Hlavní obsah

Stalin tiskl falešné dolary. Podvedl s nimi i chicagské gangstery

Foto: A. Savin, CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs), via Wikimedia Commons

Budova na Lubjance v Moskvě, kde sídlila OGPU. Podle Krivického se v jejích útrobách tiskly falešné americké stodolarovky.

Na začátku 30. let tiskla OGPU v Moskvě falešné stodolarovky tak dobré, že je americké banky léta braly. Aby je udali, koupili Sověti v Berlíně banku a v Chicagu se spolčili s podsvětím.

Článek

Dvacátého třetího ledna 1930 vystoupil Walter Krivickij, sovětský zpravodajský důstojník, z vlaku na cestě z Vídně do Říma, aby si koupil noviny. Přes celou horní část stránky Berliner Tageblattu stál titulek: „Kdo padělá dolary?“ V Berlíně se objevily falešné stodolarové bankovky a stopa vedla k jistému Franzi Fischerovi, který se v březnu 1929 vrátil z Ruska.

„K čertu,“ řekl si Krivickij, „to musí být naše věc.“

Fischera znal od roku 1920. Věděl, že léta pracuje pro sovětskou vojenskou rozvědku, a byl si jistý, že je to idealista, který by pro vlastní zisk nikdy nepadělal. Musel to dělat na rozkaz.

Tiskárna v útrobách OGPU

V letech první pětiletky nakupoval Sovětský svaz ve velkém stroje v cizině a v Moskvě zoufale chyběly devizy. Shánění dolarů měla na starost i OGPU, brutální sovětská tajná policie, která zatýkala, vyslýchala, mučila a posílala lidi do táborů bez soudu. Roku 1934 ji pohltil lidový komisariát vnitra, NKVD, a pod tímto jménem řídila Stalinův velký teror. OGPU měla zvláštní valutový úřad, který dolary z lidí doslova vymačkával. Sovětským občanům, kterým posílali peníze příbuzní z Ameriky, se říkalo „dolarová inkvizice“: mnohé zavřeli a mučili, dokud z ciziny nepřišlo výkupné.

Podle Krivického šel Stalin ještě dál. V hlubinách OGPU v Moskvě postavil tiskařské stroje, na kterých se tiskly americké stodolarovky na zvláštním papíře dovezeném ze Spojených států. Za několik let jich do světa poslali asi za deset milionů dolarů, v dnešních penězích zhruba dvě stě milionů USD. Falešné bankovky se objevily v Šanghaji, San Francisku, New Yorku, Havaně, Varšavě, Ženevě, Vídni i Bělehradu, a byly tak dobré, že je bankovní úředníci v Americe přijímali za pravé ještě dlouhá léta.

Krivickij v tom viděl Stalinův starý rukopis. Než se stal diktátorem, organizoval pro bolševickou stranu „expropriace“, tedy bankovní přepadení. Při jednom v Tiflisu vybuchlo v ulici osm bomb a bolševická stranická pokladna získala 341 000 rublů.

Banka z roku 1846

Aby falešné dolary vypadaly důvěryhodně, nestačilo je jen vytisknout. Bylo potřeba je dostat do bank. Na podzim 1929 koupila skupina „kanadsko-amerických podnikatelů“ starý berlínský bankovní dům Sass & Martini, založený roku 1846. Brzy ho přeprodali a nakonec skončil u Paula Rotha, bývalého komunistického radního, o kterém Krivickij věděl, že je důvěrníkem sovětského velvyslanectví. Krivickij ten vzorec znal: přesně takovou kulisu stavěly sovětské tajné služby do výlohy.

Desátého prosince 1929 vyměnil Franz Fischer v Sass & Martini stodolarovky za 19 000 dolarů. Banka je uložila u Deutsche Bank a ta část poslala do New Yorku. Tam si jich všimli, protože byly ve velkém formátu, který se už nevydával. Pod mikroskopem se ukázalo, že jsou to padělky. Dvacátého třetího prosince přišel do Berlína telegram, že jde o nejlepší napodobeninu, jaká kdy byla odhalena.

Foto: Bureau of Engraving and Printing, vláda USA, volné dílo, via Wikimedia Commons

Pravá stodolarová bankovka série 1914

Berlínská policie na banku udeřila. Všechny obchody vedly k Fischerovi a Fischer zmizel. Jeden vysoký německý úředník tehdy prohlásil, že ta banda musí mít někde velkou tiskárnu s celým štábem odborníků. Policie hledala v Polsku a na Balkáně. Krivickij si říkal, jak dlouho potrvá, než se podívají do Moskvy.

„Ničevo! Hospodář je v tom“

V Římě se měl Krivickij setkat s Vladimirem Tairovem, Stalinovým osobním zmocněncem pro tajné služby. V Tivoli na něj vyrukoval rovnou: z té berlínské věci bude mezinárodní skandál, který rozvrátí celou zpravodajskou síť.

Tairov pokrčil rameny: „Ničevo!“ To nenapodobitelné ruské slovo znamená „nic“, ale také „ale co, na tom nesejde“. A dodal: „Netrapte se tím. Hospodář je v tom. Snad si nemyslíte, že by se hoši ze čtvrtého oddělení do něčeho takového pustili bez pokynu od Stalina!“

Krivickij nepovolil. Platební styk je dnes věcí bankovního úvěru, hotovými penězi se daleko nedojde, a kdo na ten nápad přišel, je podle něj barbar. Tairov se bránil, že akce byla myšlena hlavně pro Čínu, kde se pouštějí do oběhu miliony.

