Článek
Více o sektě: je tento termín vždy negativní?
O tibetském buddhismu se říká, že má několik sekt. Patří mezi ně Dalajlámova sekta žlutých čepic nebo řád červených čepic a jiné. V hinduismu spatřujeme tisíce různých sekt a odnoží z odnoží. V latinském jazyce má sekta přídech slovesa sequi, což znamená následovat. Staří Římané by bývali neměli žádný problém s nově vzniklými společenstvími jako byli křesťané, kdyby jen kromě svých rituálů vzdávali poctu císaři. Což nečinili, a za to si často vysloužili dostat se mezi lvy do cirku. V evropském prostředí nabylo slovo sekta poměrně negativní nádech.
V USA to však není tak horké. Záleží na tom, na koho navazujete. Třeba Svědkové Jehovovi jsou vnímáni v České Republice převážně jako sekta, a podle toho zkoumáni samozvanou Společností pro studium sekt a nových náboženských hnutí. Samozvanou proto, že je složena respektive založena členy již zavedených náboženských hnutí, která svého času byla také svým okolím považována za sektu. Třeba jeden z jejích mluvčích je protestant. Zatímco jsou Svědkové Jehovovi považováni v Česku některými za sektu z propagačních a spíše konkurečních důvodů, v USA jsou zavedeným náboženstvím křesťanského typu.
Sekty v ČR
Jak vidíte z počátečního rozboru pojmu, nazvat někoho sektářem nebo jeho společnost sektou může mít různé významy v různém kulturním prostředí. V České republice to má spíše negativní význam. Různá menší společenství lidí, kteří se snaží žít odděleně od okolní společnosti případně vyznávají antisystémové názory, jsou dnes označovány za sektu. Někdy jim to spíše slouží, protože to k nim přitahuje pozornost. Z původně bezvýznamných jedinců se tak stávají vůdci sekty. V totalitním režimu by u jejich domu přistála hlídka SNB a dovezla je na Bartolomějskou, dnes k nim proudí novináři a zkoumají je od hlavy až k patě.
Sekty tak mají zcela zdarma propagaci. Být v sektě je dnes in nebo out, podle toho, z jakého úhlu se na to podíváte. Každopádně díky tomu se můžete zviditelnit. Je to dobře nebo špatně? Samotní křesťané při svém vzniku čerpali právě z faktu, že na ně byl upřen drobnohled římské společnosti a že dělali právě věci, které byly tehdy antisystémové. Třeba spolu sdíleli majetek. Na tom nebylo nic negativního, ale pro požitkářské sebezaměřené Římany to bylo krajně podezřelé. Nakonec křesťanská církev vyrostla sama v hydru, která se rozhodla pronásledovat všechny, kteří se jí vzepřeli a neváhala je označovat za sektu.
Duchovní guláš v Česku
Češi se vyznačuji v oblasti náboženství poměrně velkou mírou rozporuplnosti. Tváří se, že náboženství a víra je vysoce soukromá věc, veřejně se zdá, že není zrovna v kurzu praktikovat různé náboženské rituály, nicméně česká duše je náboženstvím přímo promořená. Různé pověry, magické předměty a esoterické poučky provází životy většiny Čechů od takzvaně obyčejných lidí až po jejich veřejné představitele a celebrity.
Podnikatelé, kteří by přísahali, že v Boha ani nadpřirozeno nevěří, si najímají astrology či vědmy k tomu, aby jim pomohli v jejich podnikání, a ženy dychtivě chodí ke kartářkám, zatímco by zcela jistě považovaly denní návštěvníky kostela za bezuzdné náboženské fanatiky. Samotní věřící, tedy ti, kteří se hlásí k nějaké náboženské denominaci, se dušují, že oni sice věří, ale nejsou přeci žádní fanatici. Češi jsou jako národ hluboce náboženstvím zasaženi, ačkoliv si to odmítají navenek přiznat.
Právě v takovéto atmosféře, v které aby se čert vyznal, nastává poměrně příznivá půda pro různé sekty, manipulátory a guru. To je tak, když si nepřiznáte to, že něco máte rádi, druhý člověk vás prostě na tom může točit. Vezměmte si takový příklad. Věříte v magickou sílu papíru. To je takový český zvyk zřejmě pocházející z doby Rakouska-Uherska. Certifikát znamená vše. A takový třeba samozvaný jógový guru pro vás má certifikát. Kdyby ho neměl, nechodili byste k němu, ale takhle máte od něj certifikát, který stvrzuje, že jste se dostali do další dimenze. I když si takový papír milý guru zřejmě vycucal z prstu, nevadí, papír máte, a to má pro vás nějakou cenu.
Pamatuji si v tomto smyslu na jednoho mého známého, který mi nadšeně oznamoval, že se stal doktorem. Slíbili mu totiž po internetu titul z jedné havajské univerzity, stačilo jen poslat 200 dolarů. Podobné lákačky využívají různé takzvané vzdělávací instituce, a to jsou podle mého názoru některé ty atraktivní MBA tituly. Když milujete diplomy a tituly, nemůžete si prostě pomoct.
Takové náboženské kličky a lákačky se ve vašem denním životě projevují více než si myslíte a zasahují život každého i toho nejzavilejšího ateisty. Třeba supermarkety jsou dnes stavěny do pozice, kdy ční v krajině případně přímo ve městě tak, aby připomínaly dřívější kostely. Co máte na ráně, prostě nemůžete minout. Veškeré současné marketingové triky obchodních firem našly inspiraci právě v náboženské manipulaci, která zde byla mnohem dříve než ony.
Podle čeho tedy posoudíte, zda-li je nějaké společenství lidí sekta nebo ne? Už taková firma, která má přísná pravidla, i když navenek to není vidět, a patří do nich třeba to, že se musíte povinně socializovat po práci s ostatními, jinak jdete z kola ven, se dá považovat za sektu ve smyslu odloučení a zdánlivé exkluzivity. Nebo třeba rozvětvená rodina, která vám dá najevo, že jste černou ovcí, pokud nedodržujete její rodinná pravidla, se také dá považovat za minisektu. I taková katolická církev může mít svého faráře někde na vidieku*, který si kolem sebe soustředí skupinku věrných a těm pak klavíruje** do života a vytvoří si vlastně takovou svou sebestřednou sektu.
Tak jak? Jak se říká, babo raď. Každopádně to často není tak, jak se všeobecně míní.
Autor je psycholog, religionista a antropolog. Zabývá se vlivem náboženství na psychiku a jeho přesahem do denního života společnosti, kultury, politiky a byznysu.
*vidiek = slovenský výraz pro venkovské prostředí
**klavírovat = mluvit do někoho, výraz známý například brněnskému hantecu
Zdroje:
Robert Thurman. Essential Tibetan Buddhism. HarperCollins. 1996.
Justo Gonzáles. Story of Christianity. HarperCollins. 2010.
Cyklus přednášek o sektách a náboženství. Libor Šimek
