřiby s barevnou nohou, které velmi připomínali ty kavkazské. Takže možná ta teorie o ruských vojácích není až taková báchorka.
Láska a houby prochází žaludkem
Hřib kavkazský jsem nikdy neochutnal, ostatně celkově jsem houby mnohem raději sbíral, než jedl. Smaženice mi „rostla“ v puse a houby chutnaly jen ve stopovém množství v omeletě anebo pod masem. S přibývajícím věkem se i tohle mění, a houby se už i u nás suší, nakládají, smaží, dusí, zamrazují. Nejlepší recept na houby jsem kupodivu při tak starobylé činnosti našel díky internetu. Objevil jsem houboráky, tedy bramboráky, do kterých se přidají houby a když je moje žena skutečně připravila, pochutnala si celá rodina. Když teď vyrážím do lesa s vědomím, že ty sametové kloboučky jsou nejen estetické, opředené mnoha příběhy, ale i chutné na mnoho způsobů, získalo pro mě houbaření přidanou hodnotu.
Zdroje:
Denní dům, noční dům, napsala Olga Tokarzcuková
Propletený život, napsal Merlin Sheldrake
Boletus Arcanus, napsal Miloš Urban
