Co je rasa?

Zkuste říct top manažerovi basketballového klubu v USA, že rasové rozdíly neexistují. Když se podíváte na rasové, nebo jak se dnes říká etnické, složení hráčů, jsou to v současnosti ze 70,4 procent černoši, 17,5 procent běloši, 2,2 procenta hispánci a 0,2 procenta hráči asijského původu. Je totiž známý fakt, že černoši mají jinak postavenou svalovou hmotu a její dynamickou složku, už díky genetické a sociální historii této rasy. Třeba Keňané jsou známí jako nejlepší vytrvalostní běžci na světě. Jednoduše proto, že mají kulturní zkušenost běhat denně několik desítek kilometrů pro vodu.

Ano, můžete argumentovat, že jsme všichni geneticky v zásadě stejní, ale to jsme z 99% i se šimpanzem. Takže jak to vlastně je?

Ačkoliv možná nelze rasu definovat geneticky, rozhodně tak nelze za dnešního diskurzu; sám James Watson, kterému se mylně přisuzuje objevení DNK*, se po vyjádření, že černoši jsou méně inteligentní, náhle propadl o několik společenských příček níže, můžeme tak učinit lexikálně.

V podstatě to je snaha vymezit se vůči lidem, kteří jsou od nás, zdá se, fundamentálně odlišní, za pomocí charakteristik, které jsou na první pohled vidět. Pokusy oddělovat lidi na základě ras jsou poznamenané úsilím se vyrovnat s rozdíly mezi lidským skupinami. Zpět k Watsonovi, podle mého to není žádný rebel, jen oportunista. Černoši jsou v americké společnosti segregováni již víc než dvě stě let a teprve nedávno si mohli vůbec sednout v autobuse společně s bělochy. Watsonovy rasistické poznámky jsou dílem populismu, kdy z relativně bezpečné pozice říká jen to, co si valná většina Američanů brblá pod vousy, akorát to dnes není v kurzu se takto otevřeně vyjadřovat. Watson své výroky řekl, když mu bylo přes 90 let, takže prostě už neměl co ztratit, jen se chtěl nejspíš znovu zviditelnit. Mimochodem v dokumentu o osobním životě Jamese Watsona vystupuje jeho syn, který působí jako takový typický dělník nižší střední třídy a podivuje se, že po otci nepodědil inteligenci. Očividně genetika neposkytuje řešení takové, jaké by vědečtí šťouralové chtěli.

Říkejte si, co chcete, ale rasa existuje. Nejspíš není velkými písmeny napsaná v něčím DNK, ale lidé se svými biologicky danými rozdíly pracovali odpradávna. Tak třeba typickým příkladem jsou Rómové. Ti přišli do Evropy jako emigranti z Indie, to je taková nejčastější verze příběhu, možná se odehrál i jinak, ale nejsou k tomu patřičná data. Moldavská a valašská elita v jihovýchodní Evropě si tuto rasu osedlala a sloužila jí jako otroci. Dnes už Rómové nemají žádná viditelná omezení, přesto sami sebe považují za oddělenou rasu od těch ostatních. Svědčí o tom například jejich etnologické příběhy o rozdílu mezi nimi a Gadži.

Rasismus nepřišel s osvícenectvím nebo dokonce s moderní vědou a technikou. Byl v lidech hluboko zakořeněný odjakživa. Stejně jako národnostní rozdíly. To, že byly národní identity budovány až někdy v 19. století, je naprostý nesmysl. A pokud jsme u národní identity, tak není to náhodou rasismus par excellance v bledě modrém?

Tak třeba v roce 1215 katolický lateránský koncil ustanovil rasové zákony, které platily na latinském Západě. Židé a muslimové se museli jasně odlišit odznakem na svém oblečení. Hitler a nacisté nevymysleli nic nového, jen převzali to, co tady zavedli katolíci. Anglické zákony a ustanovení převzaly totéž a v roce 1275 byl vytvořen takzvaný Status Židovstva, který zakládal, že Židé musí žít odděleně od jiných poddaných koruny, což byly počátky ghett.

Angličané to však dotáhli do úplného konce. Do roku 1290 parlamentární výnosy vyhnaly Židy z Anglie úplně. Bylo to jejich první vyhnání z evropské země vůbec. Tak dalece se Angličané báli Židů. Když kritizovali ve 20. století nacistické Německo a Hitlera, zjevně na to, že začali s rasovou diskriminaci jako první, nepomysleli.

Jedna z nejdůležitějších postav křesťanského středověku, důležitý činitel v templářském řádu, který sepsal jeho pravidla, Bernard z Clairvaux, ve 12. století vytvořil propagandistický narativ, který umožnil templářům zabíjet muslimy bez ztráty morálního cítění. Tvrdil, že zabít Saracéna neznamená vraždu, tedy homicidu, ale malicidu - což je likvidace zla, nikoliv osoby. Termín Saracén, znamená ten, který se narodil Sáře, Abrahamově legitimní manželce, a ne Hagar, která byla jeho otrokyně. Středověcí teologové tvrdili, že tímto jménem se muslimové označovali, a to dokazuje jejich lživou povahu. Přitom slovo Saracén vymysleli oni sami.

Doba renesance a reformace byla poznamenaná kontaktem Evropanů s lidmi z černé Afriky, z Asie a Ameriky. Oficiální narativ byl tento. Zotročení Afričané byli pohané, takže si nemají na co stěžovat. Ještě k tomu navíc tu byla biblická pasáž o Chámovi, ze kterého pochází podle Bible černoši, a ten přeci spáchal hřích proti Noemovi. Tento patriarcha jej za provinění proklel a delegoval jeho potomky do pozice otroků.

V americké Virginii byl v roce 1667 vydán zákon, že otroci by měli být drženi v okovech. Racionálně to bylo postaveno na tom, že jsou nejen pohané, ale mají i pohanský původ. Zde si můžeme povšimnout první jasné zmínky o vymezeném rasovém původu. Na začátku 17. století byly v Americe vydány rasové zákony, které zakazovaly manželství mezi bílými a černými a diskriminovaly křížence.

Během doby osvícenectví se teoretické základy rasy posunuly z Bible do fóra humanismu. Osvícenci psali o společné jednotě lidské rasy. Ale pozor, to neznamenalo nic o tom, že by ostatní lidi nediskriminovali. Zní to velmi hezky, ale. Etnologové v 18. století, ne všichni samozřejmě, začali považovat lidské bytosti za součást přirozeného světa a rozdělili je do třech až pěti ras, které považovali za varianty jednoho lidského druhu. Řada tehdejších autorů však nadále trvala na tom, že rasy tvoří oddělené druhy.

19. století bylo dobou emancipace, nacionalismu a imperialismu v Evropě a Americe. Koncept rasy v těchto turbulentních změnách hrál velkou roli. Díky tomu se rozvinul ideologický rasismus v globálním měřítku. Sice došlo k emancipaci černochů z otroctví a Židů z ghett, řada lidí začla věřit v nějakou univerzální lidskou kvalitu, kterou lze najít ve všech lidských rasách, ale o to víc se koncept rasy používal pro kapitalistickou soutěž. Přispěly k tomu rovněž Darwinovy teorie o přežití nejschopnějšího.

Vznikly nové problémy a bylo potřeba najít obětního beránka. Termín antisemitismus vznikl právě v souvislosti s tím v 19. století. Být Židem neznamenalo dodržovat nějaké náboženské předpisy, ale byl to esenciální rys, antitéze německé rasy.

Západní imperialismus v pozdním 19. století potřeboval pro koloniální výboje v Africe, části Ásie a Pacifiku ideologické ukotvení. A tak bylo nutné přijít samozřejmě vědecky k závěru, že Evropané mají právo vládnout nad Afričany a Asiaty. Vznikly rasistické režimy, z nichž se jeden z nich držel až do začátku 90. let 20. století, a to apartheid v Jižní Africe.

20. století je poznamenáno paradoxně nejvyšší mírou rasismu v dějinách, snad proto je dnes tak společenský diskurz v opačném extrému. Na americkém jihu bylo přijato řada rasových zákonů, mimochodem ještě prezident Biden, tehdejší úředník v americké administrativě, se na nějaké té diskriminaci Afroameričanů v 60. letech účastnil. Afroameričané byli prezentováni jako zrůdy, které touží po bílých ženách, a to vedlo k jejich veřejnému lynčování. Panoval strach z kontaminace rasy. Jak je vidět, Američané nemají nacistům co do rasismu co vyčítat.

