Sumerové, první demokraté a zastánci evoluce

Běžným hledáním na internetu se dozvíte, že Sumerové byli zemědělci. To je zoufale málo, a navíc je to jen jeden z méně podstatných aspektů této kultury.

Sumerové jako civilizace vyrostli na nejjižnějším cípu Mezopotámie. Předešli civilizaci Indu a samozřejmě tu egyptskou. Byli jedni z prvních, kteří zorganizovali své populace do větších měst, rozvinuli centrální administraci, pěstovali plodiny díky sofistikovaným zavlažovacím systémům a dominovali Mezopotámii po více než 1 000 let. Stali se vzorem pro Asýrii a Babylón, civilizace, které je následovaly.

Většina historiků, archeologů a antropologů, vy jistě najdete nějaké výjimky, se shoduje, že staří Sumerové byli první rozvinutou civilizací v zaznamenané historii. Samozřejmě můžeme namítnout, že Čína na tom možná byla v té době podobně, ale jen možná. Neznamená to, že sumerská kultura byla první, která vyráběla jednoduché nástroje z kamene, železa a bronzu. Nicméně je to dozajista první kultura, ve které vzniklo následující: první království, poté dokonce světové impérium (Akkaďané), první městské státy, první demokracie (ano, dříve než v Řecku), první autokracie, rozvinuli písmo, vzdělávání, organizované náboženství, právo, umění a literaturu.

Mezopotámie je první region na světě, který měl koncept „města“.

Sumerská tabulka s příběhem Gilgameše, krále Uruku, nám podává zprávu o této formě demokracie. Gilgameš musel řešit konflikt s králem Kiše. Předložil svůj problém Shromáždění starců a žádal je o rozhodnutí bojovat proti okupantům. Ti spíše preferovali pohodlný život, a tak mu poradili, aby se nepříteli raději vzdal. Proto král předložil svou žádost Shromáždění bojovníků, kteří rozhodli o tom, se bránit.

Tento dokument je první na světě, který svědčí o občanské participaci svobodných lidí na rozhodnutích týkajících se vlády. Dá se říci, že měli Sumerové něco, co se podobalo parlamentní demokracii, parlament starců a senát bojovníků.

Sumerské město Ensi mělo obdobu dvoukomorového parlamentu. Jedna komora se jmenovala Vyšší dům a druhá Nižší dům. Vyšší dům sestával ze starců, příslušníků šlechty a kněží. Nižší dům z běžných lidí, nejspíš nižší šlechty či význačných umělců a řemeslníků. Parlament se zabýval otázkami produkce jídla, obchodem, řešením přírodních katastrof, zahraniční politikou, právními spory a tak dále. Máme z té doby k dispozici tisíce archivních dopisů a oficiálních dokumentů.

V Sumeru se zrodila jak liberální demokracie, tak, jak uvidíme dále u sumerských králů, dědičná monarchie ergo autokracie a samozřejmě státní korupce.

Sumerové jsou civilizací, která ovlivňovala celý starověký Střední východ a její výdobytky okopíroval Egypt, Řecko, Řím, Etiopie a další. Z praktického hlediska to byla vysoce náboženská, zemědělská společnost s důrazem na umění, kulturu a písmo. Rozvinuli se z jednoduchých lovců a sběračů v době bronzové, kteří byli rozptýleni v oblasti. Byli to inovativní, imaginativní lidé, kteří se v mnohém podobají obyvatelům dnešních moderních států.

V oblasti jižní Mezopotámie, v částech dnešního Iráku a Kuvajtu. Mezi dvěma hlavními řekami v regionu, Tigrid a Eufrat, stejně jako u Perského zálivu na jihovýchodě. Nejranější uspořádání v regionu byly městské státy, které v závislosti na období, buď dominovaly regionu nebo byly zotročeny ostatním městy. V podstatě je to idea, která předznačuje městské státy v antickém Řecku.

Tato otázka se poněkud zkomplikovala díky genetice. Takový běžný příběh, který se vypráví, je, že jsou to lidé indoevropského původu. Jako by kolébkou kultury byla vždy jen Indie či kdo ví co. Kelti indoevropští, Germáni indoevropští. Je načase s touto starou povídačkou přestat. A v tom může pomoci se trochu zamyslet v souvislostech. Tak třeba kámen lapis lazuli, který měl pro Sumeřany velkou náboženskou a kulturní hodnotu. Archeologové nacházejí řadu nálezů tohoto kamene, datovaných před časem, než se Sumerové měli v Mezopotámii usadit. A studie biogeografické DNA lidí ze Středního východu situují Sumeřany do lokalit dnešního Turkmenistánu, a nikoliv do Indie.

