Článek
Koncept knihy je nesmysl. Vše je založeno na stereotypech.
Seriózní zkoumání rozdílů mezi komunikací mužů a žen zas tak velké rozdíly nezaznamenalo. Tak třeba rozdíl mezi mnohomluvností mezi chlapci a děvčaty je minimální. A co předpoklad, že jsou holky horší v matematice? Na standardizovaných matematických testech není rozdílu ve výkonu mezi holkami a kluky.
Když je jasné, že komunikační a sociální rozdíly mezi muži a ženami jsou minimální, proč tolik lidí stále vidí druhé přes tlusté sklo stereotypů?
I tímto se psychologové zabývali. Domnívají se, že se jedná u většiny lidí prostě o snahu si ušetřit čas. Když potkají někoho nového, jednoduše si ho rychle zařadí, aby se tolik nevyčerpali přemýšlením nad tím, že by mohl být něčím jiný, než si myslí. Vlastně je to typický předsudkový byznys, ve kterém lidi jedou. To, že se jim to nevyplácí, jim očividně nedochází.
Další princip je založený na tom, že lidé se rádi povyšují. A vymezují. Takže když potkají někoho, kdo oficiálně patří do jiné skupiny než oni, buď věkově nebo politicky či nábožensky, je automaticky za špatného. Krásná ukázka takové stereotypní mánie je vidět u českých mužů, kteří se vyjadřují k mému článku o islámské vědě. Tuší, že by museli přehodnotit fakta o světě, na která jsou zvyklí, zvyklí jsou nadávat na islám a muslimy, a místo toho, aby věnovali čas a energii na změnu svých předsudečných názorů, raději otevřeně ignorují fakta uvedená v textu a podpořená exaktními zdroji a trvají si na svém.
A to si čeští muži hrají na čistě racionální bytosti, přitom z nich prýští samé vyhrocené a konejšivé city k sobě samým, jako kdyby byli malá miminka. Přitom odhaduji, že ani jeden z nich v životě nepotkal muslima a nikdy s ním nemluvil. To je pouze ukázka tohoto negativního jevu v malém, nicméně má obrovské negativní dopady na společnost.
Představte si, že jste mladý člověk, který se rozhodne pro jiné náboženství než vaše rodina, nebo pro jiný životní styl. Pak v případě, že jsou to obyčejní lidé, kteří podléhají zákonitostem stereotypu, jste pro ně něco víc než černá ovce, jste pro ně vyvrhelem společnosti.
Češi jsou jedni z nejvíce předsudečných národů, kteří dokonce mohou veřejně své bludy promovat na internetu. Kdyby někdo napsal v komentářích v Anglii to, co o muslimech píší Češi, šel by ihned sedět za katr. A to se týká jak transgenderu, homosexuálů, prostě čehokoliv, co není většinová záliba, zvyk či systém víry. Je vidět, že Češi jsou nesmírně fixovaní jeden na druhého a na svůj vlastní kulturní stereotyp, o kterém blouznivě věří, že to je jediný pravoučný systém výkladu a vidění světa a jsou připraveni agresivně napadat a poškozovat kohokoli, kdo jej s nimi nesdílí a otevřeně vyjádří jiný názor. Za tuto svou poněkud perverzní formu svobody, kterou si Češi ňuchňají, také hodně platí. V jejich společnosti panuje obrovská míra sociálního nepřátelství a otevřené nenávisti. A není to nějaké novum. Známý spisovatel Franz Kafka, kterým se chlubí celá Praha, se ve společnosti Čechů cítil jako nežádoucí hmyz, a své dojmy shrnul v díle Metamorfóza. Cítil se jako vydělenec. Příště terčem takové skupinové nenávisti můžete být i vy.
Dalším mýtem o rozdílu mezi ženami a muži je to, že ženy jsou méně agresivní než muži. Kdo vám to řekl? Ano, fyzickou silou mnohé ženy tolik neoplývají, muži však dnes rovněž. Pokud kouknete na typického městského muže, nožičky jako konipásek, ručičky mu vlají jako hadrovému panáčkovi, tak od něho se moc fyzické agrese čekat nedá, zato však hodně agrese verbální. A v této oblasti si ženy i muži mohou podat ruce. Ženy jsou v ní dokonce možná i lepší.
Jak se říká, když nemáte shůry dáno, ani v apatyce nekoupíte. Pro některé lidi je jedinou možností, jak se vymezit vůči druhým, snažit se snížit jejich existenci, alespoň verbálně. Muži a ženy k tomu používají předsudky, které o sobě vzájemně aktivně rozšiřují. Tak třeba muž řekne: „Vy ženy jste takové emociální…“, zrovna, když s ním žena něco chce řešit. Tím se chce povýšit nad svou komunikační partnerkou. Zatímco žena může říct: „Vy muži ani netušíte, jak se druzí cítí.“ a tím zase dává najevo svou emoční převahu. Každé pohlaví bojuje s tím druhým po svém a často nefér prostředky.
A knihy typu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše k takovým nefér komunikačním praktikám jen přispívají.
Zdroje:
Leaper, Campbell, & Smith, Tara E. (2004). A meta-analytic review of gender variations in children’s language use. Developmental Psychology, 40, 993–1027.
Hyde, Janet S., et al. (2008). Gender similarities characterize math performance. Science, 321, 494–495.