O nacistickém Německu byly popsány celé stohy informací, až má člověk pocit, že zlo spočívající v dozorcích koncentračních táborů a eugenické pokusy doktora Mengeleho současníky fascinují. Což jde mimo okraj informační saturace a mělo by vzbuzovat oprávněné obavy. V 60. letech došlo v USA k civilnímu hnutí, které dokázalo některé rasové zákony zrušit či omezit. Některé z nich byly přijaty neochotně, ale vzhledem k tomu, že svět byl ve studené válce, bylo třeba ukázat lepší a přijatelnější tvář, než byla ta nepřátelská sovětská.

Kulturní rasismus však nadále trvá, a můžete se o tom sami přesvědčit, když dorazíte do sousedního Německa. Málokterý Čech se takzvaně vypracuje dále než na pouhého dělníka či standardního inženýra ve fabrice. Vedoucí úlohy patří rodilým Němcům, že by ozvěna ze starých rasistických časů 19. století a důsledek vymývání německých mozků ideou o nadčlověku? Kdo ví. I to je možné.

Mongolové jsou Čechům díky jejich pobytům ve školní lavici s monotónními učiteli a jejich zastaralými historickými osnovami známí jako krvežízniví dobyvatelé, ale je v tom háček. Spíš doslova bota. Češi se vždy raději zaměřují na škody, které někdo způsobil, než na užitek, který přinesl, a v tomto ohledu Mongolové nemají konkurenci.

Středověká Evropa měla k Mongolům poměrně ambivalentní vztah. Z monster bažících po krvi se však jejich obraz pozvolna měnil. A to ve chvíli, kdy Evropané pochopili, že mongolské inovace mohou být pro Evropu přínosem. Řada katolických mnichů a evropských cestovatelů byla na mongolském dvoře a z jejich zpráv se dozvídáme úplně jiný obrázek než ten z tradičních historických osnov české základní a střední školy.

Mongolové nabídli Západu vizi modernity, jak by mohla jejich budoucnost vypadat. Poštovní expres, fondy pro případ přírodních katastrof, sociální zabezpečení, sčítání lidu za pomoci občanů, nezávislí ženští lídři, papírové peníze. Navíc narozdíl od jiných ras, které Západ vnímal jako podřadné, Mongolové představovali absolutní sílu, se kterou museli Evropané počítat.

DNK objevil a určil jako potenciální dědičný materiál doktor Friedrich Miescher. Vědec Oswald Avery potvrdil se svým týmem, že DNK je nositelem dědičnosti. Watson s kolegy na DNK koukal lepším mikroskopem, toť k jeho minimálnímu podílu na genetice, není nějak závratný, struktura DNK byla prostě lépe vidět modernějšími nástroji. Jejich tým se proslavil s rengentovým snímkem DNK. A poté publikováním struktury DNK, kterou viděli.

V jejich době se k tomuto „objevu“ mohl dostat každý, kdo vlastnil stejné vybavení, jednalo se spíše než o osobní vklad Cricka a Watsona o vklad techniky, kterou měli k dispozici. Každý, kdo by se podíval elektronickým mikroskopem na buňku, uviděl by DNK, kdyby tak někdo učinil v Maďarsku, zjevně by z něho nikdo světového vědce neudělal. Celý byznys s genetikou je z větší části marketing a reklama, kterými jsou Američané posedlí. To se týká i takzvaných genetických zásahů pro váš domnělý zdravotní prospěch.

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/world-us-canada-46856779

Hancock, Ian. We Are the Romani People. Hatfield, Hertfordshire: University of Hertfordshire Press, 2002.

Hahn, Thomas, ed. Special Issue on Race and Ethnicity in the Middle Ages. Journal of Medieval and Early Modern Studies 31.1 (2001).

Heng, Geraldine. Empire of Magic: Medieval Romance and the Politics of Cultural Fantasy. New York: Columbia University Press, 2003 (2004, 2012).

Decoding Watson (2019) FULL SPECIAL | American Masters | PBS America