Nejstarší období mezopotámské civilizace se datuje do doby 6500 př. n. l. a končí rokem 4100 př. n. l. Časová linka zahrnuje nejstarší lidskou kulturu v regionu, která předchází „moderní“ Sumeřany.

Město Eridu, nejstarší sumerské osídlení, bylo založeno v roce 5400 př. n. l. a o čtyři století později založili lidé z obeidské kultury Godin Tepe, dnes významnou archeologickou lokalitu. Ze stejné doby nacházíme v oblasti pohřební místa. Obeidská kultura zná své hadí ženy viz ilustrace níže.

Následuje doba Uruku, ta trvá 1200 let, v období 4100-2900 př. n. l., během této doby vznikají první náboženské texty. Poté je rané dynastické období od roku 2900 př. n. l. do 2334 př. n. l. Z této doby nacházíme královské hroby v městě Ur. První královské impérium začíná králem Eannatumem, který vládl v městě Lagaš okolo roku 2500 př. n. l. V tomto období začaly mýty a náboženství vzkvétat. O století později, okolo roku 2350 př. n. l. král Urukagina (následoval dynastii, která dojela na korupci) napsal první zákoník, který se stal základem všech následujících zákoníků v regionu. V roce 2334 př. n. l. Sargon z Akkadu převzal vládu nad Sumerem a stal jedním z první imperátorů Středního východu, jeho impérium bylo multietnické a expansivní povahy. Sargonova dynastie trvala až do roku 2 218 př. n. l., kdy jej vystřídá dynastie Gutejců.

Nomádští Gutejci převzali kontrolu nad Sumerem od akkadských vládců. Zhruba půl století po jejich zásahu vznikají první tabulky Eposu o Gilgamešovi. Utu-Hegal převzal kontrolu Sumeru od Gutejců okolo roku 2055 př. n. l. Následoval ho panovník Ur-Nammu. Panování této dynastie ukončuje invaze Elamitů a Amoritů. Době před invazí se říká sumerská renesance. Je poznamenána stavbou velké zdi.

Sumerské impérium končí s babylonským vládcem Chammurapim, nebo spíše se slavnostně završuje. Babyloňan Chammurapi byl jedním z nejschopnějších vládců, diplomatů a hlavně zákonodárců. Jeho zákoník byl naprostou inovací a nese neklamné známky inspirace ze sumerského zákonodárství.

Je známou skutečností, že lidé, kteří se stěhují do měst, za několik generací poněkud chabnou a ztrácejí kontakt se skutečností. Kontakt s přírodou a realitou je nezbytným faktorem k mentálnímu rozvoji a není tím myšleno, že si jen občas někdy vyjedete na venkovskou chatu. A to se právě stalo Sumerům osudným. O Amoritech, kteří byli zocelení bojovníci z horských oblastí, jejichž součástí byl i vysoce vyspělý pozdější vládce Babylóna a Sumeru Chammurapi, Sumerové říkali:

„MAR.TU kteří neznají obilí … MAR.TU kteří neznají dům ani město, hlupáci z hor … MAR.TU kteří vykopávají kořínky … kteří si neklekají (aby obdělávali zemi), kteří jedí syrové maso, kteří za svého života nemají domova, kteří nejsou po své smrti pohřbeni.“

Tahle sranda jim brzy došla.

Ensi byl termín pro velekněze, který obětoval bohu města. Jeho manželka byla zase hlavní kněžka, která obětovala partnerce městského boha. V pozdějších letech si to Ensi poněkud zjednodušil a pro jistotu se za boha prohlásil sám, a díky tomu dostával od lidí pocty, dárky a vůbec. Každý kněz či kněžka měli nějakou konkrétní úlohu, například co do psaní hudby, oslavných hymnů a podobně. Sanga (viz buddhistický termín Sangha pro společenství) se zabýval dennodením chodem chrámu. Najímal řemeslníky a staral se o zásobování.

Oproti antikleriálním představám některých badatelů chrámy nevlastnily jiné pozemky, než ty, na kterých stály. Kněží byli součástí šlechtické třídy. Volili Ensiho a mohli vlastnit půdu. Byli gramotní, vysoce edukovaní, a proto často sloužili jako písaři. Také jako doktoři a zubaři. Někteří jako hudební skladatelé. Hudba měla v té době pouze duchovní směr. A sloužila k uctívání bohů. Po kněžkách se chtěl celibát, ale mohly působit v roli adoptivních rodičů.

Sumerská společnost měla čtyři hlavní skupiny. První byla šlechta. Ensi, jeho manželka, kněží, lokální princové, význační mužové. Druhou skupinou byli běžní občané. Ti mohli vlastnit půdu pouze jako rodina, nikoliv jako jednotlivci. Museli se tedy spolu naučit spolupracovat. Třetí skupina byli klienti (srovnej se současným termínem klient). Klienti byli ti závislí na chrámu, zaměstnanci chrámu a ti závislí na šlechtě.

Čtvrtá nejpočetnější skupina byli otroci (obdivujete-li starověké Řecko, vězte, že nebylo skoro v ničem první). Otrok měl v Sumeru jistá základní práva. V podstatě to bylo utilitární opatření, protože otrok musel být zdravý, jinak jeho práce neměla takové výsledky, jak se od něj očekávalo. V podstatě se jedná o obdobu dnešního dělníka. Ačkoliv mají západní státy pusu plnou demokracie, neváhají používat své sousedy jako Česko, Slovensko a Maďarsko jako pracovní kolonie. Finančně je na tom Čech oproti Němci bídně, i když dělá stejnou práci, a to se tu předstírá, že existuje něco jako jednotný pracovní trh v Evropské unii.

Stejně tak v Sumeru sice byl otrok potřebný a měl mít dostatek jídla a bydlení, ale symbolicky nic neznamenal. Jeho cena byla nižší než osla na trhu. S tím souvisí jistá virtuální otrocká práva. Otrok v Sumeru mohl obchodovat či si půjčit peníze, aby se vykoupil. Když si vzal svobodného občana, jeho děti byly také svobodné. Otroci se rekrutovali z nesumerských kmenů i Sumeřanů, kteří byli poraženi ve válce.

Během sumerských období na tom byli muži lépe než ženy, i když ženy samy o sobě si užívaly více legálních práv než běžní občané. Mohly vlastnit majetek nezávisle na mužích (samostatné vlastnictví majetku pro ženy v Anglii nebylo možné ještě v 19. století). Stejně tak mohly podnikat. Žena se nemohla stát nejvyšším veleknězem, ale mohla mít vysokou funkci v chrámě, zatímco muž se mohl se ženou rozvést bez nějakých obtíží a oženit se třeba ještě s další ženou, pokud mu první žena nedala děti.

Děti mohly být prodány, koupeny a osvobozeny jako otroci. Jejich rodiče pro ně byli absolutní autoritou a osudem. Mohli dědit po svých rodičích, pokud je nevydědili. Pokud jde o běžné rodinné vztahy. K dětem se podle zpráv rodiče chovali velmi pečovatelsky. Stejně tak jako k dětem adoptovaným, které měly stejná práva jako jejich biologické potomstvo.

Standard bydlení byl u Sumerů daleko vyšší než v dnešní takzvaně vyspělé civilizaci. Běžný občan měl k dispozici jednoduchý hliněný domek s jedním poschodím a několika pokoji. Člen vyšší společnosti měl dvoupatrový domek s nejméně 12 pokoji.

Zikkuraty, stupňovité věže do výše až několika desítek metrů jsou sumerský vynález.

Sumeřané byli první, kteří potřebovali řešit otázku zavlažovacích kanálů a cest. Ostatně se sestěhovali do měst a potřebovali vzhledem k nárustu obyvatel řešit problematiku zemědělství pomocí masové produkce.

Ovšem dnešní města vůči Sumeřanům často zaostávají. Tehdy byla prázdná místa a nevyužité pozemky využity pro zahrady a stromové aleje. Zahrad bylo uprostřed měst dost a dost.

Válka byla dalším „průmyslem“, kde Sumerové dali světu celou řadu nových nástrojů, včetně zdokonalených hrotů kopí, mečů a pochev, hrotů šípů a toulců, dýk a brnění. Stejně jako typ válečného vozu používaný později ve zdokonalené podobě Akkaďany a Asyřany.

Sumeřané se kromě zápisů účetního a administrativního typu také věnovali kreativnímu psaní. Pokročilí studenti si dokázali zapamatovat velké části sumerských textů a poté je sami zapsat či zopakovat. Ti nejlepší psali své vlastní texty.

Podívejte se na tuto propracovanou vázu nalezenou v Uruku. Je z alabastru a má asi 1 metr. Byla součástí páru váz uvnitř chrámového komplexu.

Prvotní náboženské představy Sumeru odpovídají v podstatě evolucionismu a jeho tezi o tom, že život vznikl v oceánu. V jejich mytologii byl prvotní věcí na zemi podzemní oceán. Apsû (personifikovaný oceán) se smísil s Tiamat a vznikli první bohové. Nad tímto oceánem byli stvořeni první lidé.

Bůh nebo dingir (podle tohoto termínu si Češi udělali pseudonáboženský věstník) byl z pohledu Sumerů antropomorfická bytost, která disponovala nesmrtelnými silami a vládla určitému aspektu vesmíru. Některé zprávy však mluví o tom, že bohové potřebovali jíst a pít, a také mohli být zabiti. Tento aspekt poté převzali Egypťané.

Nebeskou říši si Sumerové představovali jako jednotlivé paláce, zhotovené z hvězd, jaspisu, sagglimutu (možná šungit?) a jiných drahých kamenů. Peklo bylo takové podsvětí, kam vás mohli démoni stáhnout a držet bez ohledu na vaše předchozí skutky. Je vidět, že jisté znaky městské degenerace a nevhodná hravost se životem a smrtí způsobená mentální nudou se Sumerům nevyhnula.

Jejich snaha si někdy hloupě hrát s duchovnem se jim nakonec stala osudnou a otěže převzaly civilizace, které měly poněkud přesnější a pravdivější popisy duchovního světa, jako byli Babyloňané či Peršané.

Každý pečlivý čtenář si ihned všimne nápadné souvislosti mezi biblickou zprávou ve Starém zákoně a mezi sumerskými mýty. Jak jsme již viděli, evolučně našlápli Sumeřané správně. Co do stvořitelského mýtu v Genesis, nám Epos o Gilgamešovi vypráví jak nebeský bůh An a zemská bohyně Ki vyšli z primordiálních vod Nammu a dali se dohromady, zrodili boha Enlila, boha vichřic. Ten je rozdělil a tím vytvořil nebe a zemi. Pak následoval bůh vod, rostliny, zvířata a velké geografické celky. Další bohové stvořili An a jeho syna a dcery. Ereshkigal byl vyhnán do Kruu a stal se jeho prvním panovníkem. Podobnost s cyklem stvoření popsaným v Genesis a vyhnáním Adama z ráje je více než náhodná. Židé byli v oblasti Mezopotámie jako doma a je to vidět na jejich náboženských spisech.

Mýtus dále pokračuje s tím, že první lidé byli vytvořeni z božské esence smíšené s hlínou. Znovu shoda s Genesis. Nicméně v určitém bodě se bohové rozhodli, že dál to tak fungovat nebude, nebyli spokojeni se svým výtvorem, na svět přivedli potopu, která vyhladila všechny doposavadní vadné lidi a na svět přivedla jejich lepší podobu.

Stvoření ženy podle Sumerů má také podivuhodné parallely s hebrejskýmí písmy. Zraněný Enki byl vyléčen bohyní. Ta, která vyléčila jeho žebra, se jmenuje Nin-ti. To je doslova Paní žeber. No a Eva byla z Adamova žebra. Mám pokračovat?

Sumerové dali světu první zákoníky a také lásku k vlasti. Ta se rozlišovala od lásky na individuální úrovni. Sumerské spisy poměrně často zmiňují přátelství mezi jednotlivými lidmi a i předsudky či opovrhování, které měli Sumeřané pro své sousedy. Jejich povýšenost a soutěživost, kde stáli proti sobě šlechta či jednotliví občané nebo dokonce lidé ve vlastních rodinách, je pak stála další roli ve světových dějinách. Když je něčeho moc, tak to prostě škodí.

Poznámka autora:

Původní Sumerové a Akkaďané se od sebe liší. V článku splývá Sumer s Akkadem, neboť Sumeru v jeho poslední fázi vládli akkadští vládci. Jedná se například o Sargona a Gudeu, oba akkadské vládce Sumeru.

Jaký je rozdíl mezi Sumery a Akkaďany? Sumerové žili v jižní části Mezopotámie, zatímco Akkaďané v severní části Mezopotámie. Sdíleli spolu stejnou kulturu a vládu, ale hovořili jiným jazykem. Sumerové mluvili již dnes neexistujícím jazykem. Oba dva celky byly tvořeny individuálními městskými státy. Akkadština se stala hlavním jazykem Mezopotámie během akkadské nadvlády. Tento jazyk posléze rozvinuli Babyloňané a Asyřané.

Zdroje:

Harriet Crawford. The Sumerian World. 2013. London. Routledge.

Původní autor neznámý. The Epic of Gilgamesh.

Kramer Samuel Noah. Sumerian Mythology. 1998. University of Pennsylvania Press.

William H. Stiebing Jr. Ancient Near Eastern History And Culture. 2003. Longman: New York.