Mezitím přicházely zprávy ze všech koutů světa. Ženeva hlásila padělky ve Švýcarsku, Havana sto tisíc falešných dolarů za jediný týden, Lvov velké množství v jedné bance. V Antverpách zatkli tři padělatele, Rumuna, Maďara a Čecha, a v Těšíně na polsko-české hranici sedm pašeráků. Nakonec přišel z Moskvy rozkaz: celou věc má zlikvidovat Krivickij.

„Jsem vyřízený člověk“

Ve Vídni uviděl Fischera naposledy před odjezdem. Vysoký, kdysi elegantní muž, známý milovník automobilových závodů, měl teď falešný knír a nedbalé šaty. „Jsem vyřízený člověk,“ řekl mu. Věděl, že ze Sovětského svazu ho už nikdy nepustí, a věděl také, že kdyby zůstal v cizině, Stalin si nemůže dovolit nechat ho naživu. Přes Rumunsko a Turecko pak odjel s falešnými pasy do Oděsy.

Jeho nadřízený, Lotyš s krycím jménem „Alfred“, se v kavárně Künstler pořád hájil: „Tohle jsou pravé peníze. Opatřil jsem týž papír, jaký používají ve Spojených státech. Jediný rozdíl je, že se to tiskne na našich strojích, a ne ve Washingtonu.“

V Moskvě pak Krivickému šéf vojenské rozvědky Jan Berzin poděkoval objetím. Když Krivickij namítl, že padělání není nic pro mocný stát, Berzin odsekl: „Netiskl Napoleon britské bankovky?“ Krivickij v tom slyšel hlas samotného Stalina.

Chicagská dohra

Krivickij si myslel, že je po všem. Mýlil se. Na podzim 1932 se objevil v New Yorku Valentine Gregory Burtan, čtyřiatřicetiletý kardiolog z Midtown Hospital a tajný komunista. Známému z chicagského podsvětí, Hansi Dechowovi, svěřil sto tisíc dolarů ve stodolarovkách: prý je dostal od pacienta z Rothsteinova gangu a v New Yorku je měnit nechce.

Osm chicagských vyděračů si bankovky nechalo prohlédnout bankovními úředníky, a ti je prohlásili za pravé. Dohodli se na třiceti procentech z výtěžku a před Vánoci 1932 je začali měnit v chicagských bankách. Jenže stodolarovky starého formátu dorazily do Federální rezervní banky a odborník tajné služby je poznal jako padělky z berlínské řady.

Gangsteři zuřili, že je někdo podvedl. Byli si jistí, že ty peníze jsou pravé. Zbylých čtyřicet tisíc vydali federálním úřadům, nabídli spolupráci a podle New York Times slíbili, že Burtana „provezou“ – v gangsterské řeči odvezou autem a zabijí.

Dechowa mezitím na rohu Central Parku oslovil neznámý muž, ať okamžitě odjede do Evropy, jinak ho provezou také. Nevěděl, že je to agent OGPU, kterého na něj poslal Burtan. Místo do Evropy odletěl do Newarku, tam se nechal zatknout a dovedl americké agenty k Burtanovi.

Burtana v květnu 1934 v Chicagu odsoudili k patnácti letům a pokutě 5 000 dolarů. Nic neprozradil, ani svého spojence, ani Moskvu. Žalobci byli přesvědčeni, že jednal pro Sověty, ale důkaz nepředložili. „Stalin vyšel ze svého padělatelského podniku se vztyčenou hlavou,“ napsal Krivickij.

Kolyma

Franz Fischer dostal v Sovětském svazu nové jméno. Do komunistické strany ho nepřijali. OGPU ho poslala jako předáka na Kolymu, na samý severovýchod Sibiře. Přátelé mu nějakou dobu posílali balíky s teplým šatstvem. Na jejich zprávy nikdy neodpověděl.

V roce 1935 ho Krivickij potkal v Moskvě a málem ho nepoznal. Fischer se na Sibiři oženil s dívkou z vyhnanství a měl s ní dítě. Na společnou práci si skoro nevzpomínal, všechen oheň z něj vyprchal. „Převlek, který si nasadil ve Vídni, jako by k němu přirostl,“ napsal Krivickij. Už nikdy ho neviděl.

Jak skončili ostatní

NKVD Tairova zatkla v srpnu 1937 a o rok později byl zastřelen. Lotyš „Alfred“, vlastním jménem Alfrēds Tiltiņš, bojoval ve Španělsku, v listopadu 1937 byl zatčen a zemřel roku 1942 v sovětském táboře. Jan Berzin, který Krivickému děkoval objetím, se v létě 1937 vrátil ze Španělska znovu do čela vojenské rozvědky. V květnu 1938 ho zatkla NKVD a 29. července 1938 ho zastřelili. Rehabilitován byl v roce 1956.

Jediný, kdo z té historie vyvázl, byl Burtanův americký spojenec Nick Dozenberg. Krivickij slyšel, že ho smetla čistka. Podle edičních poznámek českého vydání ale roku 1940 vypovídal před výborem americké Sněmovny reprezentantů a zemřel roku 1954 na Floridě.

Prameny

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz