Česká státnost pochází ze starobylého Íránu

Možná spíše než nositeli by se mělo říci přenašeči. Protože kdo o tom tehdy i dnes tuší, že staří Češi uctívali starobylého boha z Íránu? Asi málokdo. Každopádně Avaři, kteří tu na sklonku osmého století řádili jako černá ruka, vnímali potřebu založení státního útvaru, protože jim zkrátka Češi zlenivěli. V té době tu žilo poměrně usedlé zemědělské obyvatelstvo spravované najatými lidmi z vlastních řad, kteří neměli moc motivace něco pro své mocipány podnikat. Avaři, kteří přišli do české kotliny přes Kavkaz a byli ve styku s Peršany, si do ní přinesli něco unikátního. A to byly íránské koncepty vlády a státotvornosti. Takový perský vládce Xerxes seděl v Perspepoli na královském trůnu a před ním se promenádovali poslové ze všech podrobených i vzdálených národů a nosili mu dary. Kdo by něco takového nechtěl.

Avaři považovali podrobené české obyvatelstvo složené z Doudlebů, Charvátů, Lemúzů, Bohemanů a kdoví koho dalšího za poněkud zlenivělé. Chtělo to nějakou motivaci k aktivitě a určitý pocit vzájemné semknutosti. Prostě lásku k vlasti. Ta nebyla rozdrobeným zemědělcům vůbec vlastní, ale znali ji Avaři, protože láska k vlasti byl koncept pěstovaný ve staré Mezopotámii a následně ve starobylé Persii.

S čím se nejspíše Avaři nejvíc potýkali byla česká ohebnost či jinak řečeno nedostatek pevné vůle a možnost se spolehnout na jejich slovo. A proč to tak můžeme říci? Lze to dovodit z toho, že z perského náboženského panteonu si vybrali právě slunečního boha Mithru, který nad dodržováním slov a smluv dohlížel. A taky byl tak trochu šik, byl to přeci jen bůh slunce. A Češi měli odjakživa rádi všechno, co se třpytilo. A jak se Avarům to zavedení nového boha zdařilo? Zdá se, že dobře, protože do slovanských jazyků se vžila staroperská podoba jeho jména Mir. Jenomže pak tu legraci překazili Frankové.

Středočeští Bohémané na místě, kde dnes stojí Pražský hrad, provedli v raném devátém století duchovní rituály, které měly zemi podřídit jejich svrchovanosti. Obřad sestával z oběti božstvům jako byl Mithra. Pračechové již byli na boha zvyklí od Avarů a tak se takovému obřadu podřídili a všude se rozhlásilo, kdo je dnes pánem nad zemí. Nepochybně, jak říká renomovaný historik dnes již zesnulý Petr Charvát, se obřadu účastnili první Přemyslovci nebo jejich předkové. A v tom Charvát vidí důvod, proč nikdo vážně nezpochybnil právo Přemyslovců na svrchovanost nad celým českým územím.

Charvát uvádí, že Bohemané umístili centrum české pospolitosti do lokality Pražského hradu. Poprvé v českých dějinách se jednalo o jasné určení centra Česka a v té souvislosti také vymezení jeho periferie. Druhým pražským centrem byl Vyšehrad. Je možné, že byl právě Vyšehrad konkurečním místem pro Pražský hrad, jsou zde určité náznaky nastolování nového knížete právě na Vyšehradě, ale chybí archeologické důkazy.

Petr Charvát k tomu říká:

Obec pověřila obětníky k vykonání obřadu, který se jmenoval vznesení svrchovanosti nad daným územím. Ti vyhledali to nejvyšší dostupné místo, které se sklání od západu k východu a potenciálně ještě na sever. To byl skalnatý ostroh nad Vltavou, kde později stál Pražský hrad. Zde byl vztyčen obětní prostor ze dvou posvátných okrsků. Jeden malý na západě, druhý velký na východě. V každém z těchto prostorů stál obětní sloup. Nejdříve se obětovalo velkým bohům v západním okrsku, Mithrovi a Varunovi, pak obětníci vyslovili nárok na svrchovanost ve východním okrsku a opakovali tam stejné rituály. Sloupy se staly pilíři světa. Západní sloup symbolizoval svrchovanost, vítězství v boji a plodnost a druhý sloup geograficky neomezený prostor podléhající jurisdikci obětující obce a sídlu božstev války. Přítomnost obětního ohně naznačuje slovo Žiži. Obřad později připomínaly kamenné bloky, jež se nejspíše staly kamennými trůny Přemyslovců.

V devátém století byl titul Bougo, patron spravedlivého rozdělování statků, totožný s pojmenováním Mithra. Jméno předka Vratislava II, Bougo, se tedy odkazuje přímo na boha Mithru sídlícímu v kamenném stolci. Díky obřadu došlo k jakémusi přenosu božské síly Mithry na Přemyslovce. Existovala i takzvaná daň Miru, kterou Přemyslovci vybírali od obyvatel české kotliny daně nebo dnes by někdo řekl výpalné.

Pro tehdejší obyvatele české kotliny znamenal Mir svět. Celý svět, ve kterém se nalézali a žili.

Noví vládci české kotliny také potřebovali nějakou významnou historii, na kterou by se mohli odkázat. Tak vznikl Krok, Kazi, Teta a Libuše. Pokud jde o prorokyni Libuši, je možné, že se jedná o odkaz na skandinávskou bohyni plodnosti a věštění Freyu a také věštkyni v Delfách. Každopádně příběh o dívčí válce má s delfskými rituály pro dívčí dospělost přímé paralely.

Nejdůležitější krok je posvěcení přemyslovské vlády sňatkem s prorokyní Libuší. V tomto lze spatřovat snahu o zpečetění svrchovanosti nad zemí odvoláním se na legitimitu zakotvenou ve starobylých rituálech a představách. Zemi přeci nemůže vést nikdo lepší než ctitel perského boha a jeho družka prorokyně.

Svatý Václav však starobylé perské rituály, na kterých byl postavený český stát, hluboce podcenil. Jak víme, také za to velmi zaplatil. Chtěl totiž tyto rituály přebít křesťanstvím. Nechal ve střední části Pražského hradu vystavět kostel svatému Vítu. Tak chtěl Mithru podrobit vládě křesťanského Boha. A víme, jak dopadl.

Pokud s pojetím článku nesouhlasíte, reklamujte svůj názor již dnes zesnulému historiku Petru Charvátovi, ten je totiž autorem této teze.

Zdroje:

Petr Charvát. Příběhy dávného času. Staré pověsti české dnes. 2022. Vyšehrad.

Žemlička Josef. Pražský kámen a koruna králů v legitimizační symbolice přemyslovské epochy. 2011. Nakladatelství Lidové noviny.

Profantová Naďa. Nové poznatky o archeologicky zjistitelných projevech pohanství v českých zemích. 2011. Nakladatelství Lidové noviny.