Článek
Jedna kandidátka odpověděla na inzerát slovutné české softwarové firmy a jen tak mimochodem se zeptala, jestli je ta účast na firemních akcích (inzerováno jako společné pařby) povinná? Personalistka firmy ji v podstatě napadla, když jí naznačila, že kdo něco takového nechce, jde rovnou z kola ven.
Vážení přátelé, ano, firmy se cítí jako vaše náhradní rodina a také vám něco podobného nabízejí. Řada z nich chce, abyste s nimi trávili nejen v čas v práci, ale i po práci, a socializovali se s nimi na mimopracovních aktivitách. A podobně jako rodina, která s vámi chce trávit čas, vidí firmy tohle jako výhodu, jako benefit, který by vám měl často i vykompenzovat finanční odměnu. No, neberte to, když můžete jít na šipky místo toho, abyste dostali několik set korun navíc?
Problém nastává, když s takovou „rodinou“ prostě trávit čas nechcete. Máte toho času s nimi stráveného tak jako tak dost. Když vás třeba kolega či kolegyně štve a leze vám na nervy. A k tomu ještě ta nepsaná povinnost s ním či s ní trávit čas po pracovní době. Je to podobné jako s opravdovou rodinou. Rodiny si myslí, že jste tu pro ně a ony pro vás. Tedy ne úplně všechny, ale často si to myslí bez ohledu na vaše potřeby, i když jsou samotné vám osobně k nepotřebě.
S tím je spojeno další zvláštní očekávání. Firmy čekají, že u nich vypustíte duši, že budete pracovat nejen hlavou, ale i srdcem. To vše je skryto ve frázi, kterou často užívají: „dýchat pro firmu“. Ale stojí firmy za to? Stojí vaše práce za to, abyste si tím třeba zničili osobní život? Abyste přišli o nervy a o zdraví? Zodpovězte si na tuto otázku sami.
A jak takovou firmu alá rodinu poznáme? Jednoduše. Vždy v benefitech popisuje různé společenské akce, nebo rovnou přímo napíše toto. Fungujeme jako rodina. Češi si pletou rodinu s firmou a práci se soukromím. Vše je tak trochu otočeno naruby. To je jejich běžný rys. Mnoho věcí jim splývá, i když by nemělo. V práci se často věnují soukromí a tím to odnese jejich pracovní výkon a výsledky a v soukromí se věnují práci, třeba u piva nebo v jejich vlastní rodině.
Někdo by řekl, ale vždyť je to super, když se můžete ve firmě cítit jako doma. To je sice hezké, ale řada lidí se doma dobře necítí. Jedna věc je ten domácký pocit, ale věc druhá je, co je taková rodina zač. Co se na takových firemních akcích děje? A jaký z nich pak máte doma pocit? Pokud skvělý, není co řešit, ale ruku na srdce, nejste často prostě jen vyčerpaní a neříkáte si, zaplať pán Bůh, už to mám za sebou? Takový pocit mají někteří lidé z rodinných akcí. Ještě, že mám splněno, příště je uvidím až za rok.
Jenomže lidé z firmy vidíte každý den, není v zájmu psychohygieny si od nich dát určitý odstup? Právě že vaše psychika a zdraví jsou to nejdůležitější, co máte, a o co byste se měli hlavně starat. Kdežto taková ponorka nebo skleník, vytvořené tím, že sedíte naměstnaní od rána od večera mezi těmi stejnými lidmi, pro vaši osobní pohodu moc neslouží.
Nebylo by lepší, kdyby si firmy spíš přiznaly, že bude vhodnější, pokud jejich zaměstnanec bude mít čas a energii na rodinu vlastní místo toho, aby se do tohoto rodinného prostoru pletly sami? Lidé ve skutečné rodině si často stěžují, že jim na ni kvůli veškeré té práci ani nezbývá čas. Není tohle ten opravdový pracovní benefit? Místo toho, aby si firmy pletly hrušky s jablky, ať vám dají více volna, které můžete strávit s rodinou. Pak budete mít více chuti chodit do práce a trávit čas s nimi.
Nikdo nemůže ocenit firmu, která se chová jako nějaký psychický závislák. To připomíná některé rodiny, které na vás visí jako nástěnné hodiny. A chtěli byste skončit bledí jako stěna? Myslím, že ne.
Ještě jednu věc je dobré si zapamatovat. V práci jste někdy nahraditelní, doma nikdy.
