Článek
Ježíš je v evangeliích prezentován jako nezávislý muž již od dětství. Ve dvanácti letech se rozhodl opustit matku a otce a mířil přímo do chrámu diskutovat s náboženskými učenci. A když ho chtěla jeho pozemská matka korigovat, jen jí odseknul: „To jste nevěděli, že jsem musel být se svým nebeským otcem?“
Ježíš svou vlastní rodinu nectil
Křesťané se snaží již po dobu dvou tisíc let předvádět Ježíše jako trpitele za jejich hříchy a spasitele, který sice byl vzkříšen a odešel po své pozemské anabázi do nebe, ale především si nechal všechno líbit pro dobro všech. Tento obraz Bible svědomitému čtenáři nezprostředkovává. Dozvídáme se o muži, který zapřel i svou matku a rodinu, aby se mohl nerušeně věnovat své misi. Když jej matka a jeho bratři šli navštívit a byl upozorněn svými následovníky, že jej hledají, odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kteří poslouchají a dodržují mé slovo.“ Když se jej jeho matka snažila nevybíravým způsobem přimět k tomu, aby předvedl své zázračné schopnosti, odsekl jí s tímto:„Co mám s tebou společného, ženo?“ A pak učinil zázrak rozmnožení vína, ze své vůle, ne kvůli své matce.
Ježíš nebyl pacifista, jen měl jiné zájmy
Pokud jde o Ježíšův pověstný pacifismus, tak rozhodně nevybízel ke státnímu převratu. Dokonce i po tlaku římské správy, aby kápl božskou, znovu opakoval: „Mé království není z tohoto světa, kdyby bylo, tak by mí učedníci za mě bojovali. Jak vidíte z jeho slov, důvod nebyl, že by nemohl bojovat, prostě jen měl ta pozemská království na háku.“
Ježíš v evangeliích byl někdy nepříjemný a nedostupný
Oproti tomu Ježíš rozvrácení a konflikty ve světě přímo předpověděl. Dokonce počítal s rozvrácenými rodinami kvůli svému učení. Jasně se vyjádřil:„Nepřišel jsem na svět přinést mír, ale meč, rodiny se postaví proti sobě, kvůli mému učení.“ Nepočítal tedy s růžovou budoucností jako nějaký sluníčkář.
Naopak byl někdy docela hrubý na své okolí. Třeba, když chtěla vyléčit samařská žena, sdělil, že nebyl poslán k tomu účelu a pro lidi její etnické skupiny, a nechal se prosit. Ježíš měl podle evangelií svou hrdost, nebyl to tedy žádný čaroděj dobroděj, který rozdával každému lásku plnými hrstmi. Rozlišoval mezi lidmi dobrými a zlými, a rozdílně se k nim choval.
Ježíš, který nadává, hrozí a fyzicky se zapojuje do řešení problémů
Obzvlášt měl pifku na náboženské vůdce své doby. Ty neustále, kamkoliv přišel, slovně sprostě napadal (nadával jim do zmijí a obílených hrobů) a došlo i k fyzickým potyčkám s těmi, kteří chtěli těžit z náboženských poutí v chrámě. Jejich stoly zpřevrhal a určitě, jak tak řádil jako černá ruka, to zanechalo na takovýchto překvapených prodejcích i pár modřin.
Ježíš veřejně plísnil manipulátory
Ježíš byl mnohdy velmi přístupný vůči upřímným a citlivým lidem, nikoliv však k hrabivcům a k lidem, kteří měli postranní motivy. Například evangelia zaznamenávají scénu, kdy se ho jeden chytrák snažil napálit tím, že moc chce být jeho následovníkem, ale nejdřív k tomu potřebuje pochovat své rodiče. Na takový požadavek přeci nebylo možné reagovat jinak než mu vyhovět. Ve skutečnosti se tím ten člověk chtěl jen vymlouvat a ještě se veřejně chlubit svou cností. Chtěl, aby mu Ježíš buď potvrdil, že je dobrý člověk, který se stará o své rodiče a nic jiného už pro svět nemusí dělat, nebo, aby se Ježíš sám shodil tím, že postaví svou misi nad takovou závažnou věc jakou je pohřeb rodičů. Ježíš jeho trik prohlédl a drsně mu odsekl: „Ať mrtví pochovávají své mrtvé.“ Ježíš si s lidmi, kteří měli špatné pohnutky, rozhodně nebral servítky.
Jak by asi Ježíš dnes reagoval na svá zobrazování v kostelích?
Zcela jistě neměl pochopení pro bohaté lidi, a proti těmto vrstvám mnohdy kázal. Třeba prohlásil, že:„Snáze projde velbloud uchem jehly, než se boháč dostane do Božího království.“ Zároveň také prohlásil, že ne všichni, kteří mu říkají Pane, s ním mají něco společného. Myslím, že by se dnes divil, když by viděl svou vlastní prezentaci v kostelích. Těžko si představit, že by taková vyobrazení sebe sama schválil. Motiv Ježíše na kříži se ostatně ujal až mnoho let po jeho smrti a po vzniku křesťanství jako takového.
Ve vrcholné scéně jeho ukřižování sice fyzicky kapituluje, ale stejně neopomene samotnému Bohu vyčíst: „Bože můj, proč si mě opustil.“ Do konce svého života tedy nikomu nedal nic jen tak zadarmo, ani samotnému Bohu.
Negativní sociální důsledky vyplývající z narativu Ježíše jakožto trpitele
Teologové, tak se nazývají církevní propagandisté, se sice snaží tyto pasáže a mnohé jim podobné reinterpretovat, ale pokud nepodléháte propagandě křesťanských církví, můžete si udělat poměrně jasno.
Bohužel po tisíciletém brainwashingu zanechalo uctívání Ježíše jakožto trpitele na kříži natolik negativní obraz, že se propsal i do dnešní sekulární společnosti. Díky takovému cílenému propagandistickému zaměřování lidí na něčí utrpení, se dnes propagují příběhy, které mají většinou špatný konec. Příběhy slavných osobností a i lidí ze všedního života, kteří ovšem vždy narazili na nějaké nepřekonatelné obtíže, které se jim staly ostudným. Společnost tak už ani pozitivní příběhy vyprávět neumí. Dostala se do bludného kruhu, za který může poděkovat tomu, že tak dlouho tyla ze svého judaisticko-křesťanského dědictví.
Dozvěděli jste se příběh o Ježíši a jeho chování na hony vzdálený od toho, který jste mohli slyšet někde v hodinách náboženství nebo v kostele, nemyslíte?
Přitom je vám všem k dispozici, jen k tomu stačí otevřít Bibli.
Zdroj:
Bible, synoptická evangelia
