Článek
Nabídnu vám portrét krále, který změnil svět. Nebudu se opírat o zdroje historiků. Bude to nekonvenční portrét, takže pravdivější, než píší historické anály. Ludvík totiž nekonvenční byl. A vůbec, proč se opírat o to, co píší historické knihy? Není to jako nechat o sobě vypovídat vašeho nebo vaši ex? Každý z těchto pisálků měl své omezení a často neviděl realitu, ani když ji měl u nosu.
Nejvhodnější by bylo nechat vypovědět o sobě osobu nejpovolanější a tou byl Ludvík XIV. sám. Ledaže by ho východočeští spiritisté povolali k sobě. To však ze zásady nedělali, byli nevýběroví. Oni prostě jen čekali na to, kdo k nim ze záhrobí přijde. A to se prosím s Ludvíkem XIV. zásadně neslučuje. Ten výběrový byl! Jenomže ve Francii jeho doby moc na výběr neměl. Zřejmě to byly jeho divočejší geny, které se neslučovaly s povahou tisíce let usazeného Francouze, které ho předurčily ke změně světa. Když by se objevil ze záhrobí, rozhodně by se divil, co se s jeho inovacemi a portrétem stalo.
Tak třeba kravata. Ludvíkovi se líbili chorvatští vojáci, respektive jejich šátek. No a z něj vznikla kravata. Takhle to ale Ludvík nemyslel, že se bude milióny mužů jen tak pro dojem dusit a škrtit na krku. Nebo třeba Michelin, ten je přímo jeho produkt. Takže proč by měl český stát platit Michelinovi, když to není jeho nápad? Ludvík vymyslel koncept gastronomie, který obsahoval menu v restauracích, právě při cestách Francií. No moc těch cest přes Francii neabsolvoval. Ostatně od jeho doby se ve Francii moc nezměnilo. Abyste narazili na pěkný hotýlek a nestálo vás to měsíční gáži, to byste museli hodně hledat. A tak prostě jednou v noci zastavil král Ludvík u zájezdního hostince. Tedy to zní příliš honosně, byla to taková kamenná bouda se slepicemi vpředu a vepři vzadu. Král byl hladov a dostalo se mu jen chleba a plesnivé polívky. Nebo opačně? A už to bylo. Gastronomický standard byl na světě!
Co by byla móda bez Ludvíka. Právě jeho pokynem vznikl módní globální marketing. Takže vy, kteří se tím dnes vytahujete, jste staletí za Ludvíkem. Ludvík nechal zhotovovat modely panenek se vzorkem šatů, které se posílaly jako samply pro exportní partnery. Ludvík byl vůbec bedna. Byl první na světě, který vytvořil úřad vlády. Takovou obdobu Strakovy akademie, akorát to bylo spíše hnízdo zmijí. Se svou brilantní hlavou věděl, že nejhůře se kují pikle tam pod lampou, kde je nejvíc tma, a nechal to klubko hadů sestěhovat na jedno místo do nového paláce ve Versailles. Tam je měl pěkně pod dohledem všechny ty ministry, šlechtice a jejich pohonky a pohonky pohonků.
Narozdíl od dnešních politiků, kteří za A nemají zpravidla žádnou osobnost a za B žádnou autoritu, král slunce byl stejně jako slunce veřejně dostupný. Dostaňte se k takovému premiérovi na audienci jako soukromá osoba neřkuli prezidentovi. To vás musí urazit aspoň pár Rusáků, aby vás pan prezident přiběhl chlácholit. Ale víte, proč je to tak obtížné? Proč vás čeká nepropustná hradba těl asistentů a asistentek?! Protože ti současní politici mají strach. Strach z toho, že by prostí lidé odhalili, že na nich nic není, že jsou prostě jen nuly k ničemu. To Ludvík XIV. žádné obavy o svou důstojnost neměl. V parku ve Versailles jej mohl potkat každý občan respektive poddaný jeho království. To je ale inovace že? Snad mi to neukradne Fiala nebo Pavel a nezačne se předvádět tím, že k sobě nechá proudit davy v Lánech nebo na Hradě, však je znáte, hlava vymetená, ale připravená na nápady druhých.
Těžko říct, co by bylo dnes s Francií, kdyby nenarazila na svého spasitele Ludvíka. Třeba takový Shakespear. Jeho nudné trapné texty promořily celý svět, a odradily schopné lidi od profese herectví, až na Francii. Ta by britské vlezlosti a podlézavosti také neodolala. Nebylo-li by Ludvíka a jeho sparing partnera Molièra. Jean-Baptiste Poquelin alias Molière byl ukázkou toho, jak funguje špičkový headhunter. Na skvělé lidi a talenty měl Ludvík štastnou ruku, kromě tedy Francouzů jako takových, kvůli jejich příslovečné dobrotě a dobrým intencím má dnes pověst smrdutého krále. Holt takový smraďoch vás prostě zasmradí, když se kolem něj pohybujete dostatečně dlouho, a Ludvík vládl tolik let, že se s ním ostatní nedají měřit. Tedy zkoušela to jistá britská královna, ale ta měla na starosti jen pletení, předvádění se a hlídání rodinného bohatství. To Ludvík, ten stihl vést války, řešit závažné otázky, vytvářet módní kolekce, spoluautorovat divadelní hry a pořádat opulentní gastronomické eventy.
Sláva Ludvíkovi a hanba Francouzům. Ostatně o Napoleonovi tvrdili, že byl prcek. Ve skutečnosti byl stejně velký jako ostatní v jeho době. Takže zase ten hum bug a zlá vůle se závistí. Dnes, když se chcete projít po parku ve Versailles, s největší pravděpodobností narazíte na turniket pod záminkou nějaké pseudo prestižní hudební či jiné akce, která vás vůbec nezajímá. Davy lidí se poslušně šňorují v řadách, aby zaplatili svých obvyklých 10 EURO za to, aby mohli vstoupit do parku, do kterého měl za Ludvíka přístup každý. Ještěže soudruzi ve Francii nebyli tak chytří jako staří Egypťané a posléze Rusové a Ludvíka nebalzamovali a nevystavili ve Versailles jako ruští soudruzi Lenina.
Ludvík XIV. byl talent sám o sobě sui generis. Ty generace, které jej viní za ekonomický krach francouzského státu, jsou právě ty, které světu nic nepřinesly a které jen dokázaly investovat do marných věcí. Ostatně francouzská revoluce a restart Francie v podobě Napolena jen ukázala, čeho jsou lidé schopni pod záminkou svobody. Jak Francouzi říkají: „Revoluce požírá své děti“. Takový Robespierre by mohl vyprávět, pokud by ještě měl hlavu na svých ramenou. To v době Ludvíka si na něj nikdo nedovolil. Tedy snažili se jak mohli, kolem něj se odehrávaly čarodějnické rejdy až do chvíle, kdy Ludvík svou autoritou hony na čarodějnice zrušil. Moc dobře věděl, co se za takovými hony na čarodějnice skrývá. Byl natolik inovativní panovník, že kdyby žil v padesátých letech v Česku, zrušil by Urválka a spol. coby dup. Prý historie se opakuje? A proč ne ta hezká? Záleží na tom, jak zacházíte s talentovanými lidmi. Ludvík XIV. byl génius a jeho rozhodnutí a nápady tomu odpovídaly. Cestujete-li dnes po Francii, všude, kam se podíváte, a dívat se dá, včetně opevněných hradů, gastronomických specialit, módních a voňavkářských podniků, tam všude narazíte na Ludvíka XIV. Jen je to přebaleno do Made in France. Ostatně Ludvík říkal: „Stát jsem já“. Tak teď stát je Ludvík a Ludvík je stát, ale něco se v překladu ztratilo.
Je ještě spoustu vynálezů a sociálních inovací, které jsou spojeny přímo s Ludvíkem XIV. Třeba takové poštovní schránky. Nicméně to je právě to jádro pudla. Myslíte si, že na něj někdo myslí? Třeba taková svoboda projevu, kterou tady vydobyla v této kotlině oproti cizincům trojice Hus-Chelčický-Žižka? Kolik Čechů použilo den volna na Husa pro vzpomínku na něj? Jen mizivé procento, ostatní jezdili jako kašpaři se sekačkou či opékali buřty ze supermarketu. Kolik Francouzů si dnes vzpomene na Ludvíka XIV.? Jediné, na co jsou hrdí, jsou oni sami, jsou hrdí na něco, co je ani vůbec nenapadlo, co vůbec nevymysleli. Zkuste si zajít do ordinérního knihkupectví v Paříži a hledejte tam publikaci o Ludvíkovi XIV. Moc jich tam nenajdete. Zato najdete spoustu politických a sociálních slátanin od francouzských filozofů. Jako jsou Češi národ Husa a Žižky, jsou určitě francouzi národ Ludvíka XIV. O to víc se snaží, aby na to nikdo nepřišel.
