Článek
Co je psychoterapie
Samotné slovo psychoterapie se vztahuje k léčení ducha. To může proběhnout různými způsoby a nemusí být zrovna řízené nebo probíhat podle něčího manuálu. Na psychoterapii tedy ti, kteří se honosí jakousi psychocertifikací, rozhodně nemají patent. Co je zajímavější, je to, že účinnost jednotlivých psychoterapií se od sebe velmi liší, oscilují od 60 % až po téměř nulu.
Ericksonův originální přístup
Původní osobnosti, po kterých byly pojmenovány jednotlivé psychoterapeutické metody a výcviky, jely na své vlastní triko. Nikdo z nich se v psychoterapii neškolil. Milton H. Erickson pracoval se svými klienty po svém. Jedněm manželům uprostřed setkání prostě řekl, že by se měli rozejít bez uvedení jakéhokoliv důvodu. A bylo tomu tak. Měl prostě čuch na lidi a jeho metoda vycházela z něho samotného. Tryskala z jeho nitra.
Lidem se to těžko vysvětluje, ti potřebují vždy nějaké pomůcky či alespoň papír. Ke kartářce taky chodí proto, že se vyzná v kartách, i když se hlavně vyzná v lidech. Lidi prostě uklidňuje vědomí, že ta pomoc přichází tak nějak zprostředkovaně ze zdroje, který nevychází primárně z nitra toho druhého. Z něčeho, co jej přesahuje. V případě psychoterapie jsou to diplomy na stěně. Je to primitivní, divné, zpátečnické a zároveň slabošské, ale tak tomu je. Proč si lidé nemohou přiznat, že nad nimi někdo může svými vlastními schonostmi dominovat? Pokud něčí schopnosti přisuzujete nějakému certifikátu, tak z pohledu Freuda žijete v jakémsi prehistorickém magickém světě a ještě jste nedospěli ani do pubertálního věku. Proto řada lidí tvrdí, že jedině kliničtí psychologové mohou pomoci. Abyste byli klinickým psychologem, musíte absolvovat řadu kurzů, ale o vaší schopnosti pomáhat to říká asi tolik, jako o schopnosti meteorologa věštit počasí.
Rogersova humanistická terapie
Takový Carl Rogers, humanistický psycholog, na to šel úplně z druhé strany. Rozhodl se, že bude lidem dávat plný prostor k jejich rozhodnutím, a jen je do nich jemně manévrovat. Psychoterapeutický výcvik alá Rogers trvá roky a zahrnuje bezpočet nekonečných setkání spojených s jejich záznamy. Rogerse si však do hlavy jen tak nenaimplantujete, v lepším případě se stanete jeho klonem. Problém jakékoliv licencované psychoterapie spočívá v tom, že klade důraz na licenci, nikoliv na vaše vlastní schopnosti pracovat s lidmi. Stačí, když do puntíku splníte požadavky, které jednotlivá psychoterapeutická metoda klade.
Úskalí psychoterapeutických metod
Mezi slabé stránky těchto metod patří to, jak jeden psycholog kdysi řekl, když máte jen kladivo, všechno se pro vás stane hřebíkem, do kterého tlučete. Takový humanistický psychoterapeut musí být dalek od toho na lidi tlačit, zatímco některé lidi nepohnete ani párem volů, jak se říká, druzí se hroutí po mírném vybídnutí. Psychoterapeutické metody nejsou ušité na míru každému, a když se v nich vycvičíte, následujete pořád ten stejný zajetý vzor. Pro řadu lidí je to uklidňující, ale více než křečka, který se točí v kolečku stále stejných frází, tím nevygenerujete.
Potkal jsem řadu lidí, kteří prošli psychoterapií ze strany jejich vedení či jako klienti, a nepochybně je to poznamenalo. V lepším či horším slova smyslu. Výsledkem často bylo, že se vrátili z mého pohledu tak trochu z brainwashingu, náhle získali na život nový náhled, který nápadně připomínal zásady a teze tvůrců jednotlivých psychoterapií. To je asi normální, co už není příliš zdravé, je držet se dogmat. Ty se v případě, že narazí na jinou formu reality, než zná vaše životní zkušenost, zhroutí jako domeček z karet.
Má smysl psychoterapeutický výcvik?
Ptáte-li se mne na to, má-li to smysl, odpovídám, máte-li několik let k dispozici, můžete to zkusit jako koníček, ale moc od toho nečekejte. Rozhodně ne kámen mudrců ani otevření třetího oka. Psychoterapie v dnešním podání je spíše takové drbání na zápraží případně povídání u kafe, i když i to v ní často chybí. Pokud chcete podstoupit psychoterapii proto, že vám chybí přátelé, není to zrovna ideální volba. Tímto je nezískáte, to už je lepší jít na nějaký jazykový kurz a setkat se s partou zájemců o společné téma někde v hospodě.
Stinná stránka psychoterapií
Psychoterapeutické výcviky mají totiž také svou temnou stranu síly. Při některých momentech dojde k probírání poměrně toxických osobních záležitostí. A vy se můžete nakazit depresí či nějakou toxickou myšlenkou, která prostě z druhého člověka vyletí jako duch a napadne vás. To neznáte tu situaci, kdy máte dobrou náladu a do místnosti vstoupí člověk, který bez jediného slova krásnou atmosféru zhatí? Říká se tomu vyzařování a o tom také psychoterapie je. Může se stát, že něčí Pandořina skřínka se bezděčně otevře, a pokud nevíte co s tím, nebude to pro vás nic příjemného.
Samotná psychoterapie je léčbou duše, a tu zvládne jen dobrý intuitivní léčitel. Opakování manter a frází bez osobního významu vás v tomto ohledu neposune nikam ani o píď. Jak říkal starý dráteník, když se jej ptali, za jak dlouho se může někdo naučit jeho dovednost.
Odpověděl: „Keď je chytrý, tak za půl roku, keď je hlúpý tak ani za celý život.“
Zdroje:
C.Rogers. On becoming a person
