Hlavní obsah

Stalinovi napsal, že končí. Agenta Reisse pak čekalo dvanáct kulek

Foto: Harris & Ewing, Library of Congress (LCCN 2016876390), volné dílo, via Wikimedia Commons

Walter Krivickij (vlevo) vypovídá 11. října 1939 ve Washingtonu před sněmovním výborem. O vraždě svého přítele Ignace Reisse napsal v knize vydané týž rok

V červenci 1937 vrátil sovětský špion Ignace Reiss Stalinovi vyznamenání a oznámil, že odchází. Za sedm týdnů ležel u švýcarské silnice. Jeho rodině měla přítelkyně přinést bonbony se strychninem.

Článek

V noci na 4. září 1937 našli u silnice z Lausanne do Chamblandes tělo asi čtyřicetiletého muže. Měl pět kulek v hlavě a sedm v těle, všechny ze samopalu. V sevřené dlani držel pramen šedivých ženských vlasů. V kapse měl jízdenku do Francie a československý pas na jméno Hans Eberhardt.

Pařížský Matin o tom druhý den psal jako o záhadné vraždě Čechoslováka. Jeden čtenář v městečku Breteuil nedaleko Paříže ale věděl hned, o koho jde. „Tak dostali Ignace Reisse!“ napsal později. Ten čtenář se jmenoval Walter Krivickij, byl šéfem sovětské vojenské rozvědky v západní Evropě a tušil, že je na řadě.

Dopis, který neměl nikdo otevřít

Reiss a Krivickij se znali od dětství v Haliči a oba sloužili léta v sovětské rozvědce v cizině. Reiss vystupoval pod krycím jménem Ludwig. Když v Moskvě začaly procesy se starými bolševiky, přestal věřit, že Stalin ještě slouží revoluci. Komunistou zůstal, jen už ne tím Stalinovým.V květnu 1937 přijel za Krivickým do Haagu a mluvil o tom, že by nejraději odešel někam, kde se na něj zapomene. Krivickij mu to tehdy rozmlouval: Stalinové přijdou a odejdou, Sovětský svaz zůstane.

V sobotu 17. července odevzdal Reiss v Paříži dva dopisy agentce sovětské obchodní mise Lidiji Grozovské, aby je poslala do Moskvy. Byl si jistý, že je ve Francii nikdo neotevře. Hlavní byl adresován ústřednímu výboru strany, tedy Stalinovi:

„Dopis, který vám dnes adresuji, jsem měl napsat už dávno. (…) Ne, dál už nemohu. Vracím se ke svobodě.“

V dovětku vracel Řád rudého praporu, který dostal roku 1928. Nosit ho zároveň s katy nejlepších představitelů ruského dělnictva je prý pod jeho důstojnost.

Dopisy do Moskvy neodešly. Ještě týž večer je měl v ruce Sergej Špigelglas, zástupce šéfa zahraniční rozvědky, kterého do Evropy poslali s plnou mocí vyčistit zahraniční sítě a nezastavit se před únosem ani vraždou.

„Za Reisse odpovídáš ty“

Špigelglas si Krivického zavolal na výstaviště pařížské světové výstavy a dopisy mu ukázal. Pak řekl větu, která byla zároveň nabídkou i výhrůžkou: „Víš, že za Reisse odpovídáš ty. Tys ho přivedl do strany a tys za něj ručil.“

Reiss měl podle hlášení ráno odjet z Francie, takže se muselo jednat ještě tu noc. Špigelglas nejdřív naznačoval a potom řekl otevřeně, že Krivickij může svou věrnost dokázat tím, že pomůže věc „vyřešit“. Krivickij odmítl. Ve vzpomínkách píše, že právě v tu chvíli pochopil, že jeho služba skončila: „Stalin totiž sovětským agentům nedovoluje svou službu opustit.“

Čtyři telefonáty po půlnoci

Špigelglas se během noci několikrát odešel poradit se s někým do vedlejšího pavilonu. Krivickij toho využil. Zavolal Reissovi do hotelu, a jakmile se na druhém konci ozvalo „Haló“, zavěsil. Mezi jednou a třetí hodinou ranní to s dalším Reissovým přítelem udělali čtyřikrát. Mělo to být varování a Reiss mu porozuměl. Ráno byl pryč.

V pondělí přišel Krivickému dopis na rozloučenou. V úterý ve tři ráno ho vzbudil telefon. Volal Špigelglas: „Dostals dopis?“ Krivickij si na něj v rozespalosti nevzpomněl a popřel to, potom ale dopis vydal. Pozdě, od té chvíle už byl pro Moskvu Reissovým spoluviníkem.

Bonbony, které nepředala

Reiss se skrýval ve Švýcarsku. Dostat se k němu mohl jen někdo, komu věřil. Byla to Gertrude Schildbach, německá komunistka a sovětská agentka v Itálii, která pro něj pracovala už v Berlíně. Chodila k Reissovým jako přítelkyně a hrávala si s jejich dítětem.

Špigelglas jí dal krabici čokoládových bonbonů se strychninem. Měla ji přinést rodině. Švýcarská policie krabici po vraždě našla nedotčenou mezi věcmi, které Schildbach nechala v lausannském hotelu de la Paix. Krivickij to shrnul jednou větou: nenašla v sobě sílu dát ty bonbony lidem, které chodila navštěvovat.

Na to druhé ale sílu našla. Čtvrtého září pozvala Reisse na večeři do restaurace u Chamblandes. Věděl, že i ona o Stalinovi pochybuje, a myslel si, že si jde promluvit o společném odchodu. Po večeři se šli projít po špatně osvětlené silnici. Zastavilo u nich auto, vyskočilo z něj několik mužů a vtáhli Reisse dovnitř. Bránil se, a tak mu v ruce zůstal pramen jejích vlasů. Ve voze na něj zblízka vystřelil ze samopalu Roland Abbiate, agent z Paříže. Tělo vyhodili o kus dál.

Limuzína velvyslanectví

Švýcaři vraždu vyšetřili důkladně. Opuštěný americký vůz v Ženevě je dovedl k jménům střelců i k ženě, která auto najala a ke všemu se přiznala. Stopa vedla také do Paříže k Lidiji Grozovské, která Reissovy dopisy předala Špigelglasovi.

Francouzi ji v prosinci vyslechli a o dva dny později zatkli; Švýcarsko žádalo o vydání. Soud ji propustil na kauci padesáti tisíc franků a na podpis, že neopustí Francii. Policejní agenti ji naposledy viděli, když jim ujížděla v silné limuzíně sovětského velvyslanectví.

Kdo byl na řadě

Krivickij se do Moskvy nevrátil. V říjnu 1937 se s ženou a nemocným synem ukryl na jihu Francie a požádal o ochranu francouzskou vládu. Sovětská služba na něj poslala člověka, kterému věřil nejvíc, jeho mladého holandského pomocníka Hanse Brusseho. Ten přišel na schůzku v kavárně u Bastily se slovy „Přicházím jménem organizace“. U vedlejšího stolu seděla skupina mužů, kteří kouřili rakouské cigarety, to je v očích pozorného Krivického dekonspirovalo. Krivickij předstíral, že se dal přesvědčit, a odjel taxíkem. Tentokrát unikl.

Podruhé ho uviděl o několik týdnů později. Francouzská vláda mu mezitím přidělila ochranu a na jih s ním jel policejní inspektor Maurice Maupin. Do Marseille dorazili v pondělí pozdě večer a vlak tam stál půl hodiny. Výhled na nástupiště zakrývala jiná souprava. Když se rozjela, zahlédl Krivickij Hanse Brusseho v plášti do deště, jak rychle kráčí k jinému muži a pokyvuje rukou. V tom druhém poznal nadporučíka OGPU. Vykřikl: ‚Tamhle jsou vrazi!‘ a oba s inspektorem vyskočili z kupé. Na druhé straně vlaku, přes koleje, stáli další dva muži. Všichni čtyři se dali na útěk s rukama v kapsách. Maupin vytáhl pistoli a běžel za nimi. Na konci nástupiště se ale zastavil, postavil Krivického ke zdi a stoupl si před něj. Měl za to, že mají ruční granáty. Byla půlnoc a nikde žádný četník. Muži zmizeli. Jak se dozvěděli, kterým vlakem pojede, Krivickij nezjistil nikdy; o jeho cestě vědělo v Paříži sotva půl tuctu lidí.

Do Ameriky se nakonec dostal a roku 1939 tam vydal knihu, ze které tento článek čerpá. Končí větou „Znovu jsem vyvázl.“ Platilo to dva roky. Dne 10. února 1941 ho našla pokojská washingtonského hotelu Bellevue mrtvého, s prostřeleným spánkem a revolverem v ruce. Policie případ uzavřela jako sebevraždu. On sám předtím několika lidem řekl, ať jeho sebevraždě nikdy neuvěří, i kdyby to tak jednou vypadalo. Rozhodující důkaz pro jednu ani druhou verzi neexistuje dodnes.

Jak skončili ostatní

Sergej Špigelglas byl roku 1938 zatčen a 29. ledna 1941 zastřelen, necelé dva týdny před Krivického smrtí. Střelec Roland Abbiate se za války objevil ve Spojených státech pod jménem Vladimir Pravdin jako šéf tamního zastoupení agentury TASS a roku 1946 se vrátil do Sovětského svazu. Osud Gertrude Schildbach není jistý; podle některých údajů zemřela v sovětském táboře. Hans Brusse poslal roku 1948 matce pohlednici bez razítka, „z daleké země“.

Prameny

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz