Článek
Nejznámějším z jejích zástupců je dnes asi Avicenna, o němž si více povíme později. On sám nebyl nijakým zaníceným stoupencem islámu, byl však člověkem ducha a pracoval pro vládce, kteří měli islámskou orientaci, stejně jako tomu bylo i v případě jiných učenců působících v islámském prostředí, které na jejich studium, experimenty a závěry mělo nemalý vliv.
Isaac Newton a jeho gravitace z Orientu
Máte pocit, že to byl Isaac Newton, který přišel na principy fungování gravitace? Ale kdeže. Principy gravitace už znal Ibn al-Haytham a i když je o Newtonovi známo, že na leccos přišel, už méně známější fakt je, že rád opisoval. Léta strávil zavřený ve své knihovně, kam si nechal navézt knihy vědců z celého světa. Zejména těch z Orientu. Byl to chronický čtenář cizích poznatků a nápadů a na sklonku svého života dokonce své výpisky spálil. Domnívám se, že tomu tak bylo proto, že chtěl zahladit stopy. Jeho teorie gravitace a jiné vědecké vychytávky totiž nebyly tak originální, jak dělal. Každopádně víme, že Newton měl výtisky arabských vědců v anglickém překladu ve své knihovně. Nejspíš myšlenka gravitace na Newtona nespadla z jabloně, ale vypadla na něj z knihy muslimských učenců.
Abu Bakr al-Razi staletí před Newtonem striktně rozlišoval mezi absolutním a relativním prostorem. Absolutní prostor byl třídimenzionální a nekonečný a existoval nezávisle na tom, co obsahuje. Ibn Sína se snažil propojit rychlost s hmotností, což je de facto prekurzor pro momentum. Všechny stopy od Newtona vedou k těmto orientálním vědcům.
Proč jsou dnes orientální vědci nazýváni arabskými učenci
Většina takzvaně arabských učenců nebyla rodilými Araby, ale patřili mezi ně Peršané a středoasijci, narození třeba v Teheránu nebo na území dnešního Uzbekistánu či Afghánistánu. Arabskými učenci se nazývají proto, že mluvili a psali arabsky, tehdejší multietnickou řečí Orientu. Stala se jí tak počínaje 8. stoletím n. l.
Tehdy arabští učenci, tedy ti, kteří mluvili arabsky, překládali a korigovali spisy antických učenců z doby Ptolemaia a Aristotela. Pomohli je zachovat, rozšířit, a přidali do nich nové prvky. Vzhledem k mocným arabským říším, které vznikly v sedmém století, měli učenci přístup k poznání v poměrně širokém geografickém prostoru Arábie, Malé Asie, Egypta, Palestiny, Persie a Iráku. S tím, že také reflektovali řecký a indický prostor.
Dynastie Abbásovců sídlila v iráckém Bagdádu. To byl takový kotlík uměleckých, náboženských a vědeckých vlivů. Arabové tam měli kontakt s Armény, Berbery, Uzbeky, Číňany, Indy, Kopty, Peršany, Řeky, Turky, Židy a také Sogdy, kteří pocházeli z oblasti střední Asie. Ti všichni si spolu vyměňovali vědecké a jiné poznatky. Abbásovci byli poměrně otevření a zvali k sobě učence z celého tehdejšího světa. Systematicky se shromažďovalo a překládalo do arabštiny tisíce knih. Díky této snaze přežili antičtí klasici, protože křesťanství bylo v té době poměrně nepřátelské vůči pohanskému vlivu filozofů a bylo schopné jejich spisy nechat zničit a přivést do zapomenutí.
Oko jedna se hlásí a pozor na viry
Mnozí z těchto učenců pracovali neuvěřitelně rychle a byli schopni přeložit řecké a jiné spisy s dechberoucí rychlostí. To se jim pak stalo odrazovým můstkem pro jejich vlastní výzkum. Lékař a jeden z překladatelů Hunajn ibn Isháq (808–873 n. l.), Syřan, přispěl k zásadním objevům v oblasti zrakového ústrojí. K jeho dílům, která obsahují přesná zobrazení stavby oka, se odkazovali ještě mnohá staletí potom učenci jak v Arábii tak v Evropě. Ibn Síná, známý také jako Avicenna, napsal desítky knih od filozoficko náboženských až po knihy logické, etické, metafyzické a lékařské. Arabští učenci byli schopni zpochybnit i Aristotela. A také tak s úspěchem učinili.
Avicenna pocházel z uzbecké Buchary. Napsal encyklopedii Kánon medicíny, na kterou se evropští lékaři odkazovali ještě v pozdní renesanci a vlastně některé jeho poznatky platí dodnes. Ve svém Kánonu medicíny napsal, že tuberkulóza je nakažlivá, že nemoci se mohou šířit vodou a půdou. Kdyby to brala tehdejší i pozdější evropská města vážně, nemusela by třetina či někde polovina obyvatel Evropy zemřít na mor. Stejně tak se díky jeho poznatkům zavedly takzvané karantény, kdy byli všichni cestovatelé na lodích připlouvajících z neznámého světa podrobeni pečlivé kontrole a izolaci dokud nebylo jasné, že nemají nějakou infekční chorobu. A jak jste se vy mnozí nastěžovali za covidu na roušky a nutnost izolací. Řada Evropanů tehdy prokázala, že myšlením jsou sto let za opicemi. Kam se v hygieně dnes hrabou na tehdejší Orientálce.
Popisoval také roli emocí a jejich souvztažnosti s fyzickým zdravím a také to, jak nervy přenášejí bolest i impulzy pro kontrakci svalů. Ve svém díle uvedl asi 760 farmakologických léků a popsal zásady pro jejich testování. Latinský překlad jeho díla se stal předobrazem pro evropskou farmakologii.
Počátky moderní chirurgie má na svědomí muslim
Albucasis jinak známý jako Al-Zahrawi byl významným inovátorem v oblasti lékařství, především chirurgie. Narodil se v 10. století v Andalusii, tehdy ovládané muslimskými vládci. Sestavil třicetisvazkové kompendium, které obsahuje široké pojednání o chirurgii. Popisuje v něm své pokrokové metody jako je použití chirurgické nitě při vnitřním šití, odstranění močových kamenů speciálním nástrojem, odstranění šedého zákalu nebo třeba operaci štítné žlázy. Některé jeho postupy prošly za tisíciletí jen mírnými změnami a jsou úspěšně používány i moderními lékaři! Zavedl bavlněné obvazy a zlomeniny dával stejně jako dnešní lékaři do sádry. Podrobně popsal, jak vsadit zpět vyražené zuby, vyrobit zubní protézy, spravit křivé zuby a odstraňovat zubní kámen. Jeho pojednání o chirurgii obsahuje 200 nástrojů s přesnými pokyny, jak je používat.
První nemocnice byla v Orientu
805 n. l. byl ten zlomový rok, kdy chalífa Hárún ar-Rašíd založil ve své rozsáhlé říši první nemocnici. A postupně založil v každém větším městě pod svým patronátem jednu. Většina měst tehdejšího arabského světa měla knihovny a specializovaná vzdělanostní střediska. Evropské univerzity a výzkumná střediska rozhodně nebyly mezi těmi prvními na světě.
V Bagdádu chalífa al-Ma’mún založil překladatelské a výzkumné centrum zvané Bajt al-Hikma, tedy „dům moudrosti“. Platil si tam učence. V Orientu si rozhodně nemysleli, že je něčí hlava a poznatky zadarmo. V tehdejší muslimské Cordobě bylo 70 knihoven.
První vědec na světě
Alhazen je považován za vůbec prvního vědce ve smyslu toho slova. Sám objevil zákonitosti, které jsou dnes základem moderní fotografie. Vyráběl brýle, mikroskopy i dalekohledy. Narodil se v roce 965 n. l. v Basře na území dnešního Iráku. Pro Egypt vymyslel plány, jak omezit záplavy a období sucha. Napsal knihu Velká optika, která se považuje za jednu z nejdůležitějších knih z oboru fyziky. V publikaci rozebírá podstatu světla, včetně toho, jak se rozkládá na jednotlivé barevné složky, jak se odráží od zrcadel a ohýbá při průchodu různým prostředím.
Jeho kniha byla ve 13. stoletím přeložena do latiny a evropští učenci se na ni odkazovali jako na věrohodný zdroj informací. Výrobci brýlových skel podle jeho spisů dávali čočky za sebe a vynalezli první dalekohledy a mikroskopy. Alhazen byl také prvním, o kterém víme, že sestrojil Cameru obscuru.
A proč je považován za prvního vědce? Protože se rozhodl studovat přírodní jevy systematicky a ověřoval si své předpoklady experimentálně. Pokud se potkal s nějakým názorem, nepřijal ho, dokud si ho neověřil experimenty. Jeho heslo bylo: „To, čemu věříš, také dokaž!“ Proto je některými považován za otce vědecké metody.
Al-Chwárizmí, otec algebry
Jak je všeobecně známo, v matematice používáme indo-arabské číslice. Protože současný systém zápisu čísel vznikl v Indii a na Západ ho přinesli arabští učenci. Jeden z nich se jmenoval Al-Chwárizmí. Narodil se v roce 780 n. l. v současném Uzbekistánu. Napsal pojednání o využití desítkové soustavy. Jeho výraz al-džabr je základem pro slovo algebra.
Jeho matematika se zaměřovala na praktické úkony v oblasti obchodu, geodézie a rodinné ekonomie. Byl to on, kdo vysvětlil, jak používat rovnice a umetl cestu trigonometrii. Díky tomu byli arabští učenci schopni spočítat velikost úhlů a stran trojuhelníku a pokročit v astronomii. Také zavedli nové metody výpočtu plochy a objemu. Evropští matematici jako byl Galileo a Fibonacci byli Al-Chwárizmímu neskonale zavázáni.
Přenos poznání z Orientu do Evropy
Přenos arabských poznatků byl poměrně jednoduchý, protože probíhal přes muslimy podmaněné Španělsko. V 11. a 12. století začali arabské spisy překládat v Toledu . Podobnou aktivitu projevovali také italští předkladatelé v Monte Cassinu.
Až tedy budete nadávat na islám, že jeho praktiky připomínají středověkou torturu a zaostalé myšlení, vzpomeňte na křesťanský poměrně vědecky zaostalý středověk a na to, jak právě v tomto temném období zapálili mocnou louči poznání právě islámští vědci. Tuto pochodeň poté převzali Evropané a vy z ní máte dodnes užitek. Ať už sedáte do své nové Škody nebo jdete k zubaři, je to díky muslimské vědě. Tak to je, i když se vám to líbí nebo ne.
Zdroje:
Michael Hamilton Morgan, Lost History : The Enduring Legacy of Muslim Scientists, Thinkers and Artists (Washington D.C.: National Geographic, june 2008)
Nasr, S.H.; Razavi, M.A. (1996). The Islamic Intellectual Tradition in Persia. Routledge.
